Jsem člověk povahy mírné, nasírajíc se opravdu sporadicky, ale když už někdy, tak to stojí za to..
Pátek, 1.10.2010, přibližně třetí odpoledne. Nastupuji na Olšanské do tramvaje č.9 a chci se nechat odvézt na Václavské náměstí, přestoupit na trojku a vyrazit směrem domů. Mírumilovný plán se ale zvrtl a nakonec nabral úplně jiný směr, musím jen dodat, že mnohem lepší, než jsem očekával a než to celou dobu vypadalo.
To bylo totiž tak. Tramvaj, která měla tu čest mne obsloužit, byla nová známá "Porschetra", aneb Škoda 14T. Vlezl jsem do prvních dveří a posadil se hnedle za ony šoupačky, vedoucích ze salónu (místa pro cestujících) do onoho obýváku pro řidiče. Proti mně seděl zapáchající smrdutý bezdomovec, který zaplaťpánbůh vystoupil hnedle na Olšanském náměstí, o zastávku níže. Na jeho místo si poté (lituji ji poprvé..) sedla poměrně mladá slečna s kamarádkou. Bohužel, ona slečna přinesla s sebou do tramvaje i dva plátky pizzy na tácku, takové ty co koupíte u stánku.
Tramvaj se nerozjíždí. Za kouřovým sklem vidím, jak řidič vstává, otevírá dveře z kabiny řidiče ven a pak s mocným trhnutím i dveře k nám. "Vypadni s tou pizzou ven, tady to jíst nebudeš!" Málem mi vypadl telefon z ruky. Obrovský, sádelnatý chlap, odhadem tak 150 kilo, zamaštěné vlasy, bez tramvajácké uniformy, odpuzujícího vzledu řve na celou tramvaj a chvějícím se prstem ukazuje ven z tramvaje. "Prosím? Tady se nesmí jíst?" zeptala se slečna a zvedla se ze sedačky. "NIC MI TADY ŽRÁT NEBUDEŠ, VYPADNI VEN, TOHLE NENÍ JÍDELNÍ VŮZ!!"
Protože události posledních dní ve mne zanechaly určitou stopu hořkosti, nesouhlasu, naštvanosti a rozmrzelosti, byl jsem tak tak nastartován vstát a tomu hajzlovi vpálit jednu do ksichtu. Byl ode mě asi tak na metr a při jeho vzrůstu bych na něj zíral jen mírně do výšky, i když stál na onom stupínku, který odděluje prostor cestujících a salonu. Byl jsem rozhodnut. Vřely ve mě emoce již tak nahromaděné za poslední týdny. "No to snad nemyslíte vážně," prohlásil jsem a probodával řidiče očima. "Ano, tady slečna porušila přepravní řád, ale to neznamená, že na ni budete řvát a sprostě jí nadávat, prosím, omluvte se jí a slušně ji požádejte, ať tramvaj opustí a všechno bude v pořádku." Ani nevím, jak jsem dokázal takovou větu dát dohromady. Dozvěděl jsem se ale jen "DRŽ HUBU MLADEJ, S TEBOU SE NIKDO NEBAVÍ!" Tak a teď už jsem vážně nasranej. "Podívejte se, pane řidiči, jednak si nepamatuju, že bychom si někdy potykali. Ještě před pěti minutami seděl na tomhle místě bezdomovec, který smrděl na celou tramvaj a porušil tak přepravní řád úplně stejně, jako tady slečna, která ale narozdíl od toho chlapa, štve jenom vás. A vy si budete otevírat hubu na ní a toho bezdomovce jste nechal jen tak? Víte proč? Protože jste srab a na slabou ženskou si troufnete. Takže teď se omluvíte nejen tady slečně, ale také mně a tím budeme celou záležitost považovat za vyřízenou." "DĚLÁŠ SI ZE MĚ PRDEL?" "Ne pane, nedělám, moc si to nevylepšujete."
