Hranostajovnik: Tour de Kokořín

Aneb osmdesátikilometrová cesta ze Starých Splavů do Kralup nad Vltavou..

Celé prázdniny se změnily v jednu velkou noční můru. Rozchod změnil všechno..nic nezůstalo. A tak se marně snažím na ničem vybudovat něco, s čím se dá fungovat. Podnikám bláznivé výpravy do neznáma a beru každou příležitost, jak se zabavit a chvíli na ni nemyslet. Hmm..je to těžké, ale tahle cesta to splnila. Teď myslím na svoje záda,které mne nenechají se příliš pohybovat. Nu což, alespoň je čas rozepsat se o mé cestě skrz Kokořínsko :).

Jedna dávno neviděná spolužačka, ještě ze střední školy, pozvala mne, abych ji navštívil na Máchově jezeře. Jakožto instruktorka přebývá tam s kupou tlustých, obézních, příliš přejedených, či jakkoliv to nazvete, dětí a jejich stejně postiženými, a nebo alespoň podobně v mysli zatíženými, maminkami. Mimochodem, strašně drsný zážitek, pokud máte nějaké zkušenosti z třebas skautských táborů. To se nedá popsat, to se musí zažít.

Inu, protože jsem měl ve středu dopoledne ještě hodně práce, vyrážel jsem vlakem z nádraží Vršovice až ve čtvrt na osm večer. Samozřejmě, zabalit a připravit kolo mi trvalo o něco déle a tak jsem vyrážel z domova asi se 15 minutovým zpožděním. Z toho vyplývá neskutečná štvanice na kole až na nádraží. Myslel jsem, že umřu už někde u Podolí. Každopádně dorazil jsem se slušným náskokem dvou minut, zběsile zakoupil lístek a jak už to tak na železnici chodí, vysoukal jsem kolo metr a půl nad zem do vagónu se "službou úschova během přepravy". Co je to za službu, když si to kolo umístíte sám, a ještě musíte odstrojit veškeré brašny, počítače, pumpičky, aby náhodou nepřekážely, a pak si to kolo zase sám z vlaku vyndáte. Osobně bych to službou nenazýval, spíš přítěží. Jak to řeší osamělé slabé malé cyklistky si nedovedu představit už vůbec.

--- Tunel mezi Vršovicemi a Hlavním nádražím :) ---

Vlak vyrazil z Vršovic pěkně načas (+1 bod pro ČD) a pěkně vytížený (já + průvodčí). Na Hlaváku přistoupilo pár lidí, i tak jsem ale nohy z protější sedačky sundat nemusel celou cestu. Nakonec nás cestovalo celkem asi 15 + pes a vládla pohodová atmosféra lidí unuděných cestováním vlakem. Zkoušel jsem se dát do řeči s jednou paní, co seděla přes uličku, ale nepříjemně mne odbyla. Možná ale jen proto, že věta: "Paní, prosím Vás, nemůže ten pes přestat štěkat? Byl bych mu fakt vděčný", není příliš vhodná k seznámení.

--- Nové spojení z okýnka vlaku ---

Přestup v Bakově nad Jizerou na místní lokálku a cesta do Doks už proběhla v rámci možností v klidu, až na komára, který mne třikrát kousl do nohy aniž bych ho vůbec spatřil (+1 bod pro stealth schopnosti tohoto hmyzu). Pohled na Bezděz v zapadajícím slunci byl nádherný, fotoaparátem ale nezachytitelný, byl z vlaku vidět jen chviličku a ještě mezi stromy. A taky si musím něco z cesty nechat pro sebe :)

--- Těžká pohoda ---

Večer proběhl v rámci možností v klidu, seděli jsme v hospodě, povídali o přešlých devíti letech, co jsme se neviděli. Během toho jedna kamarádka mé kamarádky zkolabovala, a tak se ještě volala záchranka. Inu, je fajn, že člověk přeci jen má nějaký dril a neztrácí hned nervy a ví co dělat. A taky jsme se díky tomu zkamarádili :o).

Další zážitky nechme stranou a přeskočme do rána, kdy jsem se vydal na svoji osamocenou cestu směrem do Kralup nad Vltavou. Vybral jsem si je za cíl z důvodu prostého. Je to již blízko Praze a je to tak akorát, abych stihl ještě ten večer jít pískat fotbalový zápas. Počítal jsem s cca 8 hodinami jízdy. GPSka po prvním startu ukázala cca 69 kilometrů. Nejkratší cestou. Nicméně, chtěl jsem se cestou stavit na několika hezkých místech a také ale třebas najít nějaké zkratky. Nakonec jsem se dostal mírně přes sedmdesát.

