Krátká úvaha o tom, proč jsou v divizních soutěžích pražské týmy bity, aneb doplácíme v Praze na to, že jsme hodní?
Předem tohoto článku bych rád zdůraznil, že veškeré domněnky jsou skutečně pouze subjektivním názorem člověka, fotbalového rozhodčího, který se nějaký čas pohybuje v širším centru dění, leccos zaslechl, leccos se dozvěděl z agentury "Jedna paní povídala" a nemá žádnou, ani vzdálenou spřízněnost s ani pražským, ani republikovým fotbalovým týmem.
Jako rozhodčí jsem vzal úplatek přesně jednou. Ani to nebylo v České republice. Poslední kolo soutěže dvou týmů z jednoho města, nikomu o nic nešlo, po zápase domluvena společná rozlučka se sezonou právě oněch dvou týmů. O přestávce za mnou dorazil hráč domácích se zajímavou nabídkou: "Pískni nám penaltu a večer si s námi dáš pivko." Zavolal jsem si kapitána hostů, nabídku jsem jim oznámil, souhlasil s podmínkou, že ji nepromění a že si to "pak na hřišti nějak nakoučujem". Ve vhodné chvíli jsme si to nakoučovali, jeden naběhl do vápna, druhý ho jemně zatahal za dres :). Penalta, exekutor ji napálil přibližně do rohového praporku, na hřišti veselo, večer přátelská rozlučka obou týmů. (Ano, i to je ve fotbalu možné, jenže, jak jsem řekl, nebylo to v Čechách)
Mno ale k věci. Pražské fotbalové soutěže jsou zcela objektivně pravděpodobně "nejčistší" krajské/okresní soutěže, nemluvě o faulech, ale o úplatcích. Těžko říct, čím to je, zda loajálností rozhodčích vůči Pražskému fotbalovému svazu, jehož práci hodnotím velice kladně, nebo tím, že je fotbalově Praha taková "malá vesnice", všichni se se všemi znají a pokud by se někdo o něco pokusil, pravděpodobně by ho neminul nejen disciplinární trest, ale dostal by to "pěkně sežrat" i od kolegů a to je, samozřejmě, mnohem horší trest.
Mno a teď ta negativa. A bude jich hodně. Začněme u rozhodčích. Cituji nejmenovaný strahovský zdroj: "Ano, víme, že pražští rozhodčí jsou jedni z nejlepších rozhodčích v Čechách. Proč jich je tak málo ve vyšších soutěžích? Na to se zeptejte pana Berbra." Pana Berbra jsem se rozhodně neptal (ani vlastně nevím, proč stále pořád jeho??), ale optal jsem se jinde. A dozvěděl jsem se že "pražští kluci v tom prostě neumí chodit". Přeberme si to, jak chceme.
Pokračujme přes týmy. Divizní Zličín je příkladem za všechny. Do divize vkročil naivně, bez posil, pravděpodobně s jakousi vizí "ono to nějak půjde". Ono to nějak nešlo, sehrát podzimní část s nulou na kontě bodů, to chce pravděpodobně taky trochu kumštu. Co ale člověk nepochopí je, proč i v tomhle případě rozhodčí pískají prudce do kopce. Proti týmu, který je beznadějně poslední a kvalitou na divizi prostě nemá? (Omluva týmu Zličína, pokud si někdo z nich tento blog přečte, ale zkusme se dívat objektivně). Jel jsem se podívat na dva zápasy v poslední době. Rozhodčí dokázali nemožné. Znechutit zápas i týmu, kterému pomáhal. Zajímavé reportáže si můžete přečíst na webu právě Zličína
a to nejlépe přímo tuto. Po přečtení tohoto jsem zapátral v kontaktech, trošku si zagooglil a nakonec si vyměnil několik SMSek se zdrojem blízkým hráčům Domažlic: "Kluci se na zapas tesili, bohuzel, uz zase nekde nekdo tlacil na pilu. Bylo to az trapne, o takovou pomoc vubec nikdo nestoji. Ale to je proste divize, musite si na to zvyknout." A abychom zůstali objektivní, přidávám ještě reakci z druhé strany: "Těšili jsme se na zápas, hrál první s posledním, mysleli jsme, že by v tomto případě mohli rozhodčí zůstat projednou v klidu, vždyť byl výsledek předem jasný už z tabulky. Ale někdo to chce mít prostě pojištěné asi stoprocentně. Co dodat, těším se zpátky do přeboru, kde to zase bude o fotbale a divizní zkušenosti nám jedině pomohou."
Tak a skončeme u trenéra a to u trenéra z nejslavnějších, přeberte si to, jak chcete. Josef Jarolím pro zpravodaje oficiálního webu Pražského Fotbalového Svazu prohlásil, na dotaz proč skončil své působení na pozici kouče divizního Motorletu přesně toto: "Začátek jara jsme zvládli dobře. Z prvních čtyř kol jsme udělali deset bodů a tým byl prakticky zachráněný. Jenže pak přišly Jirny a Roudnice, kdy jsme prohráli 0:4 a 0:5. A po tom druhém zápase jsem se rozhodl skončit, nechtěl jsem se dívat na to, co předvádějí rozhodčí. Někteří mí hráči měli po zápase s Roudnicí slzy na krajíčku. Přeteklo to ve mně. Proto jsem šel za vedením Meteoru a poděkoval jsem za spolupráci. Rozešli jsme se přátelsky."
Hrozně by mne zajímalo, zda podobné problémy mají i ostatní sporty. Zda se i v hokeji ztrácí videa z kontroverzních zápasů a aktivní kameramani hostů jsou vulgárně vyháněni do koutů stadionu. Jestli v tenise existují rozhodčí, kteří vidí na jedné straně aut a na druhé ne, nebo třeba natáhnou síť tak, že je z jedné strany vyšší, než z druhé :).
Je to smutné, ale je to tak. My z Prahy v tom asi neumíme chodit.
