Jakoby tomu bylo včera.. stáli jsme nastoupeni v jedné dlouhé řadě, odříkaval jsem absolutně nepřipravený monolog a do očí se mi draly slzy.. Konec střední školy, konec čtyřletého denního souputnictví a souboje mezi kantory a profesory, ale i společného tažení za jeden provaz, který se ještě stále nepřetrhnul..
Zorganizovali jsme velký sraz, první v naší historii. Když tak poslouchám mojí babičku, kolegy, jak se schází neustále, po 20, 40, 60. letech, lze teď jen těžko odhadnout, co bude za takovou dobu. Ale vím jedno, jsme na dobré cestě..
Tahle parta přežije i nepřežitelné. Buďme rádi za to, že se máme :o).
Dobrou noc..
Jop, málem bych zapomněl..Lesíkem vytvořené fotografie jsou TADY
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat