Postupně vyluštit všechny jednoduché šifřičky, či otázky celé serie zabralo souhrnně asi dvě hodiny. Zvlášť, když jsem se blížil ke konci, nabíral jsem slušně na obrátkách, aby jsem 23.8. cca v deset hodin večer doluštil poslední. A v hlavě se zrodil nápad. Zítra je volno, sednu na kolo a zkusím alespoň část série odlovit. Připravoval jsem si elektroniku, waypointy, plánoval, kudy bude nejlepší do kruhu nastoupit. Byla asi jedna hodina ráno, když jsem dostal nápad ještě šílenější. Co vyrazit rovnou? V noci to teprve bude stát zato.
Tak to je moje geokolo. Vybavené na předpokládanou dlouhou cestu kolem Prahy.
K bláznivým akcím nemám nikdy daleko, kolo bylo nachystáno během okamžiku, nakonec jsem nasadil i zadní a přední brašny, pobral věci, které jsem očekával, že mohu potřebovat. Jako například toaletní papír, bundu, o které jsem myslel, že je nepromokavá, deku, až bude někde lejt a budu se choulit v autobusové zastávce. Nakonec přihazuji ještě starý foťák.
Noční Praha z kopce nad Radotínem, po výstupu Kolovou ulicí.
Na mapě plánuji 3 záchytné body: Kladno, Kralupy, Všetaty. Dále jsem věděl, že se stoprocentně nedostanu. I Všetaty se zdály poměrně bláznivé. Nicméně jsem přibližně změřil vzdálenost na cca 100km a s odhodláním lezce, co šplhá na elektrický sloup sundat draka, jsem vyrazil.
Celou trasu můžete společně se mnou sledovat zde:
Začátek jako z partesu, první krabičky nemají šanci. V Radotíně jsem poprvé, a také naposledy, dal šanci autoroutingu. Jak si s tím mapa poradila, je patrné. Nijak. Pominu-li ale toto místo, je zbytek cesty tak zřejmý, že autorouting stejně nevyužijete.
Některé kešky měly své vlastní, noční hlídače...
První chybku ve výpočtech jsem pravděpodobně udělal na #59, zajel jsem si cca 1,5km do polí. Kešku jsem ale stejně dostal starou dobrou metodou Brute Force :D. Což jsem ale netušil, že mě za chvíli čeká podobný osud, #62 a #63 se mi žádnou metodou nalézt nepodařilo. Musím na to mrknout znovu.
Začalo se rozednívat a také se rozpršelo. V Tachlovicích jsem se uchýlil pod střechu firmy, vyrábějící dvoustopá kola, zabalil se do deky, prozkoumal radarová data a se zjištěním, že bude pršet ještě tak 30 minut, na hodinu usnul :D.
Tyhle fotky hrozně moc nemám rád :D
Nebudeme se přeci stresovat. Spánek pomohl, následujících 8 nálezů proběhlo během "mrknutí oka". Zasekl jsem se až na #72, kde jsem i dle hintu objevil místo geozřejmé, nicméně krabička nikde. To samé se pak opakovalo na #77 a, bohužel, i na bonusovce #80. Na místě jsem nejprve čekal asi 20 minut, než odveze autobus houf zvědavých lidí, abych potom oblejzal všechno možné i nemožné dalších minut 40. Do doby, než se na zastávce zase začali scházet lidi.
Další neúspěch přišel i na #82, kde je cache pravděpodobně zapadlá uvnitř, jinde totiž být nemůže. Na #84 jsem přijel s napětím, ale po krátké rekognoskaci raději pokračoval. Hrabat se v odpadu není pro mě :-/. Lidi jsou čuňata. Rád bych i poklidil, ale starý televizor do sběrných surovin na kole neodvezu.
Na první pohled ideální geomísto...
Na ten druhý ale odpadová jáma. Tady jsem se nezdržel. A v tom stromě mimochodem bydlí malá lasička
Další kešky až do Kralup již prošly bez námitek :D. V Kralupech jsem nejprve opět zkouknul radar, jak to vypadá s deštěm. Vše bylo v pořádku, byl jsem tedy rozhodnut pokračovat dále, ideálně až Všetaty.
První tři kešky za městem jsem ale protrpěl. Silnice, po které kolem mě svištěly auta přes stovku a sem tam prohrčel i kamion s vlekem, fakt nemám rád :-/. Tenhle úsek je také asi jediný, opravdu dosti nevhodný na cyklovýlet s dětmi, je to opravdu nebezpečné. Ty cca 4 kilometry jsem tedy profrčel s jazykem na dresu, abych už už byl pryč z toho bordelu :).
Jedna z mnoha...
Nálezy od čísla #93 dále (mimo stromoloezecké #96, kterou jsem vypustil) považuji za nádherný vrchol celého výletu. I když jsem již měl v nohách přes 70 kilometrů, kolo jakoby šlapalo samo. Mezi jednotlivými poklady jsem doslova létal, i tak mi ale zdolání celé desítky, až k jubilejní bonusové #100, trvalo kolem hodiny a čtvrt. A také jsem na ní překonal sto našlapaných kilometrů.
Postupně jsem začal plánovat cestu zpátky domů. Chtěl jsem skončit opět ideálně bonusovkou a poloha první desítky řady a poslední desítky mojí, byla naprosto ideální. Kromě #1, kde se hnedle u kešky budovalo a tři dělníci nevypadali, že by měli touhu odejít, jsem až do mé poslední #10 prosvištěl s větrem v zádech.
Keška, kolo, Labe...
Zalogovat, rozloučit se s "stojedničkou" a odbočujeme směr na Všetaty. Posledních pár kilometrů, GPSka ukazuje 117 najetých. Na nádraží zjišťuji, že vlak odjíždí až za hodinu. Dávám pivko v restauraci, pak ještě projedu místní multikešku, věnovanou Janu Palachovi.
Vlak mne vyhazuje v půl páté na Vršovicích. Posledních 10km od nádraží zpátky do Modřan mám nohy jak z olova. Ale dokázal jsem si, že dovedu překonávat hranice, pokud chci. A pokud mě to baví.
Musím také složit poklonu za úžasné zaměření všech krabiček na cestě.
VŠEM, KTEŘÍ SE PODÍLELI NA VYBUDOVÁNÍ TÉTO SÉRIE, OHROMNÉ DÍKY. Strašně dlouho jsem si Geocaching tak neužil, jako při téměř patnáctihodinovém postupu po kruhu dalmatinském. Nemohu se dočkat příštího týdne, kdy půjdu sérii dotáhnout do konce těch 40 krabiček je další výzvou.
Borek za GeoAnimals Team
V průběhu noci a dne jsem sem tam zapnul foťák a mimo fotek natočil i několik videjí. Když jsem pak zjistil, že jsem do něj doma zapomněl vložit paměťovku a že všechno natáčím a fotím do velmi omezené vnitřní paměti přístroje, musel jsem se velmi omezit v rozletu. I tak jsem ale z fotografií, které jsou i zde kolem, a fragmentů videa sestavil krátké video, které je tady k nahlédnutí ;).
