Jak básníci poskakují přes překážky...

Znám křišťálovou studánku,

když dívám se Ti do očí,

vlásky, co češeš ve vánku,

jak sukně, co se protočí.

Znám křišťálovou studánku,

když dívám se Ti do očí,

jen kousek duhy ve spánku,

jak srdce, které poskočí..

5.ledna a sněží. Wau!

Novinové články, reportáže v televizi, zoufalé výkřiky řidičů v rádiích. Tím vším jsme masírováni poslední dva dny. O co jde? Začlo sněžit! Ano přátelé, pátého ledna, v zimě, teploty klesly pod nulu a napadl sníh. Přijde vám to normální? Mně taky. Ale asi ne všem. "...bla bla bla na silnici se vytvoří sněhové jazyky a může se objevit i ledovka bla bla bla...". Ano, je zima, sněží, objeví se sněhové jazyky a ledovka :). "...bla bla bla některá místa mohou být špatně sjízdná, nebo i neprůjezdná bla bla bla...". Kupodivu, když sněží, padá sníh i na silnice. Což zjevně ale většinu řidičů stále ještě zásadně překvapí, o silničářích nemluvě. Vidím živě obrázek třech silničářských aut, zakutaných v závějích a u nich 5 maníků v oranžových vestičkách s lopatami a kýbly s pískem :).  

Konec srandy. Kde jsme nechali rozum? Letošní zima je pro mne, jako pro milovníka zimních sportů, krutým utrpením. Na hory jsem jel zatím jednou a stálo to za prd, bylo vedro, pršelo, sníh měkký, stopa neupravena. Říkal jsem si, když už nic, ušetříme na opravách silnic a na posypu a třeba se příští rok budou naše tlumiče mít o něco lépe. Třeba jo, ale je jasné, že zima alespoň na chvíli přijde. Na rozdíl od loňska jsme měli cca o 3 měsíce víc na to, se na ni řádně připravit. A hle, jsme překvapeni stejně, jako kdyby napadl sníh v srpnu. 

A proto kua, občane! Až do 21.března je astronomicky zima! Takže buď se na to inteligentně připravíš, nebo nevylézej a nepruď ty, kteří to zvládli. 

...

Na to, jak hrozně, hrozně moc mě štveš, tak hrozně, hrozně moc mi chybíš..

Vánoční příspěvek mnoha rýmů

Půl druhé ráno, mnozí lidé spí,

není mi dáno, najít cíle svý,

jak můra v okně, co by dovnitř chtěla,

vinout se k lokně, by mi připomněla,

nebude psáno, že mý bude Tvý.

Cesta se vine, létáme do oblak,

vůně se line, jak tmavomodrý mrak,

modrá je barva, naší milé sítě, 

roste jak larva, teď již moje dítě, 

IVAO líně, však vytře Ti zrak.

Kytara, klavír, vedle sebe stojí,

panova flétna, jen mé tužby kojí,

není teď dáno, hrát si s přáteli,

až přijde ráno, nejsme nesmělí,

slunečná Praha, nejen v pokoji.

Vánoce za dveřmi, už máte dárky?

Věř nebo nevěř mi, klobásy, párky?

Vánoční trhy, kluziště, svařák, 

I tak bych to trhl, je prostě pařák,

Pečené kaštany, trdelník, škvarky.

Možná by nebylo od věci chtít, 

i trochu sobecký k ostatním být,

šišlat si potichu, tajemství malé,

ačkoliv málokdo najde ji v sále.

Bohužel udělal jsem asi chyby, 

epopej stále mi ve sbírce chybí,

najít ji bude nesmírně složité,

doufám však, nějak to přežijte,

ostatně nebude to trvat déle,

veskrze chviličku, trochu nesměle,

álébrž takový jsem ve svém těle.

Páni piloti a půlka papežovy prdele...

Jestliže jsem už dlouho nenapsal ani řádku, není to tím, že bych ztratil zájem o semotamní blogování. Je to tím, že jsem ztratil čas to dělat. Ale dnešní den byl výrazně specifický.

Na různých leteckých i obecných zpravodajských serverech se dostaly na přetřes tři známé letecké události posledních měsíců. Věřím, že nikdo ještě nezapomněl na PANA KAPITÁNA Chesleyho Burnett "Sully" Sullenbergera. Tento impozantní muž dokázal 15.ledna 2009 posadit ochromený Airbus A320 do řeky Hudson v New Yorku jako do peřin. Nikomu se nic nestalo, kapitán po vystoupení pasažérů na křídla letounu ještě prošel zpola potopený "autobus", aby se přesvědčil, že je vše v pořádku a poté "jako poslední opustil potápějící se loď". Prakticky na celém světě se tento muž stal obrovským hrdinou. Samozřejmě, velký podíl na tomto má samotná Amerika, i když si o ní můžeme myslet cokoliv, úctu k výkonům a činům dokáže projevovat více, než by lecky bylo zdrávo. "Sully" Sullenberger odešel sice rok po nehodě do pilotního důchodu, ale dále působí v letectví jako odborník na leteckou bezpečnost. Byl vyznamenán několika významnými státními a odbornými oceněními. Na anglické wikipedii lze vyčíst mnohé zajímavé.

