To jsou oni, naši miláčci...
Úsměv hoši !
pátek 17. srpna 2007
Jak jsme chovali užitečné zvíře
Ve fontánce na vodu se nám usídlila forma života ! Hysterické volání zaměstnanců, "ať se toho proboha zbavíme" nás přimělo jednat. Protože ale máme rádi vše živé, udělali jsme si akvárko a budeme tu mít neustálou společnost :o). Škoda, že jsou to jen komáři, ale stejně, jsou roztomilí, nemyslíte ?
To jsou oni, naši miláčci...
Úsměv hoši !
To jsou oni, naši miláčci...
Úsměv hoši !
neděle 12. srpna 2007
Zalakaros - dovolená s příchutí NaCl
Praktické informace o lázních Zalakaros najdete na konci článku, nejlepší cestu pak v jeho první části.
Zuzátko moje, nemůžu usnout, stále myslím na to, že skončil nejkrásnější tden v mém životě, strávený po Tvém boku, budu si muset opět zvyknout, že Tě nemůžu mít pořád a jen pro sebe, jako ten uplynulý čas. Třeba se uvidíme již dnes, třeba až v pondělí, ale to už určitě, protože déle to bez Tebe prostě nevydržím :o)
Chtěl bych na dalších řádcích popsat podrobně průvodce maďarským městečkem a hlavně lázněmi Zalakaros, protože oficiální průvodce, a hlavně ceník vstupů, systém rozdělení lázní, a vůbec celý život v Zalakaros jest pro neznalce mírně matoucí. Tak snad vám třeba trochu pomohu. Strávili jsme na místě neuvěřitelný týden a mohu všem jen doporučit. Tak tedy, směle do toho, ať jsme také někdy na konci :o)
1. Doprava, ubytování, naše cesta
V patek, v předvečer našeho odjezdu, shriomáždili jsme se v Modřanech, Zuzátko bylo dovezeno Fabkou, a vyrazili na chalupu, odkud na podobné dovolené většinou vyrážíme. Důvod je snadný. Nechat auto narvané věcmi stát na chodníku v Praze je jiné, než nechat auto na chatě za plotem, pod zámkem. A proto tedy máme vždy základní tábor v bezpečí naší chaloupky. Ještě přebalit kufr a šup spát, budík nastaven na čtrtou ranní.
Měl jsem pocit, že jsem ani nezamhouřil oka, když budík zazvonil. Malá snídaně, rozloučit se a hurá !!
Vyrážíme. GPSka vede nejrychlejší možnou trasou, my ji však neposloucháme a jedeme po trase vlastní. Pokud vyrazíte z Prahy, najděte si dálnici D1 směr Brno. My na ní najížděli u Divišova. A teď se již naše cesty budou shodovat.
Alternativ, jak se do Zalakarose dostat, je několik. Předně je nutné zvážit, zda preferujeme cenu, nebo pohodlnost. Jak u nás, tak na Slovensku, v Rakousku i Maďarsku se za dálnice platí. Týdenní dálniční známka ve všech zemích vyjde zhruba na 200 korun českých. Není ovšem nutné za večkeré dálnice platit. Pokud netoužíte po hezké ozdobě koutu předního skla, doporučuji následující trasu :
1) Dopravit se nějak do Brna. Pokud nevlastníte ani českou dálniční známku, jedná se o přesun rovnající se půldnu. V Čechách pojedeme po dálnici nejdéle, myslím, že se nákup známky opravdu vyplatí.
2) V Brně následujte návěstidla tak, aby směr, kterým se pohybujete, stále se rovnal směru na Mikulov, hledejte silnici číslo R52 / E461. Evropské značení, tj. E461, nás bude doprovázet až do Vídně.
3) Hraniční přechod v Mikulově. Na poslední benzínce jsme brali benzin, kupovali v Lidlu mňamky a jedli řízky s okurkou a chlebem.
4) A teď POZOR ! NA VŠECH DÁLNICÍCH V RAKOUSKU JE TŘEBA VLASTNIT DÁLNIČNÍ ZNÁMKU ! BEZPLATNÉ DÁLNICE VE VÍDNI A OKOLÍ JIŽ NEEXISTUJÍ. VŠE JE PLACENÉ ! Co s tím ? Objezd ! Kupovat známku pouze na průjezd Vídní je opravdu nesmysl, takže :
--Pokračujte stále po silnici E461/7/Brunner Strasse, Která se po průjezdu ejdné křižovatky změní na Floridsdorfer-Bundesstrasse. Číslo silnice 226. Na břehu Dunaje překřížíte dálnici A22 a po Floridsdorfe-Hauptstrasse Přejedete most přes Dunaj. Ihned za řekou sjedeme na silnici č.14 - Handelskai,Klosterneuburg Strasse.
--"Čtrnáctka" nás povede dlouho předlouho podél Dunaje, jakmile se však stočí kolmo na řeku, zbystříme.Podjedeme dálnici A4 a přes Hans-Paulas Park dorazíme na křižovatku "téčko". Odbočíme vlevo směr Swechat, ale po cca 500 metrech opět změna, tentokráte vpravo, silnice č.11 směr Maria-Lanzendorf.
-- A jsme prakticky za Vídní. Nyní stále rovně po jedenáctce, skrz Maria-Lanzendorf,přes kruhový objezd, kde se křížíme se silnicí 15, pokračujeme rovně. Před vískou Achau narazíme konečně an vytouženou silnici č.16, zahneme vlevo směr Münchendorf.
-- Projíždíme vesničkami a stále se držíme čísla 16. Kopírujeme dálnici a šťastně dorážíme do vísky Klingenbach - hraniční přechod.
5) Vstupujeme na maďarské území. Silnice jsou povětšinou značeny velmi slušně, mírně matoucí mohou být obdélníkové cedule, sem tam se objevující na krajnici. Nejedná se v tomto případě o číslo silnice, ale o jakýsi kilometrovník. Na naší cestě se s nimi setkáme velmi často, budou označovat vzdálenost k balatonu. Čísla silnic jsou v Maďarsku znaženy číslem v symbolu štítu !
