Proč vlastně Hranostaj...?

Aneb nahlédnutí pod pokličku geneze... 

Jak dlouho dokáže člověk před okolím tajit svoji existenci na blogu, který dává veřejně na obdiv na všemožných fórech, ať spojených s letectvím, metroježděním, tancováním, inu a teď nově i na Facebooku, tlamoknize, ksichtoknize, chcete-li? Nakonec moc dlouho ne, takže proč se konečně nerozhoupat a nejít ven s pravdou, která je teď už stejně passé a nic se nestane? To bylo totiž tak...

Jeli jsme, tenkrát ještě s bývalou Drahou (podle tohoto vzoru - trochu Ti zvedneme návštěvnost) odkudsi kamsi a řešili zajímavou debatu stran přebíhajících koček přes silnici těsně před autem. Ne, žádnou jsme nesrazili, ale konverzace šla asi v duchu: "Já: krásná kočička mourovatá" "Ona: Ne, to je hranostaj""Já: Ne, kočka""Ona: Hranostaj!""Já: Ano miláčku, je to hranostaj". A tím jednak vznikl nápad říkat kočkám hranostajové, který nám pak docela dlouho vydržel, také vznikl nápad říkat bývalé Drahé Hranostajátko. A také nakonec vznikl název tohoto blogu a pseudonym, pod kterým zde publikuji.

Vidíte, není na tom vůbec nic zajímavého, prostě normální nápad. Tak a teď ještě co jsem vlastně zač. Většina lidi, pokud sem zabrousí, tak asi stejně tuší, ale pokud ne, tak se prostě profláknu zcela. Je to prosté, jsem Rozšafín Ctibum.