Upřímná omluva

Až teď jsem se k tomu dostal,pardon, že jsem tak dlouho váhal s odpovědí, nicméně jsou věci, které se uspěchat nedají a pro mne byly tyto dva dny velmi poučné. Napřed musím říct, že se Věrce upřímně omlouvám. Ehm..i když jsem onu nevinou větu považoval za lichotku a jen mírné popíchnutí, které také navazovalo na jiný rozhovor v minulosti, bohužel, špatně jsem odhadl citlivost ženské duše.  Teď už chápu mnohem více a Věrce tedy opravdu ještě jednou - bylo to nevhodné a je mi to líto. A to opravdu. Ještě také samozřejmě plně chápu Tvoji reakci v zastání se kamarádky, pravděpodobně bych se zachoval stejně. Enem jestli tedy můžeš, odpusť toto zaváhání. Když jsem to psal, netušil jsem...Rozum do hrsti, jsem měl vzít a trochu myslet...Á, tak pokud je to možné, snad vše v dobrém. Veskrze bych se opětovně rád vrátil k myšlence, která tuto událost dala dohromady. Abychom ty pohledy nějak dali dohromady.

Tak to zase rozjedeme...

A proč vlastně ne? Změnilo se mnohé a je opět o čem mluvit. Proč pořád spamovat Facebook, když tady to jde lépe a radostněji. Tak až mě něco napadne, tak to sem zase prsknu :-).

Jak jsem lovil 101 Dalmatinů

Aneb krátká story o bláznivém nápadu, ze kterého se nakonec stala jedna z nejlepších geocacherských akcí, které jsem kdy podnikl. 

Postupně vyluštit všechny jednoduché šifřičky, či otázky celé serie zabralo souhrnně asi dvě hodiny. Zvlášť, když jsem se blížil ke konci, nabíral jsem slušně na obrátkách, aby jsem 23.8. cca v deset hodin večer doluštil poslední. A v hlavě se zrodil nápad. Zítra je volno, sednu na kolo a zkusím alespoň část série odlovit. Připravoval jsem si elektroniku, waypointy, plánoval, kudy bude nejlepší do kruhu nastoupit. Byla asi jedna hodina ráno, když jsem dostal nápad ještě šílenější. Co vyrazit rovnou? V noci to teprve bude stát zato. 

Tak to je moje geokolo. Vybavené na předpokládanou dlouhou cestu kolem Prahy. 

K bláznivým akcím nemám nikdy daleko, kolo bylo nachystáno během okamžiku, nakonec jsem nasadil i zadní a přední brašny, pobral věci, které jsem očekával, že mohu potřebovat. Jako například toaletní papír, bundu, o které jsem myslel, že je nepromokavá, deku, až bude někde lejt a budu se choulit v autobusové zastávce. Nakonec přihazuji ještě starý foťák.

Noční Praha z kopce nad Radotínem, po výstupu Kolovou ulicí.

Na mapě plánuji 3 záchytné body: Kladno, Kralupy, Všetaty. Dále jsem věděl, že se stoprocentně nedostanu. I Všetaty se zdály poměrně bláznivé. Nicméně jsem přibližně změřil vzdálenost na cca 100km a s odhodláním lezce, co šplhá na elektrický sloup sundat draka, jsem vyrazil. 

Celou trasu můžete společně se mnou sledovat zde:

ZÁZNAM CESTY DALMATINSKÉ

Začátek jako z partesu, první krabičky nemají šanci. V Radotíně jsem poprvé, a také naposledy, dal šanci autoroutingu. Jak si s tím mapa poradila, je patrné. Nijak. Pominu-li ale toto místo, je zbytek cesty tak zřejmý, že autorouting stejně nevyužijete. 

Některé kešky měly své vlastní, noční hlídače...

První chybku ve výpočtech jsem pravděpodobně udělal na #59, zajel jsem si cca 1,5km do polí. Kešku jsem ale stejně dostal starou dobrou metodou Brute Force :D. Což jsem ale netušil, že mě za chvíli čeká podobný osud, #62 a #63 se mi žádnou metodou nalézt nepodařilo. Musím na to mrknout znovu.

Začalo se rozednívat a také se rozpršelo. V Tachlovicích jsem se uchýlil pod střechu firmy, vyrábějící dvoustopá kola, zabalil se do deky, prozkoumal radarová data a se zjištěním, že bude pršet ještě tak 30 minut, na hodinu usnul :D. 