6) Po přejezdu hranic se číslo silnice změní na 84. Zapamatujme si ho, bude se hodit. Pojedeme totiž po této silnici až k Balatonu. Větší města na cestě, která stojí za zmínku a ke kterým budeme držet směr jsou Sopron, Sárvár, Megyer a Sümeg.
7) Po cca 150 km, narazíme u Balatonu na silnici č. 71, po které pojedeme až za Keszthely, kde č.71 míří dolů kolem BAlatonu, my ale budeme pokračovat "rovně" po č. 75 směr Zalaapáti, kde odbočíme vlevo, směr Zalakaros. Podél silnice najdeme již směrovky k lázním, hnědá, vcelku nápadná cedulka nás bude navigovat šipkou.
8) Tak, ještě 10 kilometrů po silničce, skrz pár vísek, a již jsme v cíli. Zalakaros, náš cíl !
2. Lázně Zalakaros
Těžko říct, co těmto lázním vytknout, myslím, že uspokojí svoji nabídkou jak vyslovené povaleče, tak sportovce. Samotné lázně se dělí, alespoň tarifně, na tři samostatné části. Lázně léčebné,plavecký bazén a lázně rekreační. Každému vyhovuje něco jiného, každopádně lze stoprocentně doporučit zakoupit vždy lístek na celý areál. Protože jen tak si každý den stoprocentně užijete. Hlavní problém vidím právě v tom, že např. pokud si zakoupíte např. jen léčebné lázně, vzhledem k systému turniketů se nedostanete ke stánkům s občerstvením, a naopak, pouze s lístkem rekreačním neprojdete k termálním bazénům. Alespoň ne ke všem.
Na pokladně tedy zaplatíme vstupenku a dostaneme barevné proužky na ruku. Vypadá to jako papír, ale papír to není, nalepí se to na zápěstí jako náramek a bez problémů to přežije celodenní cachtání se. Funguje na principu čárového kódu, a tak si ke konci dejte pozor, abyste na něm měli alespoň kousek čitelný. Ono to nespadne, ale sedřít se to stoprocentně může.
Procestoval jsem již patery lázně maďarské a tyto hodnotím jako jedny z nej. Není to šílený aquapark Hajdúszóbosló, ani poměrně nudné koupání ála Mezőkövesd. Všude panuje příjemná atmosféra, čechy mají všude rádi a seženete spoustu jídelních lístků v mnoha restauracích v našem mateřském jazyce.
Budete-li mít k lázním nějaké další otázky, jsem v komentářích pod článkem ochoten odpovědět na cokoliv :)
3.Městečko Zalakaros
Ani zde nelze vlastně nic negativního vytknout. Poklidné, dalo by se říci ospalé městečko, s jednou třídou plnou restaurací a cukrárny, zásobený obchůdek, ale také spousta sportovišť a poloha blízko přírody, pro běžce, cyklisty apod.
Pokud se tedy ptáte, zda Zalakaros ano, či ne, říkám stoprocentně ano. My jsme si to užili nádherně.
Zuzátko moje, nemůžu usnout, stále myslím na to, že skončil nejkrásnější tden v mém životě, strávený po Tvém boku, budu si muset opět zvyknout, že Tě nemůžu mít pořád a jen pro sebe, jako ten uplynulý čas. Třeba se uvidíme již dnes, třeba až v pondělí, ale to už určitě, protože déle to bez Tebe prostě nevydržím :o)
Chtěl bych na dalších řádcích popsat podrobně průvodce maďarským městečkem a hlavně lázněmi Zalakaros, protože oficiální průvodce, a hlavně ceník vstupů, systém rozdělení lázní, a vůbec celý život v Zalakaros jest pro neznalce mírně matoucí. Tak snad vám třeba trochu pomohu. Strávili jsme na místě neuvěřitelný týden a mohu všem jen doporučit. Tak tedy, směle do toho, ať jsme také někdy na konci :o)
1. Doprava, ubytování, naše cesta
V patek, v předvečer našeho odjezdu, shriomáždili jsme se v Modřanech, Zuzátko bylo dovezeno Fabkou, a vyrazili na chalupu, odkud na podobné dovolené většinou vyrážíme. Důvod je snadný. Nechat auto narvané věcmi stát na chodníku v Praze je jiné, než nechat auto na chatě za plotem, pod zámkem. A proto tedy máme vždy základní tábor v bezpečí naší chaloupky. Ještě přebalit kufr a šup spát, budík nastaven na čtrtou ranní.
Měl jsem pocit, že jsem ani nezamhouřil oka, když budík zazvonil. Malá snídaně, rozloučit se a hurá !!
Vyrážíme. GPSka vede nejrychlejší možnou trasou, my ji však neposloucháme a jedeme po trase vlastní. Pokud vyrazíte z Prahy, najděte si dálnici D1 směr Brno. My na ní najížděli u Divišova. A teď se již naše cesty budou shodovat.
Alternativ, jak se do Zalakarose dostat, je několik. Předně je nutné zvážit, zda preferujeme cenu, nebo pohodlnost. Jak u nás, tak na Slovensku, v Rakousku i Maďarsku se za dálnice platí. Týdenní dálniční známka ve všech zemích vyjde zhruba na 200 korun českých. Není ovšem nutné za večkeré dálnice platit. Pokud netoužíte po hezké ozdobě koutu předního skla, doporučuji následující trasu :
1) Dopravit se nějak do Brna. Pokud nevlastníte ani českou dálniční známku, jedná se o přesun rovnající se půldnu. V Čechách pojedeme po dálnici nejdéle, myslím, že se nákup známky opravdu vyplatí.
2) V Brně následujte návěstidla tak, aby směr, kterým se pohybujete, stále se rovnal směru na Mikulov, hledejte silnici číslo R52 / E461. Evropské značení, tj. E461, nás bude doprovázet až do Vídně.
3) Hraniční přechod v Mikulově. Na poslední benzínce jsme brali benzin, kupovali v Lidlu mňamky a jedli řízky s okurkou a chlebem.
