To jsou oni, naši miláčci...
Úsměv hoši !
pátek 17. srpna 2007
Jak jsme chovali užitečné zvíře
Ve fontánce na vodu se nám usídlila forma života ! Hysterické volání zaměstnanců, "ať se toho proboha zbavíme" nás přimělo jednat. Protože ale máme rádi vše živé, udělali jsme si akvárko a budeme tu mít neustálou společnost :o). Škoda, že jsou to jen komáři, ale stejně, jsou roztomilí, nemyslíte ?
To jsou oni, naši miláčci...
Úsměv hoši !
To jsou oni, naši miláčci...
Úsměv hoši !
neděle 12. srpna 2007
Zalakaros - dovolená s příchutí NaCl
Praktické informace o lázních Zalakaros najdete na konci článku, nejlepší cestu pak v jeho první části.
Zuzátko moje, nemůžu usnout, stále myslím na to, že skončil nejkrásnější tden v mém životě, strávený po Tvém boku, budu si muset opět zvyknout, že Tě nemůžu mít pořád a jen pro sebe, jako ten uplynulý čas. Třeba se uvidíme již dnes, třeba až v pondělí, ale to už určitě, protože déle to bez Tebe prostě nevydržím :o)
Chtěl bych na dalších řádcích popsat podrobně průvodce maďarským městečkem a hlavně lázněmi Zalakaros, protože oficiální průvodce, a hlavně ceník vstupů, systém rozdělení lázní, a vůbec celý život v Zalakaros jest pro neznalce mírně matoucí. Tak snad vám třeba trochu pomohu. Strávili jsme na místě neuvěřitelný týden a mohu všem jen doporučit. Tak tedy, směle do toho, ať jsme také někdy na konci :o)
1. Doprava, ubytování, naše cesta
V patek, v předvečer našeho odjezdu, shriomáždili jsme se v Modřanech, Zuzátko bylo dovezeno Fabkou, a vyrazili na chalupu, odkud na podobné dovolené většinou vyrážíme. Důvod je snadný. Nechat auto narvané věcmi stát na chodníku v Praze je jiné, než nechat auto na chatě za plotem, pod zámkem. A proto tedy máme vždy základní tábor v bezpečí naší chaloupky. Ještě přebalit kufr a šup spát, budík nastaven na čtrtou ranní.
Měl jsem pocit, že jsem ani nezamhouřil oka, když budík zazvonil. Malá snídaně, rozloučit se a hurá !!
Vyrážíme. GPSka vede nejrychlejší možnou trasou, my ji však neposloucháme a jedeme po trase vlastní. Pokud vyrazíte z Prahy, najděte si dálnici D1 směr Brno. My na ní najížděli u Divišova. A teď se již naše cesty budou shodovat.
Alternativ, jak se do Zalakarose dostat, je několik. Předně je nutné zvážit, zda preferujeme cenu, nebo pohodlnost. Jak u nás, tak na Slovensku, v Rakousku i Maďarsku se za dálnice platí. Týdenní dálniční známka ve všech zemích vyjde zhruba na 200 korun českých. Není ovšem nutné za večkeré dálnice platit. Pokud netoužíte po hezké ozdobě koutu předního skla, doporučuji následující trasu :
1) Dopravit se nějak do Brna. Pokud nevlastníte ani českou dálniční známku, jedná se o přesun rovnající se půldnu. V Čechách pojedeme po dálnici nejdéle, myslím, že se nákup známky opravdu vyplatí.
2) V Brně následujte návěstidla tak, aby směr, kterým se pohybujete, stále se rovnal směru na Mikulov, hledejte silnici číslo R52 / E461. Evropské značení, tj. E461, nás bude doprovázet až do Vídně.
3) Hraniční přechod v Mikulově. Na poslední benzínce jsme brali benzin, kupovali v Lidlu mňamky a jedli řízky s okurkou a chlebem.
4) A teď POZOR ! NA VŠECH DÁLNICÍCH V RAKOUSKU JE TŘEBA VLASTNIT DÁLNIČNÍ ZNÁMKU ! BEZPLATNÉ DÁLNICE VE VÍDNI A OKOLÍ JIŽ NEEXISTUJÍ. VŠE JE PLACENÉ ! Co s tím ? Objezd ! Kupovat známku pouze na průjezd Vídní je opravdu nesmysl, takže :
--Pokračujte stále po silnici E461/7/Brunner Strasse, Která se po průjezdu ejdné křižovatky změní na Floridsdorfer-Bundesstrasse. Číslo silnice 226. Na břehu Dunaje překřížíte dálnici A22 a po Floridsdorfe-Hauptstrasse Přejedete most přes Dunaj. Ihned za řekou sjedeme na silnici č.14 - Handelskai,Klosterneuburg Strasse.