Druhá nehoda, která výrazně promluvila do povědomí veřejnosti, byla rozhodně katastrofická parodie na vzlet v ruské Jaroslavli. Nemám sice iluze o ruské verzi Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, hlavně bych rád někdy viděl srovnání práce tohoto "rudého" ústavu oproti americkým kolegům z NTSB, ale věřím, že odvedli dostatečně dobrou práci na to, aby byla poslední zpráva alespoň z poloviny pravdivá. Jeden kolega virtuální pilot popsal poměrně vtipně celou nehodu slovy: "To je jak já v kokpitu TU-154. Když to nevzletí, otevřu manuál..aha, tady na ten čudlík jsem zapomněl.." Nemá smysl o tom dále diskutovat, celé mi to přijde jako špatný vtip a pořád čekám, že se někde objeví zpráva, že pitvali nesprávné tělo, že druhý pilot rozhodně nebral léky, které negativně působily na centrální nervovou soustavu, že letadlo brzdilo kvůli chybě hydrauliky a ne, protože ten samý matlal na pravé sedačce "mimoděk šlapal na brzdy..". WTF? A nebo už se skutečně blíží doby, kdy budeme potřebovat manuál na výměnu žárovky? Tato mikrovlnka neslouží k sušení domácích mazlíčků...Při vzletu letadla, prosím, nešlapejte na brzdy. Celé bych to uzavřel dnes již zlidovělou hláškou pana Donutila: "V Rusku, tam bylo všechno možný..."

Mno a do třetice všeho "dobrého" tu máme ani ne týden starou událost od našich polských, pánbíčkářských sousedů. Na letišti ve Varšavě přistál nouzově Boeing 767 polské letecké společnosti LOT "na břicho", kvůli poruše nedokázal otevřít žádný z podvozků. Piloti provedli naprosto předpisové přistání do pěny nastříkané na vzletové a přistávací dráze, letadlo jemně doklouzalo a beze stresu zastavilo. I když se objevují určité spekulace o neprofesionalitě leteckého personálu na palubě, ověřenější polské zdroje nic takového neuvádí a upřímně, všemu, co má na sobě IDnes, IHned nebo Novinky, se stejně dá věřit asi tak z třetiny.

Dnes ráno doputovala do Čech zpráva, nad kterou jsem zůstal jen nevěřícně zírat. Kus papežovy zadnice letěl v inkriminovaném letadle a zachránil tak jeho pasažéry.

V Polsku jsou aktuálně živé, nejen internetové diskuze. Jedna strana hájí piloty, druhá strana tvrdí zajímavou věc: "Pilotów niezdołał wylądować, Papież tak". Aneb "piloti přistát nedokázali, Papež ano".

Kdo to je vlastně, ten papež? Takovej nějakej jako chlap, kterýho vždycky vyvezou ven v takovým divným autě, které je celý z fakt tlustýho skla, aby se ten tlustej  chlap neproboural ven a nepokousal ty davy, které se na něj chodí dívat. Asi vypadá fakt jako hustokrutopřísně. 

Tenhle strašně důležitej chlap stojí v čele instituce, která ještě v 18. století pálila lidi na hranicích a když došli, pálila alespoň knihy. Níže postavení přívrženci postavili na každém výraznějším kopci více či méně monumentální pedofilně-homosexuální doupata s větším či menším počtem vztyčených falusů (nebo falů?). Jo, proti těm doupatům nic nemám, kostely a chrámy jsou stavby, které obdivuji z hlediska stavebně - estetického. Ale ten způsob využití už ne.

A tahle instituce, která dokázala (těžko říct proč) zblbnout masy lidí a která s těmito masami teď manipuluje jako s ovečkami, pokojně jdoucích na porážku, si nárokuje i podíl na bezpečném přistání onoho Boeingu. A já říkám, že tohle mě teda dokáže pořádně nasrat. Tleskám pilotům, tleskám všem, kdož překonají v Polsku sami sebe a řeknou: "Jo, ten pilot, to je frajer". A ne "ještě že tam tu prdel měli". 

A teď ať shořím v pekle!

P.S. Během psaní tohoto příspěvku nebyl znásilněn ani jeden ministrant.