4) A teď POZOR ! NA VŠECH DÁLNICÍCH V RAKOUSKU JE TŘEBA VLASTNIT DÁLNIČNÍ ZNÁMKU ! BEZPLATNÉ DÁLNICE VE VÍDNI A OKOLÍ JIŽ NEEXISTUJÍ. VŠE JE PLACENÉ ! Co s tím ? Objezd ! Kupovat známku pouze na průjezd Vídní je opravdu nesmysl, takže :
--Pokračujte stále po silnici E461/7/Brunner Strasse, Která se po průjezdu ejdné křižovatky změní na Floridsdorfer-Bundesstrasse. Číslo silnice 226. Na břehu Dunaje překřížíte dálnici A22 a po Floridsdorfe-Hauptstrasse Přejedete most přes Dunaj. Ihned za řekou sjedeme na silnici č.14 - Handelskai,Klosterneuburg Strasse.
--"Čtrnáctka" nás povede dlouho předlouho podél Dunaje, jakmile se však stočí kolmo na řeku, zbystříme.Podjedeme dálnici A4 a přes Hans-Paulas Park dorazíme na křižovatku "téčko". Odbočíme vlevo směr Swechat, ale po cca 500 metrech opět změna, tentokráte vpravo, silnice č.11 směr Maria-Lanzendorf.
-- A jsme prakticky za Vídní. Nyní stále rovně po jedenáctce, skrz Maria-Lanzendorf,přes kruhový objezd, kde se křížíme se silnicí 15, pokračujeme rovně. Před vískou Achau narazíme konečně an vytouženou silnici č.16, zahneme vlevo směr Münchendorf.
-- Projíždíme vesničkami a stále se držíme čísla 16. Kopírujeme dálnici a šťastně dorážíme do vísky Klingenbach - hraniční přechod.
5) Vstupujeme na maďarské území. Silnice jsou povětšinou značeny velmi slušně, mírně matoucí mohou být obdélníkové cedule, sem tam se objevující na krajnici. Nejedná se v tomto případě o číslo silnice, ale o jakýsi kilometrovník. Na naší cestě se s nimi setkáme velmi často, budou označovat vzdálenost k balatonu. Čísla silnic jsou v Maďarsku znaženy číslem v symbolu štítu !
6) Po přejezdu hranic se číslo silnice změní na 84. Zapamatujme si ho, bude se hodit. Pojedeme totiž po této silnici až k Balatonu. Větší města na cestě, která stojí za zmínku a ke kterým budeme držet směr jsou Sopron, Sárvár, Megyer a Sümeg.
7) Po cca 150 km, narazíme u Balatonu na silnici č. 71, po které pojedeme až za Keszthely, kde č.71 míří dolů kolem BAlatonu, my ale budeme pokračovat "rovně" po č. 75 směr Zalaapáti, kde odbočíme vlevo, směr Zalakaros. Podél silnice najdeme již směrovky k lázním, hnědá, vcelku nápadná cedulka nás bude navigovat šipkou.
8) Tak, ještě 10 kilometrů po silničce, skrz pár vísek, a již jsme v cíli. Zalakaros, náš cíl !
2. Lázně Zalakaros
Těžko říct, co těmto lázním vytknout, myslím, že uspokojí svoji nabídkou jak vyslovené povaleče, tak sportovce. Samotné lázně se dělí, alespoň tarifně, na tři samostatné části. Lázně léčebné,plavecký bazén a lázně rekreační. Každému vyhovuje něco jiného, každopádně lze stoprocentně doporučit zakoupit vždy lístek na celý areál. Protože jen tak si každý den stoprocentně užijete. Hlavní problém vidím právě v tom, že např. pokud si zakoupíte např. jen léčebné lázně, vzhledem k systému turniketů se nedostanete ke stánkům s občerstvením, a naopak, pouze s lístkem rekreačním neprojdete k termálním bazénům. Alespoň ne ke všem.
Na pokladně tedy zaplatíme vstupenku a dostaneme barevné proužky na ruku. Vypadá to jako papír, ale papír to není, nalepí se to na zápěstí jako náramek a bez problémů to přežije celodenní cachtání se. Funguje na principu čárového kódu, a tak si ke konci dejte pozor, abyste na něm měli alespoň kousek čitelný. Ono to nespadne, ale sedřít se to stoprocentně může.
Procestoval jsem již patery lázně maďarské a tyto hodnotím jako jedny z nej. Není to šílený aquapark Hajdúszóbosló, ani poměrně nudné koupání ála Mezőkövesd. Všude panuje příjemná atmosféra, čechy mají všude rádi a seženete spoustu jídelních lístků v mnoha restauracích v našem mateřském jazyce.
Budete-li mít k lázním nějaké další otázky, jsem v komentářích pod článkem ochoten odpovědět na cokoliv :)
3.Městečko Zalakaros
Ani zde nelze vlastně nic negativního vytknout. Poklidné, dalo by se říci ospalé městečko, s jednou třídou plnou restaurací a cukrárny, zásobený obchůdek, ale také spousta sportovišť a poloha blízko přírody, pro běžce, cyklisty apod.
Pokud se tedy ptáte, zda Zalakaros ano, či ne, říkám stoprocentně ano. My jsme si to užili nádherně.
pondělí 30. července 2007
Pohádka o Vagíně
Nalezeno na webu www.poznejse.cz , sic bez dovolení, ale s příslušnou reklamou sem postuji, protože něco tak zajímavého jsem dlouho neviděl. Doporučuji navštívit. A, mimochodem, nevíte, zda existuje i mužská varianta těchto stránek ? Tak tedy. Milé děti...
