Když jsme se kolem Vánoc rozhodovali, jakým způsobem bude motivován letošní Matrix, bylo jasné, že pokud vyhrají Návštěvníci, musí být Amarouny součástí. A přibližně od února do dubna trvalo, než jsme dali dohromady funkční, vyrobitelný a hlavně vyluštitelný princip.
Věřte nebo ne, verze, která se nakonec objevila ve hře, byla mnohem jednodušší než ta, která byla prvně vymyšlena. Totiž v první verzi byla šifra dokonce třístupňová. V barvičkách jednotlivých dílků bylo zakódováno braillem slovo YES. Tedy jakožto potvrzení postupu (anglicky ano) a také jako další návod (foneticky sněz :) ). Po snědení vypadlo z jednotlivých chutí opět braillem (stačilo si do stejné mřížky 6x3 vyplňovat, zda je amaroun FUJ, nebo MŇAM) slovíčko HAM. Třetím krokem pak bylo posunout všechna písmenka v Amarounech o ono kouzelné HAM.
Testerům se zdál tento princip příliš složitý, moc náchylný na chybu. A tak se do hry dostala verze mnohem jednodušší, pouze jednostupňová, s vklíněnou nápovědou.
Ale teď k tomu, jak jsme vyrábeli tento slaný zázrak. V pátek ráno, den před hrou, vyrazil jsem se zásobou papíru na pečení, cukru (jojo, i ten tam byl :) ), hrnci a plechy na pečení k Soně do bytu a začal připravovat první dávky. Postup je jednoduchý, vezměme obyčejné Cukrárenské želé podle postupu uvaříme, dochutíme, necháme odstát, vylejeme do připravených plechů a necháme hodinku ztuhnout. Hmota, která vznikne, se rozřeže na kostičky, poskládá na tácky, do kostiček se napíchají písmenka, zabalit, složit do přepravek, expedovat.
Zní to mnohem jednoduššeji, než to nakonec bylo, trvalo nám to přesně jeden den vyrobit dostatečné množství + rozumnou rezervu. Mno a na závěr tedy fotky z výroby této aktivity.
Dr Oetker by nás taky mohl nějak zasponzorovat..:-)
První kostky se chladí
Vaříme..
Přísady v amarounech. Želé, cukr a věřte nebo ne, sůl :)
Pravděpodobně horší činností, než krájet želé, bylo nastříhat přes 3000 písmenek
Šmik šmik šmik..
Písmenka na papíře. Vypadalo to nekonečně..
Chladíme další dávky. Vůně soli se line celým bytem..
Šmik šmik šmik..
Šmik šmik šmik..
Dokončené kostky nakrájené na menší formát připraveny k dalšímu zmenšení
Naléváme červené mňam
Můj škodolibý úsměv orga přimíchavajíc do vařícího se želé sůl :)
Anka krájí plechy
Tak tenhle pattern, kterým jsme vždy zahajovali sestavování na tácky (červené mňam amarouny) budu mít před očima ještě hodně dlouho..
Skládáme a skládáme
Připraveno pro další krájení
A tady již připraveno k odvozu k Písecké bráně
2 komentáře:
Není inkoust trošku jedovatý? :)
Nutno podotknout, že i na toto bylo myšleno. Konzultací u kolegyň mediček i doktorek jsme zjistili, že pro člověka citlivého na přísady v tiskařské barvě je dávka, kterou je nutno sníst, aby mu bylo alespoň trochu nevolno cca 1/4 plně potisknutého papíru A4. A k tomu jsme se ani nepřiblížili. Takže bez problémů ;)
Okomentovat