--"Čtrnáctka" nás povede dlouho předlouho podél Dunaje, jakmile se však stočí kolmo na řeku, zbystříme.Podjedeme dálnici A4 a přes Hans-Paulas Park dorazíme na křižovatku "téčko". Odbočíme vlevo směr Swechat, ale po cca 500 metrech opět změna, tentokráte vpravo, silnice č.11 směr Maria-Lanzendorf.
-- A jsme prakticky za Vídní. Nyní stále rovně po jedenáctce, skrz Maria-Lanzendorf,přes kruhový objezd, kde se křížíme se silnicí 15, pokračujeme rovně. Před vískou Achau narazíme konečně an vytouženou silnici č.16, zahneme vlevo směr Münchendorf.
-- Projíždíme vesničkami a stále se držíme čísla 16. Kopírujeme dálnici a šťastně dorážíme do vísky Klingenbach - hraniční přechod.
5) Vstupujeme na maďarské území. Silnice jsou povětšinou značeny velmi slušně, mírně matoucí mohou být obdélníkové cedule, sem tam se objevující na krajnici. Nejedná se v tomto případě o číslo silnice, ale o jakýsi kilometrovník. Na naší cestě se s nimi setkáme velmi často, budou označovat vzdálenost k balatonu. Čísla silnic jsou v Maďarsku znaženy číslem v symbolu štítu !
6) Po přejezdu hranic se číslo silnice změní na 84. Zapamatujme si ho, bude se hodit. Pojedeme totiž po této silnici až k Balatonu. Větší města na cestě, která stojí za zmínku a ke kterým budeme držet směr jsou Sopron, Sárvár, Megyer a Sümeg.
7) Po cca 150 km, narazíme u Balatonu na silnici č. 71, po které pojedeme až za Keszthely, kde č.71 míří dolů kolem BAlatonu, my ale budeme pokračovat "rovně" po č. 75 směr Zalaapáti, kde odbočíme vlevo, směr Zalakaros. Podél silnice najdeme již směrovky k lázním, hnědá, vcelku nápadná cedulka nás bude navigovat šipkou.
8) Tak, ještě 10 kilometrů po silničce, skrz pár vísek, a již jsme v cíli. Zalakaros, náš cíl !
2. Lázně Zalakaros
Těžko říct, co těmto lázním vytknout, myslím, že uspokojí svoji nabídkou jak vyslovené povaleče, tak sportovce. Samotné lázně se dělí, alespoň tarifně, na tři samostatné části. Lázně léčebné,plavecký bazén a lázně rekreační. Každému vyhovuje něco jiného, každopádně lze stoprocentně doporučit zakoupit vždy lístek na celý areál. Protože jen tak si každý den stoprocentně užijete. Hlavní problém vidím právě v tom, že např. pokud si zakoupíte např. jen léčebné lázně, vzhledem k systému turniketů se nedostanete ke stánkům s občerstvením, a naopak, pouze s lístkem rekreačním neprojdete k termálním bazénům. Alespoň ne ke všem.
Na pokladně tedy zaplatíme vstupenku a dostaneme barevné proužky na ruku. Vypadá to jako papír, ale papír to není, nalepí se to na zápěstí jako náramek a bez problémů to přežije celodenní cachtání se. Funguje na principu čárového kódu, a tak si ke konci dejte pozor, abyste na něm měli alespoň kousek čitelný. Ono to nespadne, ale sedřít se to stoprocentně může.
Procestoval jsem již patery lázně maďarské a tyto hodnotím jako jedny z nej. Není to šílený aquapark Hajdúszóbosló, ani poměrně nudné koupání ála Mezőkövesd. Všude panuje příjemná atmosféra, čechy mají všude rádi a seženete spoustu jídelních lístků v mnoha restauracích v našem mateřském jazyce.