Muž lovec jde jednoho dne do tajgy. A jak tak kráčí, všimne si něčeho zvláštního. Na větvi visí malinká ženuška. Není to celá žena, je to vlastně jen ženské pohlaví. Vagina. „Úžasné,“ zašvitoří muž, sundá vaginu ze stromu a strčí si ji pod čepici. Ale prochladlá „ženuška“ kvílí a naříká. „Zima, je mi velká zima,“ stěžuje si. Muž si ji strčí do kapsy, ale nářek se opakuje: „Studí mě tu, studí, není mi tu dobře.“ Chlapík přemýšlí, co dělat, kam by ji mohl ještě dát. „Někam do tepla,“ přemýšlí. Tak si ji dá do kalhot. A kupodivu, ženuška je spokojena.
Lovec přijde domů, na manželku se ani nepodívá a hned jde spát. Ale není sám. Pod přikrývkou si užívá se svou nově nalezenou ženuškou. Vagina je úžasná a splní mu vše, co mu vidí na očích. Ráno muž odejde na lov a vaginu nechá ve vyhřáté posteli. Ale sotva se vrátí, zhltne rychle večeři a jde zase spát. K ženě už si vůbec nelehne, jen si zaleze do kouta a tajně si užívá s malinkou ženuškou vaginou.
A tak to jde den za dnem, týden za týdnem. Až jednoho dne stará manželka ženušku vaginu najde a hodí ji do ohně. Škaredě se ženuška popálila a když se lovec vrátil domů, začala si stěžovat. Nadávala na ženu, co že jí to udělala, až nakonec lovce požádala, aby svou starou manželku zabil. A muž? Co by pro svou lásku neudělal. Tak jde a ženu zabije.
A je klid, ženuška mu v posteli udělá, co mu na očích vidí. Ale jak jdou dny, lovec najednou zjistí, že mu něco chybí. No aby ne, když mu jeho nová žena doma neuklidí ani k večeři nenavaří. Jak dlouho bude trvat, než ji pověsí zpátky na větev?
---
Podivuhodný příběh o vagině si po staletí vyprávěli příslušníci malého národa Evenků, kteří kočují na daleké Sibiři. Jejich metaforická pohádka je skutečně výjimečná, neboť podobný motiv se nevyskytuje v žádném jiném známém mýtu se sexuálním podtextem.
Muž lovec jde jednoho dne do tajgy. A jak tak kráčí, všimne si něčeho zvláštního. Na větvi visí malinká ženuška. Není to celá žena, je to vlastně jen ženské pohlaví. Vagina. „Úžasné,“ zašvitoří muž, sundá vaginu ze stromu a strčí si ji pod čepici. Ale prochladlá „ženuška“ kvílí a naříká. „Zima, je mi velká zima,“ stěžuje si. Muž si ji strčí do kapsy, ale nářek se opakuje: „Studí mě tu, studí, není mi tu dobře.“ Chlapík přemýšlí, co dělat, kam by ji mohl ještě dát. „Někam do tepla,“ přemýšlí. Tak si ji dá do kalhot. A kupodivu, ženuška je spokojena.
Lovec přijde domů, na manželku se ani nepodívá a hned jde spát. Ale není sám. Pod přikrývkou si užívá se svou nově nalezenou ženuškou. Vagina je úžasná a splní mu vše, co mu vidí na očích. Ráno muž odejde na lov a vaginu nechá ve vyhřáté posteli. Ale sotva se vrátí, zhltne rychle večeři a jde zase spát. K ženě už si vůbec nelehne, jen si zaleze do kouta a tajně si užívá s malinkou ženuškou vaginou.
A tak to jde den za dnem, týden za týdnem. Až jednoho dne stará manželka ženušku vaginu najde a hodí ji do ohně. Škaredě se ženuška popálila a když se lovec vrátil domů, začala si stěžovat. Nadávala na ženu, co že jí to udělala, až nakonec lovce požádala, aby svou starou manželku zabil. A muž? Co by pro svou lásku neudělal. Tak jde a ženu zabije.
A je klid, ženuška mu v posteli udělá, co mu na očích vidí. Ale jak jdou dny, lovec najednou zjistí, že mu něco chybí. No aby ne, když mu jeho nová žena doma neuklidí ani k večeři nenavaří. Jak dlouho bude trvat, než ji pověsí zpátky na větev?
---
Podivuhodný příběh o vagině si po staletí vyprávěli příslušníci malého národa Evenků, kteří kočují na daleké Sibiři. Jejich metaforická pohádka je skutečně výjimečná, neboť podobný motiv se nevyskytuje v žádném jiném známém mýtu se sexuálním podtextem.
středa 25. července 2007
Hranostajátku, potřetí, po dlouhé době...
Je večer, na hodinách na pravé dolní straně obrazovky vidím 22:20. Jsem doma sám a ty jsi v práci. Pojedu Tě vyzvednout a hodit domů. Nemůžu se dočkat, strašně hrozně moc se nemůžu dočkat...
Dělám všechno možné. Ničím si prsty o kytaru, zahrál jsem několik pěkně zblbnutých jamek v golfu, hraju si s fotkama a dělám z krásné ještě krásnější. Ale nic z toho mě nebere. Každou minutu se po očku dívám do toho proklatého pravého kouta a tlačím čas. 1 minutka uplynula. Teď právě přeskočila druhá. Ještě 45 minut a vyrazím. Bože, jak moc mi scházíš.
Dlouho jsem nebyl doma takhle sám, za tmy, a za smutku. Nejsi na ICQ, nejsi ani na telefonu, nedovolil bych si Tě rušit v práci, kdybyhc zavolal a jen zamilovaně žvatlal, dostal bych stejně jen vynadáno :-) . 22:24 . Sakryš, když budu psát hodně moc dlouho, tak to třeba hodně moc rychle uteče. Tak co třeba...
Dnešní den nezačal šťastně. Jedno malé přeslechnutí, nebo moje zahuhňání a..kdo by to byl řekl, taková reakce. Jsem byl dost zmatený a tak jsem pátral, co bylo špatně. Ani nevím, tak jsem se zeptal. No vidíš, a je po problému. A dneska v brzkém odpoledni ? TO bylo tedy fajnový, jeden by neřekl, jak je ta čeština krásná. "Druhej" ve spojení s časem, tož ják to fajnově použévaj stréci na Morávě, bylo takovou malinkou výhybkou, viď ? Chvilku mi trvalo, než jsem na to přišel, ale pak mi to docvaklo, co Tě asi napadlo, ve spojení s dvojkou a květinami v práci..