Tyhle fotky hrozně moc nemám rád :D

Nebudeme se přeci stresovat. Spánek pomohl, následujících 8 nálezů proběhlo během "mrknutí oka". Zasekl jsem se až na #72, kde jsem i dle hintu objevil místo geozřejmé, nicméně krabička nikde. To samé se pak opakovalo na #77 a, bohužel, i na bonusovce #80. Na místě jsem nejprve čekal asi 20 minut, než odveze autobus houf zvědavých lidí, abych potom oblejzal všechno možné i nemožné dalších minut 40. Do doby, než se na zastávce zase začali scházet lidi.

Další neúspěch přišel i na #82, kde je cache pravděpodobně zapadlá uvnitř, jinde totiž být nemůže. Na #84 jsem přijel s napětím, ale po krátké rekognoskaci raději pokračoval. Hrabat se v odpadu není pro mě :-/. Lidi jsou čuňata. Rád bych i poklidil, ale starý televizor do sběrných surovin na kole neodvezu. 

 Na první pohled ideální geomísto...

Na ten druhý ale odpadová jáma. Tady jsem se nezdržel. A v tom stromě mimochodem bydlí malá lasička

Další kešky až do Kralup již prošly bez námitek :D. V Kralupech jsem nejprve opět zkouknul radar, jak to vypadá s deštěm. Vše bylo v pořádku, byl jsem tedy rozhodnut pokračovat dále, ideálně až Všetaty. 

První tři kešky za městem jsem ale protrpěl. Silnice, po které kolem mě svištěly auta přes stovku a sem tam prohrčel i kamion s vlekem, fakt nemám rád :-/. Tenhle úsek je také asi jediný, opravdu dosti nevhodný na cyklovýlet s dětmi, je to opravdu nebezpečné. Ty cca 4 kilometry jsem tedy profrčel s jazykem na dresu, abych už už byl pryč z toho bordelu :). 

Jedna z mnoha...

Nálezy od čísla #93 dále (mimo stromoloezecké #96, kterou jsem vypustil) považuji za nádherný vrchol celého výletu. I když jsem již měl v nohách přes 70 kilometrů, kolo jakoby šlapalo samo. Mezi jednotlivými poklady jsem doslova létal, i tak mi ale zdolání celé desítky, až k jubilejní bonusové #100, trvalo kolem hodiny a čtvrt. A také jsem na ní překonal sto našlapaných kilometrů.

Postupně jsem začal plánovat cestu zpátky domů. Chtěl jsem skončit opět ideálně bonusovkou a poloha první desítky řady a poslední desítky mojí, byla naprosto ideální. Kromě #1, kde se hnedle u kešky budovalo a tři dělníci nevypadali, že by měli touhu odejít, jsem až do mé poslední #10 prosvištěl s větrem v zádech.

Keška, kolo, Labe...

Zalogovat, rozloučit se s "stojedničkou" a odbočujeme směr na Všetaty. Posledních pár kilometrů, GPSka ukazuje 117 najetých. Na nádraží zjišťuji, že vlak odjíždí až za hodinu. Dávám pivko v restauraci, pak ještě projedu místní multikešku, věnovanou Janu Palachovi.

Vlak mne vyhazuje v půl páté na Vršovicích. Posledních 10km od nádraží zpátky do Modřan mám nohy jak z olova. Ale dokázal jsem si, že dovedu překonávat hranice, pokud chci. A pokud mě to baví.

Musím také složit poklonu za úžasné zaměření všech krabiček na cestě.

VŠEM, KTEŘÍ SE PODÍLELI NA VYBUDOVÁNÍ TÉTO SÉRIE, OHROMNÉ DÍKY. Strašně dlouho jsem si Geocaching tak neužil, jako při téměř patnáctihodinovém postupu po kruhu dalmatinském. Nemohu se dočkat příštího týdne, kdy půjdu sérii dotáhnout do konce těch 40 krabiček je další výzvou. 

Borek za GeoAnimals Team

V průběhu noci a dne jsem sem tam zapnul foťák a mimo fotek natočil i několik videjí. Když jsem pak zjistil, že jsem do něj doma zapomněl vložit paměťovku a že všechno natáčím a fotím do velmi omezené vnitřní paměti přístroje, musel jsem se velmi omezit v rozletu. I tak jsem ale z fotografií, které jsou i zde kolem, a fragmentů videa sestavil krátké video, které je tady k nahlédnutí ;).

http://youtu.be/KtV2-trnB8g

Není člověk ten...

...aby se zalíbil lidem všem. A o rozhodčích to platí, řekl bych, trojnásob. 