Dostali jsme se do zřejmé výhody. Řidič, frustrován, snažil se zasunout ony dveře a zmizet ve své kukani. Bohužel, tak nějak jsem s tím počítal a do rychle zavírajících se dveří jsem vrazil nohu. S tím asi tak nějak óbrgeront nepočítal a prudce zaražený pohyb mu učinil koordinační potíže, zapotácel se a rozplácl sebou na stěnu kabiny. "Pane, povídám, že se mně a tady slečně ihned omluvíte. Slyšíte? Ihned!" To už jsem fakt řval a ještě přistoupil blíže k tomu hajzlovi. Stalo se, co se stát muselo. Bohužel, moje babička má rychlejší boxerské údery než tenhle zmrd. Uhnout se ráně "letící" mi na břicho nebylo ani v tak těsném prostoru problém. A jak mě naučili na jednom zajímavém kurzu, při obraně je dobré využívat energie protivníka k vlastnímu prospěchu. Zatáhl jsem za onu ruku a stáhl celého tlustohajzla ze stupínku dolů. Dopadl přede mě na břicho do mezery mezi sedačkami.
Další kroky jsem domyšlené neměl. Ale domyslel je za mě osud. Říká se, že když policii potřebujete, tak ji nenajdete. Já měl asi štěstí. Když už se začal ten zmetek hrabat na nohy, ozvalo se za mnou najednou hromovým hlasem "ZALEZTE OKAMŽITĚ DO TÝ SVÝ POSRANÝ BUDKY A POKRAČUJTE V JÍZDĚ, NEBO SI TO S VÁMA OKAMŽITĚ VYŘÍDÍME!" Huhu, dva měšťáci. Geront povstal, otočil se a zalezl zpátky do kukaně. Tramvaj se rozjela a pokračovali jsme v jízdě. Začal jsem s policisty řešit případné další kroky. Zraněn jsem nebyl, nikdo se mě ani nedotkl, slečny taky ne. Policajti projevili asi svoji lepší tvář, byli vstřícní, poradili sepsat oficiální stížnost s tím, že celou událost rádi dosvědčí.
Uvidíme, co se bude dít dál. Můj adrenalin klesl na rozumnou úroveň, na Václaváku jsem vystoupil, dal si točenou zmrzlinu (ne u Světozoru, tam dále pasáží mají čoko-vanilkovou ještě lepší a levnější) a pokračoval domů smířen s osudem.
Bojujte za sebe, přátelé, ať si ti hajzlové uvědomí, kde jsou hranice...
----------------------------------
Jako bonus přikládám kopii zprávy odeslanou jako oficiální stížnost Dopravnímu podniku na chování řidiče. Myslím, že sem rád přihraji i další postupné zprávy, pohne-li se vše někam do správných mezí.
Vážení,
rád bych tímto podal stížnost na chování řidiče, ze dne 1.10.2010 na lince č.9, i.č. tramvaje 9135, projíždějící cca v čase 15:25 zastávkou Václavské náměstí ve směru Sídliště Řepy. V zastávce Olšanské náměstí se odehrál incident, kdy řidič nejprve slovně napadl cestující a vulgárními výrazy ji "vyháněl" z tramvaje, protože ona cestující měla na tácku pizzu. Upozorňuji na to, že v Přepravním řádu není zmínka o tom, že se v prostředcích hromadné dopravy nesmí jíst. Toto je ošetřeno pouze piktogramy na dveřích vozidel a tyto mnohdy chybí. Na moji otázku směrem k řidiči, proč se chová vulgárně odpověděl dalšími vulgarismy směřující na moji osobu. Toto jsem nepřešel a požadoval od řidiče omluvu. Tento se mě poté pokusil fyzicky napadnout. Celá událost se udála přibližně v 15:15 dne 1.10.2010. Jako svědky události uvádím paní XXXXX, tel: XXXXXXX, která s uvedením v této stížnosti souhlasí. Dalšími svědky události byli mimojiné dva příslušníci městské policie, okrskové služebny XXXX, tel: XXXXXXX, pánové XXXXXX a XXXXXX. Mé kontaktní údaje jsou již vyplněny ve formuláři výše.
S pozdravem
Rozšafín Ctibum
pátek 1. října 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)