Dvacet dva dvacet sedm. Píši to slovy, zabere to více času. Ani na ICQ není nikdo, kdo by mě zbavil toho krutého přebytku času. Měl bych uklízet. Ale vůbec se mi nechce, vždyť za pár minut vyrážím. Mohl bych třeba vybrat dárek sestře k svátku. Ale co, na to bude času a hlavně, za pár minut vyrážím. To se to teda vleče..
když píšu v práci, většinou to utíká strašně rychle, ani se nestihnu dostat k tomu, o čem jsem chtěl psát a už někdo otravuje. Teď ne. Popíšu spoustu stránek a pořád je jen kolem půl jedenácté. Sakra ! Ať už je o hodinu víc ! Potřebuju Tě už vidět, políbit a pohladit. A taky dát triangl :) . Chichi, šílenější dárek jsi si ani nemohla vymyslet. Ale já si ho zamiloval. A triangl jako doprovod dvanáctistrunné kytaře, ve spojení s tvým nádherným zpěvem, co může být krásnějšího. Asi se mi zasekly hodiny v pravém dolním rohu. Minimálně 5 minut už tam visí 22:30 !!!!
Mno - jsem v koncích. Udělal jsem novou anketu na Ufounech. Mělas pravdu, strašila tam sakra dlouho. Teď je tam něco s babou, tak snad se proti mně nepostaví veřejné mínění.
Zase jsem checknul Olgy mail, hádej, co jsem našel. Vlastně jen jednu větu : "Dávej si pozor, má milá, dávej si pozor ! " Víš, co to znamená ? Já totiž ne. Ale už mě to straší i ve snech. A to není dobře.
Hůůů, š š š š š š š . Vláááček. Chtěli jsme si udělat výlet vlakem, viď ? To je nápad, mrknu na nějakou hezkou destinaci. Co Křivoklát ? Cesta trvá kolem hodinky a půl, kolem Berounky je hezky a hrad sám o sobě je impozantní. Nebo třeba Máchův kraj ? Bezděz ? To jezero, které je rybníkem a na jehož název si teď ale vůbec nemůžu vzpomenout, a pořád se mi vybavuje jenom Balaton ? Hernajs, jak se to jmenuje... Máchovo jezero ! Ať žijí mapy.cz. A ať jsem zatracen, já blb :)
22:36. Dochází mi fantazie a psát jen tak je na nic. Jmenuje se to Hranostajátku... takže je to Tobě, ne pro mě, aby to zabíjelo čas. Tak to nějak hezky ukončíme, co říkáš ? Miluju Tě ? Ale ne, to víš a myslím, že Tě spíš otravuji tím, jak Ti to stále dokola opakuju. Ale je fakt, že to prostě asi jinak neumím.. Zkusíme to jinak.
Lásko moje, strašně moc se mi líbíš, moc se na Tebe těším, až Tě uvidím. Hlavně na jednu věc. Máš nádherný, impozantní, naprosto dokonale krásný a vzrušující subthalamus !
EDIT 1 : Právě jsem se osprchoval studenou vodou, teplou máme celý týden disablovánu. Brrrr
EDIT 2 : Ty mě zabiješ, ty mě zabiješ...dvakrát a do hlavy...CINK !!! :-D Pusinku
EDIT 3: 23:09 - hurá za láskou ! ! Papa, za 20 minut.
Dělám všechno možné. Ničím si prsty o kytaru, zahrál jsem několik pěkně zblbnutých jamek v golfu, hraju si s fotkama a dělám z krásné ještě krásnější. Ale nic z toho mě nebere. Každou minutu se po očku dívám do toho proklatého pravého kouta a tlačím čas. 1 minutka uplynula. Teď právě přeskočila druhá. Ještě 45 minut a vyrazím. Bože, jak moc mi scházíš.
Dlouho jsem nebyl doma takhle sám, za tmy, a za smutku. Nejsi na ICQ, nejsi ani na telefonu, nedovolil bych si Tě rušit v práci, kdybyhc zavolal a jen zamilovaně žvatlal, dostal bych stejně jen vynadáno :-) . 22:24 . Sakryš, když budu psát hodně moc dlouho, tak to třeba hodně moc rychle uteče. Tak co třeba...
Dnešní den nezačal šťastně. Jedno malé přeslechnutí, nebo moje zahuhňání a..kdo by to byl řekl, taková reakce. Jsem byl dost zmatený a tak jsem pátral, co bylo špatně. Ani nevím, tak jsem se zeptal. No vidíš, a je po problému. A dneska v brzkém odpoledni ? TO bylo tedy fajnový, jeden by neřekl, jak je ta čeština krásná. "Druhej" ve spojení s časem, tož ják to fajnově použévaj stréci na Morávě, bylo takovou malinkou výhybkou, viď ? Chvilku mi trvalo, než jsem na to přišel, ale pak mi to docvaklo, co Tě asi napadlo, ve spojení s dvojkou a květinami v práci..
Dvacet dva dvacet sedm. Píši to slovy, zabere to více času. Ani na ICQ není nikdo, kdo by mě zbavil toho krutého přebytku času. Měl bych uklízet. Ale vůbec se mi nechce, vždyť za pár minut vyrážím. Mohl bych třeba vybrat dárek sestře k svátku. Ale co, na to bude času a hlavně, za pár minut vyrážím. To se to teda vleče..
když píšu v práci, většinou to utíká strašně rychle, ani se nestihnu dostat k tomu, o čem jsem chtěl psát a už někdo otravuje. Teď ne. Popíšu spoustu stránek a pořád je jen kolem půl jedenácté. Sakra ! Ať už je o hodinu víc ! Potřebuju Tě už vidět, políbit a pohladit. A taky dát triangl :) . Chichi, šílenější dárek jsi si ani nemohla vymyslet. Ale já si ho zamiloval. A triangl jako doprovod dvanáctistrunné kytaře, ve spojení s tvým nádherným zpěvem, co může být krásnějšího. Asi se mi zasekly hodiny v pravém dolním rohu. Minimálně 5 minut už tam visí 22:30 !!!!