Asi se lze jen těžko dohledat jiného odvětví, kde člověk takřka již tak nějak tradičně přitahuje nenávist. Vždycky za to mohou rozhodčí, pokud  tam jsou, ať se jedná o cokoliv, od fotbalu, po kuličky. Je zajímavé, že názory na rozhodčího se prakticky neliší, jestli oblíbený tým prohrává, nebo vede. Rozhodčí je vždycky ten špatný. Proto potěší, když je tomu někdy (a je to opravdu, opravdu málokdy) naopak. Jak diametrálně se může lišit názor na "muže v černém" bych rád prezentoval na zápase z posledního víkendu.

Sokol Cholupice proti Sokolu Nebušice. Třetí tým tabulky 1.A třídy, stále ještě živící naději na postup, proti týmu v poslední třetině výsledkové listiny, sbírající bod po bodíku k záchraně v soutěži. Utkání z obou stran hrané v poměrně slušném duchu skončilo remízou 2:2. Pro domácí Cholupice jednoznačně ztráta, pro Nebušice zlatý bod. A tomu odpovídají i jednotlivé příspěvky, které zápas zpětně komentují, i co se týče výkonu trojice rozhodčích. 

Nejprve se pojďme podívat do Cholupic. Cituji z oficiálního webu: "Výkon rozhodčích bych zařadil do seriálu „Okresní přebor“, jedině tam by jejich výkon patřil a byl středem potlesku a obdivu."

Celý článek k přečtení ZDE

I když hodnocení delegáta je to, co je pro mne stěžejní a to bylo dobré, i když vlastní pocit byl z utkání také velmi dobrý, přeci jen trochu zamrzí si o sobě přečíst něco takového. I když lze těžko očekávat od domácího redaktora nezaujatý pohled na věc, kor po takto nezvládnutém zápase ze strany domácích.

Tak a teď nahlédněme na druhou stranu barikády. Konkrétně nám poslouží Facebook a komentář k příspěvku, který sice také psaly Cholupice, ale komentáře jsou zcela jednoznačně z druhé strany barikády. Více již obrázek :)

Co k tomu dodat. Na jednu stranu to potěší více, než cokoliv jiného. Na druhou stranu je z globálního hlediska trochu škoda, že se lidé se zkušenostmi z divize diví tomu, že někdo píská "rovinu". Mělo by to tak být vždy a všude. Že není a jen tak nebude, vědí všichni. A bude ještě dlouhá cesta k tomu, že kapříci, jablíčka, hruštičky budou zapomenuty. 

Jak básníci poskakují přes překážky...

Znám křišťálovou studánku,

když dívám se Ti do očí,

vlásky, co češeš ve vánku,

jak sukně, co se protočí.

Znám křišťálovou studánku,

když dívám se Ti do očí,

jen kousek duhy ve spánku,

jak srdce, které poskočí..

5.ledna a sněží. Wau!

Novinové články, reportáže v televizi, zoufalé výkřiky řidičů v rádiích. Tím vším jsme masírováni poslední dva dny. O co jde? Začlo sněžit! Ano přátelé, pátého ledna, v zimě, teploty klesly pod nulu a napadl sníh. Přijde vám to normální? Mně taky. Ale asi ne všem. "...bla bla bla na silnici se vytvoří sněhové jazyky a může se objevit i ledovka bla bla bla...". Ano, je zima, sněží, objeví se sněhové jazyky a ledovka :). "...bla bla bla některá místa mohou být špatně sjízdná, nebo i neprůjezdná bla bla bla...". Kupodivu, když sněží, padá sníh i na silnice. Což zjevně ale většinu řidičů stále ještě zásadně překvapí, o silničářích nemluvě. Vidím živě obrázek třech silničářských aut, zakutaných v závějích a u nich 5 maníků v oranžových vestičkách s lopatami a kýbly s pískem :).  

Konec srandy. Kde jsme nechali rozum? Letošní zima je pro mne, jako pro milovníka zimních sportů, krutým utrpením. Na hory jsem jel zatím jednou a stálo to za prd, bylo vedro, pršelo, sníh měkký, stopa neupravena. Říkal jsem si, když už nic, ušetříme na opravách silnic a na posypu a třeba se příští rok budou naše tlumiče mít o něco lépe. Třeba jo, ale je jasné, že zima alespoň na chvíli přijde. Na rozdíl od loňska jsme měli cca o 3 měsíce víc na to, se na ni řádně připravit. A hle, jsme překvapeni stejně, jako kdyby napadl sníh v srpnu. 

A proto kua, občane! Až do 21.března je astronomicky zima! Takže buď se na to inteligentně připravíš, nebo nevylézej a nepruď ty, kteří to zvládli. 

...

Na to, jak hrozně, hrozně moc mě štveš, tak hrozně, hrozně moc mi chybíš..