---Zřícenina hradu Starý Bernštejn---

Vyrazil jsem tedy cca v osm hodin ze Starých Splavů směr Doksy, kde jsem chtěl nakoupit snídani. Bohužel, jediné, na co jsem narazil, byla vietnamka prodávající brýle a takové ty cetky. Normální obchod žádný a do Lidlu a podobných se smoatný cyklista neodváží. Tak dlouho kolo prostě venku nenechám. Zakoupil jsem ale za 80 korun brýle :o). Svoje jsem zapomněl doma a měla jedny docela pěkné. Nedělám si iluze o účinnosti UV filtru ani živnotnosti, ale za ty prachy si svoje splatily už jen touto cestou.

--- Tak to jsem já :) ---

Po tomto nezbytném vybavení vydal jsem se již do kopců. Od Doks směrem na Tachov, Korce a Nedamov. Poslední jmenovaná víska mne fascinovala hnedle ze dvou důvodů. Jednak věřím, že sexuální život v takto pojmenované vsi musí býti smutný. Ale druhak mi konečně poskytla snídani! U blízkého Nedamovského rybníka je pěkný kemp, s pláží a asi i pěkným koupáním. A také stánek, kde mají nejen hamburgery, ale i rohlíčky a paštičky :). Zakoupil jsem 4 rohlíky, dvě Májky paštiky a šlapal dál, najít pěkné místečko, kde se bude hezky snídat. V Dubé jsem odbočil směrem na Panskou ves a Křenov. Cesta Beškovským Dolem byla jedním z nejkrásnějších úseků celého putování. Pískovcové masivy svíraly úzkou silničku a nádherná kaple s pramenem pitné vody poskytla tolik hledané krásné místečko na snídani. Sevřené údolí nepouštělo slunce dovnitř a tak osvěžující chládek poskytl dokonalou pohodu pro mírně znaveného cyklistu.

--- Kaple, pramen a pískovcové útvary v Beškovském Dole ---

Dalších pár kilometrů bylo pekelných. Musel jsem vystoupat z údolí směrem na Vlkov a Jestřebice, kde jsem minul nejvyšší bod celé cesty, přibližně 360 metrů nad mořem. Poté následovala cesta již jen mírně zvlněnou krajinkou. Začalo se ale dělat ošklivé vedro. Teploměry v některých obcích ukazovaly již přes třicet a to bylo přibližně jedenáct dopoledne. Velkým problémem tedy byly zásoby tekutin, přeci jen, jeden a půl litru není tolik, ale zase s sebou tahat více lahví dost zvyšuje váhu kola. Musel jsem tedy začít šetřit pitím a opět hledal první vesnici s "konzumem" kde bych doplnil zásoby. Ta ale ještě dlouho nepřišla..

--- Rozhledna Vrátenská hora ---

Mezitím jsem dorazil do Kokořína. Nemohl jsem přeci vynechat místní nádherný hrad a tak jsem odbočil směrem ku hradu a sjel až na první vyhlídku, kde jsem si jej vyfotil a také odlovil místní geocache. Dále jsem na tomto místě vyzjistil, že jsem zapomněl s sebou přibalit toaletní papír. Inu, už jsem fakt dlouho na kole nejel a tyhle samozřejmosti vás prostě najednou automaticky nenapadají. Inu co ale, snad to pořeší další obchod.

--- Kokořín v celé své kráse z vyhlídky ---

Vystoupal jsem zpátky od Kokořína a pokrašoval zpět do stejnojmenné vísky a dále na Vysokou. Vesnička s nádherným barokním kostelem je vidět z daleka a také je od ní nádherný výhled do kraje. "Konzum" mne však zklamal. Ne, že by nebyl zásobený, zakoupil jsem vodu, nějakou zmrzlinu i "PaNaPr" :), nicméně prodavačka - opět vietnamka, číňanka, či bůhvíjaké takovéto národnosti. Kampak zmizely hodné babičky prodavačky v zástěrách? :(. Rychle jsem pokračoval dále. Silnice 273 a směr Mělník.

Mělník jako město je vidět z daleka. Chloumek u Mělníka, což jsou takové mělnické Průhonice, ale v zahrádkářském podání, vás jen nabudí stylem "už jsi blízko." A potom vyjedete ven a uvidíte nádherné město kolem kopce s nepřehlédnutelným zámkem. Protože ale cesta byla z kopečka a vítr příjemně chladil po náročném stoupání, nezastavil jsem a fotku neudělal. Nu což, tak se tam někdy podívejte sami :).

Projel jsem skrz město a vyjel si kousek na kopec abych se podíval na soutok Vltavy a Labe. Resp. soutok Vraňansko-Hořínského kanálu a Labe. Blb jsem se nepodíval do mapy co to vlastně vidím. Ale kdo to neznáte, to nepoznáte. Takže hle - na fotkách je soutok Labe s Vltavou ;). Mimochodem, víte o tom, že Labe se jmenuje dále do Evropy Labe jen kvůli chybě měření průtoku na soutoku? Zjistilo se totiž, že Vltava má nakonec průtok větší, a tak by se mělo Labe vlévat do Vltavy a nikoliv naopak, jak je tomu teď. Stejně tak města dále by se jmenovala jinak..Roudnice nad Vltavou, Ústí nad Vltavou..a Hamburk by byl přístav na Vltavě. Nu, škoda..