Mno - jsem v koncích. Udělal jsem novou anketu na Ufounech. Mělas pravdu, strašila tam sakra dlouho. Teď je tam něco s babou, tak snad se proti mně nepostaví veřejné mínění.
Zase jsem checknul Olgy mail, hádej, co jsem našel. Vlastně jen jednu větu : "Dávej si pozor, má milá, dávej si pozor ! " Víš, co to znamená ? Já totiž ne. Ale už mě to straší i ve snech. A to není dobře.
Hůůů, š š š š š š š . Vláááček. Chtěli jsme si udělat výlet vlakem, viď ? To je nápad, mrknu na nějakou hezkou destinaci. Co Křivoklát ? Cesta trvá kolem hodinky a půl, kolem Berounky je hezky a hrad sám o sobě je impozantní. Nebo třeba Máchův kraj ? Bezděz ? To jezero, které je rybníkem a na jehož název si teď ale vůbec nemůžu vzpomenout, a pořád se mi vybavuje jenom Balaton ? Hernajs, jak se to jmenuje... Máchovo jezero ! Ať žijí mapy.cz. A ať jsem zatracen, já blb :)
22:36. Dochází mi fantazie a psát jen tak je na nic. Jmenuje se to Hranostajátku... takže je to Tobě, ne pro mě, aby to zabíjelo čas. Tak to nějak hezky ukončíme, co říkáš ? Miluju Tě ? Ale ne, to víš a myslím, že Tě spíš otravuji tím, jak Ti to stále dokola opakuju. Ale je fakt, že to prostě asi jinak neumím.. Zkusíme to jinak.
Lásko moje, strašně moc se mi líbíš, moc se na Tebe těším, až Tě uvidím. Hlavně na jednu věc. Máš nádherný, impozantní, naprosto dokonale krásný a vzrušující subthalamus !
EDIT 1 : Právě jsem se osprchoval studenou vodou, teplou máme celý týden disablovánu. Brrrr
EDIT 2 : Ty mě zabiješ, ty mě zabiješ...dvakrát a do hlavy...CINK !!! :-D Pusinku
EDIT 3: 23:09 - hurá za láskou ! ! Papa, za 20 minut.
úterý 24. července 2007
AdSense..co to je ?
Sám nevím, a jsem na to hodně zvědavý. Otestuji to zde, na svém blogu, který stejně mnoho uživatelů nečte, vlastně vím asi o třech lidech, každopádně alespoň zjistím, jestli to funguje. Nečekám žádné výdělky, upřímně je ani nepotřebuji, ale jako další praxe do života - proč ne ? A tak mi odpusťte možná trochu otravné reklamky.
Tak zatím to vypadá, že to opravdu nic nedělá, uvidíme za nějakých 48 hodin prý...
Tak zatím to vypadá, že to opravdu nic nedělá, uvidíme za nějakých 48 hodin prý...
pondělí 23. července 2007
Několik ran přes sebevědomí
...asi nikomu neuškodí. Nedostal jsem několik ran. Dostal jsem jednu. Ale pořádnou. Čenichovka jak prase a sedla teda neuvěřitelně přesně. Jak sekáčkem na maso.
Mno a teď to bude chvilku přebolívat. Možná se mi podaří za čas na vše zapomenout a bude všechno oukej. Jenže já tyhle věci moc řeším, možná zbytečně. Ale řeším a pak za to trpím. To není spravedlivý. Vždycky jsem se snažil být co nejlepší a takováto rána... Někdo mě strašně nesnáší. Třeba mi chce pomoct, třeba nechce, abych v budoucnu trpěl. Ale daří se mu opak. Nepomáhá mi, spíš mě ubíjí. Vyser se na to kámo, k ničemu to není, jen to nasere.
Mno a teď to bude chvilku přebolívat. Možná se mi podaří za čas na vše zapomenout a bude všechno oukej. Jenže já tyhle věci moc řeším, možná zbytečně. Ale řeším a pak za to trpím. To není spravedlivý. Vždycky jsem se snažil být co nejlepší a takováto rána... Někdo mě strašně nesnáší. Třeba mi chce pomoct, třeba nechce, abych v budoucnu trpěl. Ale daří se mu opak. Nepomáhá mi, spíš mě ubíjí. Vyser se na to kámo, k ničemu to není, jen to nasere.
středa 27. června 2007
Geocaching - sport se srdcem GPS
Majitelé GPS přístroje jistě znají, neznalí poznají. Geocaching, hra na poklady. Najdi, zapiš, vyměň nebo neměň, a pátrej dál. Již přes 4000 takových pokladů v Čechách a nepočítaně po celém světě. Většinou na něčím zajímavých místech a v zajímavých skrýších tak, aby je náhodný chodec nenalezl a neponičil.
Co potřebujete k takovému úspěšnému geokešingování ? Předevěím nějaký ten volný čas. GPSka se taky hodí, i když jsou známi tací, kteří jsou schopni lovit i za použití internetu, rozuměj nějakých map, kam se dá zadat souřadnice. A pak pátrají v cca 50m kruhu, což je cca přesnost těchto map. Nezřídka jsou úspěšní. Ale jak říkám, GPSka je GPSka.
Dále to chce trošku citu. Ne každá cache je pro každého. Najdete je na vysokých sloupech, ale třeba také pod vodou a nebo pod převisem stěny.
---Typická výbava geocachera. Batůžek, GPSka, razítko, tužka, papír. Na obrázku je i malá krabička od filmu, což je právě ona nalezená keška---
A v neposlední řadě ? Dobrá nálada a chuť bavit se tímto nevšedním sportem. Odreagování je to tedy perfektní. Sám, pokud mám špatnou náladu, nemám co na práci, nebo se prostě nudím a Zuzátko zrovna nemá čas. beru do ruky GPSku a vyrážím na náhodné odlovy. Vždy doma připravit "co nejkratší trasu po co nejvíce keškách" a hurá do terénu. Zkuste - uvidíte. Geocaching vás dostane na místa, o kterých nemáte ani tušení, že existují. Budete se drápat do příkrých kopců, poté z nich v suti sklouzávat dolů, prohledávat nejroztodivnější skrýše, skrýšky a skrýšičky, a hlavně celou dobu nadávat na "toho blbce, kterej tuhle krabici tak dobře schoval".
