Lamí úspěch Matrixí

Jako každoročně, jsme se s naším šifrovacím teamem zúčastnili velké šifrovací hry v Praze, Matrixu. Kdo neví, o čem je řeč, nechť navštíví jejich oficiální stránky ZDE. Zjednodušeně je to taková masová hra na lišku, která ale nezanechává stopy, ale šifry. Kdo se prošifruje až do konce, vyhrál a zničil matrixí počítač.

Start velkého šifrování, trošku netradičně v sobotu a ještě netradičněji již ve 13:00, nás hodil do víru nelineárního kruhu, s množstvím úkolů a malou perspektivou na blízký odpočinek. Po oběhání desíti stanovišť jsme se uchýlili do "základny". Tím bylo protentokrát KFC v horní části Václavského náměstí. Strávili jsme zde cca pět hodin, a pomalu se prokousali první částí hry. Masakr. Potápění pro puky, chytání nepolapitelných agentů, ještě nepolapitelnějších tramvají, a postupné krůčky ke druhé části hry.

---Detail puku vyloveného z bazénu v Hostivaři, ze 4 metrové (!) hloubky---


Měl jsem celou dobu pocit, že se moc nedaří. Vše trvalo strašně dlouho, teamy kolem ubývaly, a my seděli na Václaváku, poslouchali, že tady opravdu nic není a lámali si zuby na jedné šifře za druhou. Několik principů se sice zdálo na první pohled řešitelných, ale zase nebyly správné pomůcky. Kdo s sebou tahá do terénu bibli,kompletní jízdní řád Českých drah a nějaký voice analyzer. Spásnou myšlenkou byla návštěva kamarádky, která si pro naši situaci vybrala opravdu příhodné bydlení ;-) . Díky její ochotě jsme louskli hned tři šifry naráz (stejně by mě zajímalo smýšlení Tvého přítele, když přijde znenadání domů a tam dva pohlední mladí pánové, kteří na sebe chaoticky pokřikují jména vlakových nádraží :) ), dostali Bibli dárkem (hle - možná zde je příčina úspěchu, ale nevěřím v Boha, věřím v naše schopnosti...sakra...já ji asi ztratil) a zkompletovali deset kódů pro další postup ve hře.

Po zadání kódů do Serveru jsme se jednak dozvěděli, že jsme cca osmí, což bylo, vzhledem k předcházejícímu vývoji, poměrně překvapující, a také to, co dělat dále. Lineární část nás vytáhla na sever, Kobylisy, Bohnice, lokality známé všem bláznům a lysým kobylám, ale nám fakt moc ne. Na prvním stanovišti, u hvězdárničky, se dostavila moje jediná krize ve hře. Zima,rýma a takový pocit frustrace, měl jsem chuť s tím seknout. Naštěstí jsme větrnou hůrku brzy opustili a pokračovali dále. Na snídani :).

Totiž - již nějaký ten rok laborujeme s myšlenkou "support auta". Nějaký spřátelený človíček by nám pomohl překlenout nejkrizovější období všech šifrovaček - dobu kolem páté ranní. Přivezl by autem teplé kafe, houstičky, nějaké čokolády - a jídlem a dobrou náladou nám pomohl krizi zažehnat. Realizace se ujmula Zuzátko - s grácií sobě vlastní nám připravila něco neskutečného. Tousty, housky, kafe, mléko, cukr, lžičky, jablka, všechno bylo. Za celý team vysekáváme obrovskou poklonu a díky, osobně poděkuji ještě určitě znovu, jiným, více důvěrnějším způsobem :) . Ostatně - když teď nad tím přemýšlím, tak jsme díky externím slečnám udělali dva obrovské skoky vpřed hrou. Zde bych hledal příčiny úspěchu, u Boha nee. A Bůh taky nemá tak hezký prsa. No nic, popojedem.

Povzbuzeni, občerstveni, plni sil, jak to jen v půl šesté ráno jde, razíme dále. Pražce. Největší error hry, alespoň pro mě. Krátké osvětlení situace. Na zemi leží pět pražců, které se vzájemně dotýkají, navazují na sebe buď přímo, nebo v pravém úhlu a tvoří obrazce. Každý team dostane pět kartiček s různými obrazci a má vždy jeden tah, tzn. může přesunout jeden pražec v obrazci a snaží se z nich vytvořit obrazec, co má na kartičce. Když se mu to podaří, kartičku odmazává. Pak hraje soupeř. Kdo se zbaví první všech pěti, vítězí. Hra o náhodě, zvláště, když nevidíte soupeři do ruky. Hrát s otevřenými kartami, to by bylo něco jiného. Takhle jsme frustrovaně prohrávali jak s Prahorama, tak s dalšími dvěma teamy. Až napočtvrté se podařilo, proti orgům :) . Ztráta času - slušných 45 minut - absolutní blbostí.