--- Soutok Labe (zprava doleva) a "Vltavy" (odshora) a zámek Mělník ---

Cesta z Mělníka směrem proti proudu Vltavy byla chvílemi krásná, chvílemi ale noční můrou. Věřil jsem značené cyklostezce a pokračoval po ni. Prokličkoval jsem Hořínem, projel se po krásných Hořínských zdymadlech. Ale dále už to byl horor. Cesta přešla z asfaltové plynule na štěrkovou, pak na hliněnou a pak zmizela zcela rozorána koly kombajnů, které se činily všude kolem po polích. Cestu jsem víceméně odhadoval. Zaplaťpánbůh semotamo se dalo narazit na žluto značku, která opět vlila naději do vedrem zmožených nohou. Nakonec jsem ale nevydržel. Cesta poskládaná z placatých kamenů je prostě pro cyklistu mor. Nedá se po ní je rozumně rychle a zatraceně nepříjemně to drncá až se bojíte o pneumatiky. U Zelčína jsem proto odbočil zpátky na silnici a hnal se do Lužce nad Vltavou, kde jsem využil místní přívoz.

Jedná se o takový ten typ přívozu, který využívá poměrně silný proud řeky v tomto místě. Lodička, zachycena na ocelovém laně nataženém přes řeku, se jako plachta natočí tak, aby ji proud pomalu unášel na druhý břeh. Docela velké plavidlo ovládal jeden člověk věku cca 15 let takovým mikrokormidýlkem. A fungovalo to bezvadně. Zaplatil jsem 10 korun za sebe a 10 za kolo. Na druhém břehu vyfotil konstrukci přívozu, odlovil další geocache a pokračoval, teď už na finální úsek cesty do Kralup. Ale také pravděpodobně úsek nejhorší.

--- Lavičky a informační tabule na pravém břehu Vltavy u přívozu v Lužci nad Vltavou a konstrukce uchycení nosného lana přívozu ---

Bukol, Křivousy, Dědibaby, Všestudy, názvy vesniček, které pobaví. Nicméně, pokud ani v jedné z nich nenajdete otevřený obchod s pitím, ani studánku, ani hodného občana, který by vodu poskytl, je to na nic :(. Našel jsem tam jen partu ukrajinců kopající výkop pro kanalizaci. Jinak nic. Vedro začalo býti nesnesitelné a já začínal mít dost. GPSka ukazovala ještě asi 5 kilometrů - nejtěžší na této cestě. Veltruský zámek jsem odignoroval - před pár lety jsem tu byl na výstavě růží. Těsně za nimi už to začalo býti alespoň zajímavé. Blížil jsem se ke komplexu rafinérek a bylo se na co dívat. Obrovské nádrže, všelijak zakroucené trubky, těžko popsat. A také je to docela cítit, ne že ne. Neřekl bych ale nějak nepříjemně. Prostě cítíte, že jste vedle rafinérky, ale máte čistý pocit. Dá se to pochopit? Snad jo.

Pak už jsem se dostal do Kralup nad Vltavou. GPSka mne bezpečně provedla městem přímo skrz centrum až na nádraží. Hurá. Vlak odjížděl za 14 minut. 14:44. Jsem zde o hodinu dříve, než byl odhad. A to jsem se nikterak nehnal. Paráda. Zakoupil jsem lístek, pití, ještě jedno pití a zmrzlinu. Vlak, normální "žabotlama" mne tentokrát opravdu potěšil. Žádné sundavání zavazadel, žádná "úschova během přepravy". Prostě kolo prsknete do uličky a jen si hlídáte, aby vám neupadlo.

Za pár chvil jsem dorazil na Masaryčku. Neměl jsem sílu pokračovat už odtud. Metrem jsem popojel na Karlovo náměstí, vystoupil na Palackého a obligátní cyklostezkou šupajdil domů. Přišlo mi až neuvěřitelné, když jsem doma odemykal. Zvládl jsem to. Na kraji svých schopností. Záda odrovnaná. Sprcha, jídlo a spánek. Pak jsem vyrážel ještě pískat fotbal. Proklínal jsem toho, kdo mne nasadil na tento zápas. Ale alespoň jsem rozehnal únavu z nohou.

Závěr? Parádní výlet, jsem rád, že jsem se narychlo odhodlal. Opětovné shledání s kamarádkou po devíti letech, to se jen tak nezažije. Mno a zážitky z cesty? Ty jsem právě napsal :o).

Zkusil jsem prolinkovat tento příspěvek poprvé trochu více odkazy, aby to nebylo jen bezduché povídání, ale dalo se o tom třebas aj něco vyzjistit. Nevím, jestli je to dobrý, nebo špatný krok. Ale za názory budu rád :).

Dále ještě přikládám tři screeny z Garminího prográmku s přesnou trasou a analýzu celé cesty (včetně úseků z a na nádražív Praze) a pro opravdové fajnšmejkry a zájemce GPX soubor záznamu celé trasy.