Budete-li mít k lázním nějaké další otázky, jsem v komentářích pod článkem ochoten odpovědět na cokoliv :)
3.Městečko Zalakaros
Ani zde nelze vlastně nic negativního vytknout. Poklidné, dalo by se říci ospalé městečko, s jednou třídou plnou restaurací a cukrárny, zásobený obchůdek, ale také spousta sportovišť a poloha blízko přírody, pro běžce, cyklisty apod.
Pokud se tedy ptáte, zda Zalakaros ano, či ne, říkám stoprocentně ano. My jsme si to užili nádherně.
Zuzátko moje, nemůžu usnout, stále myslím na to, že skončil nejkrásnější tden v mém životě, strávený po Tvém boku, budu si muset opět zvyknout, že Tě nemůžu mít pořád a jen pro sebe, jako ten uplynulý čas. Třeba se uvidíme již dnes, třeba až v pondělí, ale to už určitě, protože déle to bez Tebe prostě nevydržím :o)
Chtěl bych na dalších řádcích popsat podrobně průvodce maďarským městečkem a hlavně lázněmi Zalakaros, protože oficiální průvodce, a hlavně ceník vstupů, systém rozdělení lázní, a vůbec celý život v Zalakaros jest pro neznalce mírně matoucí. Tak snad vám třeba trochu pomohu. Strávili jsme na místě neuvěřitelný týden a mohu všem jen doporučit. Tak tedy, směle do toho, ať jsme také někdy na konci :o)
1. Doprava, ubytování, naše cesta
V patek, v předvečer našeho odjezdu, shriomáždili jsme se v Modřanech, Zuzátko bylo dovezeno Fabkou, a vyrazili na chalupu, odkud na podobné dovolené většinou vyrážíme. Důvod je snadný. Nechat auto narvané věcmi stát na chodníku v Praze je jiné, než nechat auto na chatě za plotem, pod zámkem. A proto tedy máme vždy základní tábor v bezpečí naší chaloupky. Ještě přebalit kufr a šup spát, budík nastaven na čtrtou ranní.
Měl jsem pocit, že jsem ani nezamhouřil oka, když budík zazvonil. Malá snídaně, rozloučit se a hurá !!
Vyrážíme. GPSka vede nejrychlejší možnou trasou, my ji však neposloucháme a jedeme po trase vlastní. Pokud vyrazíte z Prahy, najděte si dálnici D1 směr Brno. My na ní najížděli u Divišova. A teď se již naše cesty budou shodovat.
Alternativ, jak se do Zalakarose dostat, je několik. Předně je nutné zvážit, zda preferujeme cenu, nebo pohodlnost. Jak u nás, tak na Slovensku, v Rakousku i Maďarsku se za dálnice platí. Týdenní dálniční známka ve všech zemích vyjde zhruba na 200 korun českých. Není ovšem nutné za večkeré dálnice platit. Pokud netoužíte po hezké ozdobě koutu předního skla, doporučuji následující trasu :
1) Dopravit se nějak do Brna. Pokud nevlastníte ani českou dálniční známku, jedná se o přesun rovnající se půldnu. V Čechách pojedeme po dálnici nejdéle, myslím, že se nákup známky opravdu vyplatí.
2) V Brně následujte návěstidla tak, aby směr, kterým se pohybujete, stále se rovnal směru na Mikulov, hledejte silnici číslo R52 / E461. Evropské značení, tj. E461, nás bude doprovázet až do Vídně.
3) Hraniční přechod v Mikulově. Na poslední benzínce jsme brali benzin, kupovali v Lidlu mňamky a jedli řízky s okurkou a chlebem.
4) A teď POZOR ! NA VŠECH DÁLNICÍCH V RAKOUSKU JE TŘEBA VLASTNIT DÁLNIČNÍ ZNÁMKU ! BEZPLATNÉ DÁLNICE VE VÍDNI A OKOLÍ JIŽ NEEXISTUJÍ. VŠE JE PLACENÉ ! Co s tím ? Objezd ! Kupovat známku pouze na průjezd Vídní je opravdu nesmysl, takže :
--Pokračujte stále po silnici E461/7/Brunner Strasse, Která se po průjezdu ejdné křižovatky změní na Floridsdorfer-Bundesstrasse. Číslo silnice 226. Na břehu Dunaje překřížíte dálnici A22 a po Floridsdorfe-Hauptstrasse Přejedete most přes Dunaj. Ihned za řekou sjedeme na silnici č.14 - Handelskai,Klosterneuburg Strasse.