Babylon Cup 2011 - vyjjádření jednoho z rozhodčích

Z důvodu, leckdy třeba i oprávněné, kritiky týmu rozhodčích na Babylon Cupu 2011, bych rád věnoval diskutujícím i svůj pohled na některé situace na turnaji...

Vážení,
rád bych se krátce vyjjádřil k několika příspěvkům, které se objevily v diskuzi na stránkách Babylon Cup 2011, přesněji zde:

Babylon Cup 2011 - diskuze

Začnu onou spornou penaltovou situací v penaltovém rozstřelu. Sám jsem na to koukal z přibližně stejného místa, jako mladý rozhodčí, který utkání řídil. Situace na posouzení těžká, o tom žádná. Ale v pravidlech je jednoznačně napsáno, že pokud si hlavní rozhodčí není stoprocentně jist brankou, BRANKU NEUZNÁVÁ! Hlavní chybu tedy vidím jen v tom, že mladý kolega vůbec připustil nějakou diskuzi. Pokud rozhodl, že branka neplatí, tak branka neplatí a hotovo! A nadávat tu pořadateli, že přišel něco řešit z buňky organizátorů? Musím opět dodat, v propozicích bylo jasně napsáno, jakým způsobem se řeší protesty. Složením 300Kč a oficiálním protestem. Nikoliv takovouto strkanicí. Pan pořadatel, který dorazil, jednu chybu udělal. A to takovou, že se s vámi vůbec bavil. Trochu jsem počítal se situací, že k protestu dojde, proto jsem se onoho diváka za brankou (starší pán) byl zeptat, jestli situaci viděl a jestli je sto případně rozhodnout. Byl si zcela jist, že míč brankovou čáru NEPŘEKROČIL. Závěrem k tomuto ještě dodám, že je rozdíl přijmout porážku se ctí a pogratulovat soupeři a nebo vyvolat takovouhle bláznivinu.

Tak a teď k otázce rozhodčích na ASVAJ. Jestli někdo zkracoval zápasy, nevím. Co ale posoudit mohu, je chování jednotlivců i celých týmů směrem k rozhodčím. Vážení, kolikrát jste za celý turnaj vystřelili na branku? Padesátkrát? Kolikrát jste ji trefili? Desetkrát? A kolik gólů? Dva? To je čtyřprocentní úspěšnost. Já jako rozhodčí odpískám za zápas průměrně tak 10 faulů a rozhodnu v zápase přibližně tak 30 kopů od branky / rohů a vhazování. Odřídil jsem za celý turnaj 38 celých zápasů. To znamená udělat za celý turnaj přibližně 1500 jednotlivých rozhodnutí. A těchto 1500 rozhodnutí musí být limitně úspěšné ve 100%, nebo se okamžitě ze hřiště snese vlna hněvu. Pokud na vás někdo vulgárně řve, že jste "(doplň si svoji oblíbenou nadávku rozhodčímu)", jen těžko uchováte chladnou hlavu. A nedivím se pak kolegům, že jim někdy ujely nervy. Já na hřišti v oficiálních situacích hráčům vykám. Všem bez rozdílu. Vykání ke své osobě jsem na turnaji slyšel maximálně ve dvou případech.

Jestli vám někdo do očí nadával, jestli vám někdo odůvodnil zkrácení zápasu způsobem, který byl níže popsán, tak je to samozřejmě nešťastné, omlouvám se za to a do budoucna s kolegy tyto situace probereme tak, aby se neopakovaly.

Nerad se vyjjadřuji anonymně, proto připojuji podpis a foto ať víte, s kým případně diskutujete, budete-li chtít něco probrat jsem, v případě rozhodčích na ASVAJ, k dispozici. Samozřejmě budu za zpětnou vazbu také rád.

Borek Stěhule
Email : borek(tecka)stehule(a)centrum(tecka)cz

Radio Bublina

Internetové rádio, které vysílá do éteru již něco přes měsíc a protože neskutečně sedlo do mojí "noty", nedá mi to, abych se nezmínil. Nadšenecký projekt pár lidí kolem virtuálního létání vyústil ve splněný sen jednoho z mých kamarádů - Pan Pseudopilot Matej Q. dvakrát do týdne, vždy v úterý a ve čtvrtek, se směsí písniček pro dobrou náladu.

Neberte to jako reklamu, stejně počet čtenářů blogu je výrazně nižší, než reklama na Bublinu na Facebooku, ale proč nepochválit něco, co je fakt parádní ;)

A stejně si vždycky vzpomenu na Bublinu z Rychlých Šípů, který nešťastně zahynul ve Stínadlech..

RADIO BUBLINA WEB