---Jojo, i tady je keška. Jedná se o puklinu stromu. A když se řádně podíváte, určitě ji brzy najdete---
Jeden kolega geocacher onehdá publikoval seznam, který zde, sic bez jeho svolení, ale věřím, že s pochopením, uveřejním. Jedná se o soupis věcí, které by člověk ideálně měl mít při sobě v jakémsi "geobatůžku" na zádech. Věci, které ulehčí dohledání té či oné kešky :
01 - GPS
02 - náhradní baterky
03 - mobil
04 - foťák
05 - objektivy
06 - blesk
07 - obyčejná tužka
08 - propiska
09 - vědecká kalkulačka která umí závorky
10 - papír nebo blok
11 - černé sáčky
12 - náhradní logbook
13 - náhradní pravidla
14 - provázek
15 - černá lepící páska
16 - průhledná lepící páska
17 - lékárnička
18 - repelent
19 - šátek
20 - baterka do ruky
21 - čelovka
22 - nůž
23 - švýcarský nůž
24 - velký pytel na odpad
25 - kompletní náhradní cache velikosti small nebo regular
26 - kompletní náhradní cache velikosti mikro
27 - zrcátko
28 - igelitové rukavice
29 - tlusté gumové rukavice
30 - pracovní rukavice
31 - pitná voda
32 - lano + slaňovací výbava
33 - polní lopatka
34 - lupa
35 - pinzeta
36 - dezinfekce proti klíšťatům
37 - sirky nebo zapalovač
38 - svíčku nebo jiný trvale hořící objekt
39 - osobní přenosné radiostanice
40 - sondovací drát
41 - Šolimovo teleskopické opékátko na buřty
42 - sekáček na led
43 - návleky na nohavice proti sněhu
44 - busola
45 - papírové mapy
46 - kovová lžíce
47 - malé nůžky
48 - sekundové lepidlo
49 - ořezávátko
50 - gumičky
51 - zip sáčky
52 - multitool kleště
53 - dalekohled
54 - skládací deštník
55 - pláštěnka
56 - svinovací metr
57 - lihová fixka
58 - diktafon
59 - goretexové oblečení a obuv
60 - PDA + bluetooth modul + TomTom navigátor (nebo jiný)
61 - notebook
62 - nabíječky pro PDA, mobil, foťák, notebook, bluetooth modul do auta
63 - konverze 220 V <-> 12 V
64 - papírové kapesníky
65 - hadr
66 - osmimetrový žebřík
67 - sněžnice
68 - kreditka + hotovost
69 - jízdní kolo
70 - potápěčská výbava
71 - nafukovací člun
72 - skládací armádní lopatka
73 - ocelové vyprošťovací a tažné autolano (popř. s navijákem a kotvou)
74 - auto, do kterého se to všechno vejde
Zábavné ? Ani ne... :o) . Mám za sebou přibližně 360 nalezených kešek, kteréžto číslo stále roste, jak se mi daří jednotlivé kousky nacházet. A musím říct, že snad není jediná věc, kterou bych, během hledání, nevyužil.
Ještě jsem vás nenalákal ? Tak zkusme ještě něco.. Ceny GPS přístrojů rapidně klesají. Velice slušný kousek lze pořídit již kolem 5000 korun, což je, vzhledem k původním cenám (svoji první GPS jsem si kupoval za cca 18000) dost drsný propad. Na druhou stranu, příliš drsné, masové rozšíření geocachingu jest také nežádoucí. S rostoucím počtem geocacherů, roste riziko jednak prozrazení kešky náhodným mudlou (mudla = převzato z Harryho Pottera -> člověk, který není geocacher, ale pouze překážející objekt, čumící všude kolem, nejlépe přímo na kešku, zamezující jejímu snadnému a hlavně nenápadnému odlovení a navrácení zpět do skrýše) a hlavně "zaplavení se nekvalitními keškami". Jen v Praze máme kolem šestiset těchto pokladů a začínám mít ošklivý pocit, že tahám kešky z každé meze, jen kvůli tomu zpropadenému bodíku a vyčištěnému kousku mapy. Kdyby nechtěl mít každý cacher - začátečník co nejdříve svoji vlastní keš, nejlépe špatně zaměřenou, na nicneříkajícím místě a bez nápadu, bylo by hnedle na světě lépe. Na začátku "boomu" geocachingu, byly kešky opravdu pouze na zajímavých místečkách. Teď jsou všude. Nevíte, co je zajímavého na větráku z metra na louce mezi paneláky ? Já to totiž nevím.
To jsem se zase jednou rozepsal. Ale o tom nejdůležitějším, jsem stejně mlčel. A teď vám to povím. Víte, co je při geocachingu opravdu, ale opravdu nejdůležitější ? Mít člověka, se kterým můžete na kešky vyrážet. Kamarád, nebo třeba přítelkyně. Ve dvou se to lépe táhne, více očí více vidí a hlavně, hlavně je to mnohem mnohem mnohem větší zábava.
---Moje láska a miláček na společné výpravě za keškami---
Co potřebujete k takovému úspěšnému geokešingování ? Předevěím nějaký ten volný čas. GPSka se taky hodí, i když jsou známi tací, kteří jsou schopni lovit i za použití internetu, rozuměj nějakých map, kam se dá zadat souřadnice. A pak pátrají v cca 50m kruhu, což je cca přesnost těchto map. Nezřídka jsou úspěšní. Ale jak říkám, GPSka je GPSka.
Dále to chce trošku citu. Ne každá cache je pro každého. Najdete je na vysokých sloupech, ale třeba také pod vodou a nebo pod převisem stěny.