Capkáme k Vltavě, šifru s ciferníky dáváme záhy, tu na Oppidu také. Blížíme se cíli a čas vypadá skvěle. Spoje MHD nám krásně vycházejí, skoro nestačíme přebíhat. Na mostě barikádníků vidíme lana a loďku. Tušíme kulišárnu. Jo, byla tam. jeden z nás musí slanit z mostu, kde je na jeho vnější části k přečtení další postup hrou, další dva členové teamu nasednou do loďky, dopádlují pod slaňovače, naloží ho a makají zpátky. Honza Soňa a Zdeněk se ujali svých rolí skvěle, za pár minut máme polohu finále. A času tak akorát.

---Tak a jde se na věc. Honza odvážně propadá do hlubin---


---A tady i s posádku, Soňa a Zdeněk v "záchranné" loďce---



Hurá do Vysočan. V prostředí bývalého krytu - nyní paintballové arény, působí černý org impozantně. Škoda, že se z něj nakonec vyklubal takový trošku zmatený človíček, ale je pravdou, že je v tom asi nevinně. Kde nejsou informace "shora" , tam je to fakt obtížné a myslím, že pro toho Orga to byla situace ještě nepříjemnější, než pro nás.

Dostáváme závěrečné šifry. Máme na ně ani ne 15 minut. Dáváme obě velmi rychle, také proto, že princip barevné hlavní město -> barva vlajky státu, byl použit nedávno, na nějaké kvalifikaci. Odevzdáváme šifry, získáváme dva bodíky do celkového pořadí a teď již jen čekáme na závěr. Chvíli po jedné hodině přiváží orgové PC Matrixu, vítězné teamy ho deaktivují, bylo vyhlášeno pořadí, rozebrány postupy jednotlivých šifer a hra formálně ukončena. Hranostajátko bylo natolik hodné, že pro nás dojelo opět autíčkem, a tak cesta domů se stala výrazně pohodlnější. ( Třetí počin externího ženského elementu - já to říkám, zde je zakopaný úspěšný pes )

Něco jsem zatajil, že ? Jop, naše umístění. Skončili jsme na děleném 4. - 6. místě, díky dvěma rychlošifrám v cíli jsme poskočili výše. Do cíle dorazilo 6 teamů. Opět lze považovat za úspěch, ze 180 startujících docela masakr. Ale to je již nějakým zažitým trendem těchto her, je to prostě "profesionální" záležitost. Nedovedu si představit, jak by se s tím vypořádal team, který by šel poprvé.

Na závěrečné hodnocení obecně si netroufám, spíše mé subjektivní pocity. Rozporuplné. Samozřejmě - náš úspěch je parádní, ale..

1) Obrovské zdržení způsobené orgem na začátku hry, který nebyl tam, kde měl být, nás stálo spoustu času

2) Cíl hry, kde si org ani nezaznamená čas příchodu teamu, tak nějak nic neřeší. "Jste tady ? Fajn, to jsem rád". Hmm. Takováhle obrovská hra by si zasloužila lepší vyvrcholení, 24 hodin snažení nemůže přeci skončit něčím jako "hmmm..."

3) Díky novému bodování zcela vypadl důvod spěchat. První team v cíli s malým počtem bodů prohraje s teamem, který dorazí 5 minut před oficiálním koncem s větším počtem bodů. Nechápu. Rychle postupující team má většinou dost ztížené podmínky (tma, noční MHD) a hlavně, pomalu jdoucí teamy dostávají pak některé šifry aj zadarmo nebo s velkou nápovědou.

4) "Must have kancelář šifry". Bylo jich tu zase hodně. Bible, vlaky, to jsou věci, které v terénu prostě nedáte, pokud nejste mobilně internetoví. Chápu, je to asi trend, ale osobně se mi to příčí.

Takže takhle bych to viděl já :). Na závěr přikládám jedno čtvrtomístněvítězné :
"MÉÉÉÉÉÉÉÉÉ !"