Upřímná omluva

Až teď jsem se k tomu dostal,pardon, že jsem tak dlouho váhal s odpovědí, nicméně jsou věci, které se uspěchat nedají a pro mne byly tyto dva dny velmi poučné. Napřed musím říct, že se Věrce upřímně omlouvám. Ehm..i když jsem onu nevinou větu považoval za lichotku a jen mírné popíchnutí, které také navazovalo na jiný rozhovor v minulosti, bohužel, špatně jsem odhadl citlivost ženské duše.  Teď už chápu mnohem více a Věrce tedy opravdu ještě jednou - bylo to nevhodné a je mi to líto. A to opravdu. Ještě také samozřejmě plně chápu Tvoji reakci v zastání se kamarádky, pravděpodobně bych se zachoval stejně. Enem jestli tedy můžeš, odpusť toto zaváhání. Když jsem to psal, netušil jsem...Rozum do hrsti, jsem měl vzít a trochu myslet...Á, tak pokud je to možné, snad vše v dobrém. Veskrze bych se opětovně rád vrátil k myšlence, která tuto událost dala dohromady. Abychom ty pohledy nějak dali dohromady.