---Typická výbava geocachera. Batůžek, GPSka, razítko, tužka, papír. Na obrázku je i malá krabička od filmu, což je právě ona nalezená keška---
A v neposlední řadě ? Dobrá nálada a chuť bavit se tímto nevšedním sportem. Odreagování je to tedy perfektní. Sám, pokud mám špatnou náladu, nemám co na práci, nebo se prostě nudím a Zuzátko zrovna nemá čas. beru do ruky GPSku a vyrážím na náhodné odlovy. Vždy doma připravit "co nejkratší trasu po co nejvíce keškách" a hurá do terénu. Zkuste - uvidíte. Geocaching vás dostane na místa, o kterých nemáte ani tušení, že existují. Budete se drápat do příkrých kopců, poté z nich v suti sklouzávat dolů, prohledávat nejroztodivnější skrýše, skrýšky a skrýšičky, a hlavně celou dobu nadávat na "toho blbce, kterej tuhle krabici tak dobře schoval".
---Jojo, i tady je keška. Jedná se o puklinu stromu. A když se řádně podíváte, určitě ji brzy najdete---
Jeden kolega geocacher onehdá publikoval seznam, který zde, sic bez jeho svolení, ale věřím, že s pochopením, uveřejním. Jedná se o soupis věcí, které by člověk ideálně měl mít při sobě v jakémsi "geobatůžku" na zádech. Věci, které ulehčí dohledání té či oné kešky :
01 - GPS
02 - náhradní baterky
03 - mobil
04 - foťák
05 - objektivy
06 - blesk
07 - obyčejná tužka
08 - propiska
09 - vědecká kalkulačka která umí závorky
10 - papír nebo blok
11 - černé sáčky
12 - náhradní logbook
13 - náhradní pravidla
14 - provázek
15 - černá lepící páska
16 - průhledná lepící páska
17 - lékárnička
18 - repelent
19 - šátek
20 - baterka do ruky
21 - čelovka
22 - nůž
23 - švýcarský nůž
24 - velký pytel na odpad
25 - kompletní náhradní cache velikosti small nebo regular
26 - kompletní náhradní cache velikosti mikro
27 - zrcátko
28 - igelitové rukavice
29 - tlusté gumové rukavice
30 - pracovní rukavice
31 - pitná voda
32 - lano + slaňovací výbava
33 - polní lopatka
34 - lupa
35 - pinzeta
36 - dezinfekce proti klíšťatům
37 - sirky nebo zapalovač
38 - svíčku nebo jiný trvale hořící objekt
39 - osobní přenosné radiostanice
40 - sondovací drát
41 - Šolimovo teleskopické opékátko na buřty
42 - sekáček na led
43 - návleky na nohavice proti sněhu
44 - busola
45 - papírové mapy
46 - kovová lžíce
47 - malé nůžky
48 - sekundové lepidlo
49 - ořezávátko
50 - gumičky
51 - zip sáčky
52 - multitool kleště
53 - dalekohled
54 - skládací deštník
55 - pláštěnka
56 - svinovací metr
57 - lihová fixka
58 - diktafon
59 - goretexové oblečení a obuv
60 - PDA + bluetooth modul + TomTom navigátor (nebo jiný)
61 - notebook
62 - nabíječky pro PDA, mobil, foťák, notebook, bluetooth modul do auta
63 - konverze 220 V <-> 12 V
64 - papírové kapesníky
65 - hadr
66 - osmimetrový žebřík
67 - sněžnice
68 - kreditka + hotovost
69 - jízdní kolo
70 - potápěčská výbava
71 - nafukovací člun
72 - skládací armádní lopatka
73 - ocelové vyprošťovací a tažné autolano (popř. s navijákem a kotvou)
74 - auto, do kterého se to všechno vejde
Zábavné ? Ani ne... :o) . Mám za sebou přibližně 360 nalezených kešek, kteréžto číslo stále roste, jak se mi daří jednotlivé kousky nacházet. A musím říct, že snad není jediná věc, kterou bych, během hledání, nevyužil.
Ještě jsem vás nenalákal ? Tak zkusme ještě něco.. Ceny GPS přístrojů rapidně klesají. Velice slušný kousek lze pořídit již kolem 5000 korun, což je, vzhledem k původním cenám (svoji první GPS jsem si kupoval za cca 18000) dost drsný propad. Na druhou stranu, příliš drsné, masové rozšíření geocachingu jest také nežádoucí. S rostoucím počtem geocacherů, roste riziko jednak prozrazení kešky náhodným mudlou (mudla = převzato z Harryho Pottera -> člověk, který není geocacher, ale pouze překážející objekt, čumící všude kolem, nejlépe přímo na kešku, zamezující jejímu snadnému a hlavně nenápadnému odlovení a navrácení zpět do skrýše) a hlavně "zaplavení se nekvalitními keškami". Jen v Praze máme kolem šestiset těchto pokladů a začínám mít ošklivý pocit, že tahám kešky z každé meze, jen kvůli tomu zpropadenému bodíku a vyčištěnému kousku mapy. Kdyby nechtěl mít každý cacher - začátečník co nejdříve svoji vlastní keš, nejlépe špatně zaměřenou, na nicneříkajícím místě a bez nápadu, bylo by hnedle na světě lépe. Na začátku "boomu" geocachingu, byly kešky opravdu pouze na zajímavých místečkách. Teď jsou všude. Nevíte, co je zajímavého na větráku z metra na louce mezi paneláky ? Já to totiž nevím.
To jsem se zase jednou rozepsal. Ale o tom nejdůležitějším, jsem stejně mlčel. A teď vám to povím. Víte, co je při geocachingu opravdu, ale opravdu nejdůležitější ? Mít člověka, se kterým můžete na kešky vyrážet. Kamarád, nebo třeba přítelkyně. Ve dvou se to lépe táhne, více očí více vidí a hlavně, hlavně je to mnohem mnohem mnohem větší zábava.
---Moje láska a miláček na společné výpravě za keškami---
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)