Rakouskem křížem krážem

Oblíbil jsem si rakouské IVAO VFR tours. Díky alpskému prostředí je rozmanitost zaručena, hledání trasy mezi alpskými velikány, pátrání po údolích, kudy bych se mohl se svým beechcraftem protáhnout zase o kousek blíže cíli. Nedávno ale získalo toto polétání zcela nový rozměr. Zakoupil jsem Ultimate Terrain Europe : X .

Myslím, že nemá smysl sem psát nějakou pseudorecenzi na UTE. Těch je na internetu mraky. Také nebudu dělat reklamu jen rakouské VFR tour. Sama o sobě nic moc. Dohromady s UTE ale přináší neskutečně jiné polétání, než doposud. Mě, jako milovníka Rakouska, jeho krajiny, lidí (ta němčina je trošku srážející, ale překousne se..) a prostředí, jakožto velkého znalce rakouských sjezdovek, s čímž se pojí i vcelku obsáhlá znalost místopisu, zcela uchvátila.

Ale od slov k činům. Rakouská toura má jeden háček. Neomezuje se totiž jen na letiště, které jsou Flight simulatoru známé. Neomezuje se ani na letiště, které mají na internetu válející se scenerku, a tzn. do Flight simulatoru přidatelné. Ne. Rakouská tour prostě vzala reálná letiště a pilote snaž se. Touto větou si také obhajuji sérii obrázků, kdesi dále v textu.

Inu, máme tedy dvě místa, mezi kterými se potřebujeme virtuálně přepravit. Nejprve je nutné zjistit, kudy vlastně máme letět, nějakou mapu, nejlépe v internetové podobě, která zvládá alespoň základní routing. Po chvíli hledání jsem objevil Super věc. Tato mapa totiž graficky znázorňuje velmi pobobně, jako GPSka ve Flight simulatoru. Navigace je tak o hodně snažší a dokonce zobrazí výšky, autmaticky jak v metrech, tak pro nás důležitějších stopách.



Pro náš ukázkový let jsem vybral leg č.4 LOIK - LOKL , Kufstein - Lienz. Po krátkém shlédnutí mapy výše, nahlédnutí do google maps, která umí také dokonale vytáhnout řeky, na jejichž přesnost se lze také spolehnout, vyrážíme z Kufsteinu směr jih. Je to úplně o něčem jiném, než sledovat fialovou čáru v GPSce. Oči neustále těkají mezi mapou v GPS, mapou v prohlížeči, sledují směr letu a odhadují pozici. Prozatím sledujeme údolí, mířící z Kufsteinu na Sankt Johann, pás hor v pozadí je Nationalpark Hohe Tauern, někde tam je i Gross Glockner, nejvyšší hora Rakouska. Ta ale není náš cíl.

Stále sleduji polohu silnic pode mnou, hledám větší město, již výše zmíněný St.Johann. Nakonec ale měním prvotní plán. Hory po pravé ruce se neukázaly tak vysoké, jak jsem si myslel, našel jsem si tedy v mapě jezero Zeller See, a hurá do Zell am See, známého to horského střediska. Po pár minutách se za zalesněným kopcem skutečně objevuje hledané údolí. Monstrózní hora v pozadí je Kitzsteinhorn, místo, kde jsme byli několikrát na dovolené lyžovat, ale také místo, na kterém 11.11.2000 tragicky uhořelo 155 lidí v dnes již neexistující podzemní lanovce.

V Kaprunu, městečku pod Kitzsteinhornem, se nachází vlastivědné muzeum Rakouska, přímo v objektu místní vodní elektrárny. Tato nenápadná stavbička v údolí používá pro výrobu elekřiny samospád vodní masy, kterou bere ze dvou přehradních nádrží nad sebou. Tyto nádrže jsou skvělým orientačním bodem, využijeme je pro náš další let a někde v jejich místech se snad také lépe dostaneme přes hřeben, potřebujeme totiž dále na jih. Na obrázku níže vidíme právě ony nádrže.

Čeká nás nejtěžší kus cesty. Vyšplhat s beechem do výšky přes 8000 feetů a dostat se na druhou stranu kopce. Tam najít koryto potoka Tauernbach, který nás dovede zpátky do civilizace. Všechno se podařilo lépe než výborně, sice jsme dali motorům pěkně zabrat, každopádně hora byla pokořena, říčka nalezena a pokračovali jsme (konečně) směrem dolů.



Pak již bylo vše dílem okamžiku a pohody. Říčka se změnila v řeku, údolí se rozšířilo a na obzoru se objevilo krásné panorama masivu hory Regenstein. Pokračovali jsme údolím doleva a po pěti minutách letu dorazili nad Lienz, cíl naší dnešní cesty.

A nyní se dostávám asi k jedinému zádrhelu rakouské VFR tour. jak jsem psal, mnoho letišt v simulátoru vůbec není, musí se tedy takto složitě (přesto však nádherně) hledat. Také není kam přistát. Posledním úkolem je tedy najít nějaké místo, kde se dá sednout a nerozmlátit se o stromky, domy, nespadnout do řeky a nezapíchnout se do skály. Ideální jsou silnice. A tak i my jsme našli rovný úsek cesty a na něj úspěšně dosedli.



Tak.. Co napsat závěrem ? Nic. Obrázek si musí udělat každý svůj. Pro mne je Ultimate terrain úchvatným zpestřením simulátorového létání a využití papírových autoatlasů v simu již není jen záležitost fikce. Zkuste to, myslím, že neprohloupíte. Při dnešních kurzech eura a dolaru se to vyplatí jako nikdy předtím.