--"Čtrnáctka" nás povede dlouho předlouho podél Dunaje, jakmile se však stočí kolmo na řeku, zbystříme.Podjedeme dálnici A4 a přes Hans-Paulas Park dorazíme na křižovatku "téčko". Odbočíme vlevo směr Swechat, ale po cca 500 metrech opět změna, tentokráte vpravo, silnice č.11 směr Maria-Lanzendorf.
-- A jsme prakticky za Vídní. Nyní stále rovně po jedenáctce, skrz Maria-Lanzendorf,přes kruhový objezd, kde se křížíme se silnicí 15, pokračujeme rovně. Před vískou Achau narazíme konečně an vytouženou silnici č.16, zahneme vlevo směr Münchendorf.
-- Projíždíme vesničkami a stále se držíme čísla 16. Kopírujeme dálnici a šťastně dorážíme do vísky Klingenbach - hraniční přechod.
5) Vstupujeme na maďarské území. Silnice jsou povětšinou značeny velmi slušně, mírně matoucí mohou být obdélníkové cedule, sem tam se objevující na krajnici. Nejedná se v tomto případě o číslo silnice, ale o jakýsi kilometrovník. Na naší cestě se s nimi setkáme velmi často, budou označovat vzdálenost k balatonu. Čísla silnic jsou v Maďarsku znaženy číslem v symbolu štítu !
6) Po přejezdu hranic se číslo silnice změní na 84. Zapamatujme si ho, bude se hodit. Pojedeme totiž po této silnici až k Balatonu. Větší města na cestě, která stojí za zmínku a ke kterým budeme držet směr jsou Sopron, Sárvár, Megyer a Sümeg.
7) Po cca 150 km, narazíme u Balatonu na silnici č. 71, po které pojedeme až za Keszthely, kde č.71 míří dolů kolem BAlatonu, my ale budeme pokračovat "rovně" po č. 75 směr Zalaapáti, kde odbočíme vlevo, směr Zalakaros. Podél silnice najdeme již směrovky k lázním, hnědá, vcelku nápadná cedulka nás bude navigovat šipkou.
8) Tak, ještě 10 kilometrů po silničce, skrz pár vísek, a již jsme v cíli. Zalakaros, náš cíl !
2. Lázně Zalakaros
Těžko říct, co těmto lázním vytknout, myslím, že uspokojí svoji nabídkou jak vyslovené povaleče, tak sportovce. Samotné lázně se dělí, alespoň tarifně, na tři samostatné části. Lázně léčebné,plavecký bazén a lázně rekreační. Každému vyhovuje něco jiného, každopádně lze stoprocentně doporučit zakoupit vždy lístek na celý areál. Protože jen tak si každý den stoprocentně užijete. Hlavní problém vidím právě v tom, že např. pokud si zakoupíte např. jen léčebné lázně, vzhledem k systému turniketů se nedostanete ke stánkům s občerstvením, a naopak, pouze s lístkem rekreačním neprojdete k termálním bazénům. Alespoň ne ke všem.
Na pokladně tedy zaplatíme vstupenku a dostaneme barevné proužky na ruku. Vypadá to jako papír, ale papír to není, nalepí se to na zápěstí jako náramek a bez problémů to přežije celodenní cachtání se. Funguje na principu čárového kódu, a tak si ke konci dejte pozor, abyste na něm měli alespoň kousek čitelný. Ono to nespadne, ale sedřít se to stoprocentně může.
Procestoval jsem již patery lázně maďarské a tyto hodnotím jako jedny z nej. Není to šílený aquapark Hajdúszóbosló, ani poměrně nudné koupání ála Mezőkövesd. Všude panuje příjemná atmosféra, čechy mají všude rádi a seženete spoustu jídelních lístků v mnoha restauracích v našem mateřském jazyce.
Budete-li mít k lázním nějaké další otázky, jsem v komentářích pod článkem ochoten odpovědět na cokoliv :)
3.Městečko Zalakaros
Ani zde nelze vlastně nic negativního vytknout. Poklidné, dalo by se říci ospalé městečko, s jednou třídou plnou restaurací a cukrárny, zásobený obchůdek, ale také spousta sportovišť a poloha blízko přírody, pro běžce, cyklisty apod.
Pokud se tedy ptáte, zda Zalakaros ano, či ne, říkám stoprocentně ano. My jsme si to užili nádherně.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)