...

Na to, jak hrozně, hrozně moc mě štveš, tak hrozně, hrozně moc mi chybíš..

Vánoční příspěvek mnoha rýmů

Půl druhé ráno, mnozí lidé spí,

není mi dáno, najít cíle svý,

jak můra v okně, co by dovnitř chtěla,

vinout se k lokně, by mi připomněla,

nebude psáno, že mý bude Tvý.

Cesta se vine, létáme do oblak,

vůně se line, jak tmavomodrý mrak,

modrá je barva, naší milé sítě, 

roste jak larva, teď již moje dítě, 

IVAO líně, však vytře Ti zrak.

Kytara, klavír, vedle sebe stojí,

panova flétna, jen mé tužby kojí,

není teď dáno, hrát si s přáteli,

až přijde ráno, nejsme nesmělí,

slunečná Praha, nejen v pokoji.

Vánoce za dveřmi, už máte dárky?

Věř nebo nevěř mi, klobásy, párky?

Vánoční trhy, kluziště, svařák, 

I tak bych to trhl, je prostě pařák,

Pečené kaštany, trdelník, škvarky.

Možná by nebylo od věci chtít, 

i trochu sobecký k ostatním být,

šišlat si potichu, tajemství malé,

ačkoliv málokdo najde ji v sále.

Bohužel udělal jsem asi chyby, 

epopej stále mi ve sbírce chybí,

najít ji bude nesmírně složité,

doufám však, nějak to přežijte,

ostatně nebude to trvat déle,

veskrze chviličku, trochu nesměle,

álébrž takový jsem ve svém těle.

Páni piloti a půlka papežovy prdele...

Jestliže jsem už dlouho nenapsal ani řádku, není to tím, že bych ztratil zájem o semotamní blogování. Je to tím, že jsem ztratil čas to dělat. Ale dnešní den byl výrazně specifický.

Na různých leteckých i obecných zpravodajských serverech se dostaly na přetřes tři známé letecké události posledních měsíců. Věřím, že nikdo ještě nezapomněl na PANA KAPITÁNA Chesleyho Burnett "Sully" Sullenbergera. Tento impozantní muž dokázal 15.ledna 2009 posadit ochromený Airbus A320 do řeky Hudson v New Yorku jako do peřin. Nikomu se nic nestalo, kapitán po vystoupení pasažérů na křídla letounu ještě prošel zpola potopený "autobus", aby se přesvědčil, že je vše v pořádku a poté "jako poslední opustil potápějící se loď". Prakticky na celém světě se tento muž stal obrovským hrdinou. Samozřejmě, velký podíl na tomto má samotná Amerika, i když si o ní můžeme myslet cokoliv, úctu k výkonům a činům dokáže projevovat více, než by lecky bylo zdrávo. "Sully" Sullenberger odešel sice rok po nehodě do pilotního důchodu, ale dále působí v letectví jako odborník na leteckou bezpečnost. Byl vyznamenán několika významnými státními a odbornými oceněními. Na anglické wikipedii lze vyčíst mnohé zajímavé.

Druhá nehoda, která výrazně promluvila do povědomí veřejnosti, byla rozhodně katastrofická parodie na vzlet v ruské Jaroslavli. Nemám sice iluze o ruské verzi Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, hlavně bych rád někdy viděl srovnání práce tohoto "rudého" ústavu oproti americkým kolegům z NTSB, ale věřím, že odvedli dostatečně dobrou práci na to, aby byla poslední zpráva alespoň z poloviny pravdivá. Jeden kolega virtuální pilot popsal poměrně vtipně celou nehodu slovy: "To je jak já v kokpitu TU-154. Když to nevzletí, otevřu manuál..aha, tady na ten čudlík jsem zapomněl.." Nemá smysl o tom dále diskutovat, celé mi to přijde jako špatný vtip a pořád čekám, že se někde objeví zpráva, že pitvali nesprávné tělo, že druhý pilot rozhodně nebral léky, které negativně působily na centrální nervovou soustavu, že letadlo brzdilo kvůli chybě hydrauliky a ne, protože ten samý matlal na pravé sedačce "mimoděk šlapal na brzdy..". WTF? A nebo už se skutečně blíží doby, kdy budeme potřebovat manuál na výměnu žárovky? Tato mikrovlnka neslouží k sušení domácích mazlíčků...Při vzletu letadla, prosím, nešlapejte na brzdy. Celé bych to uzavřel dnes již zlidovělou hláškou pana Donutila: "V Rusku, tam bylo všechno možný..."

Mno a do třetice všeho "dobrého" tu máme ani ne týden starou událost od našich polských, pánbíčkářských sousedů. Na letišti ve Varšavě přistál nouzově Boeing 767 polské letecké společnosti LOT "na břicho", kvůli poruše nedokázal otevřít žádný z podvozků. Piloti provedli naprosto předpisové přistání do pěny nastříkané na vzletové a přistávací dráze, letadlo jemně doklouzalo a beze stresu zastavilo. I když se objevují určité spekulace o neprofesionalitě leteckého personálu na palubě, ověřenější polské zdroje nic takového neuvádí a upřímně, všemu, co má na sobě IDnes, IHned nebo Novinky, se stejně dá věřit asi tak z třetiny.

Dnes ráno doputovala do Čech zpráva, nad kterou jsem zůstal jen nevěřícně zírat. Kus papežovy zadnice letěl v inkriminovaném letadle a zachránil tak jeho pasažéry.

V Polsku jsou aktuálně živé, nejen internetové diskuze. Jedna strana hájí piloty, druhá strana tvrdí zajímavou věc: "Pilotów niezdołał wylądować, Papież tak". Aneb "piloti přistát nedokázali, Papež ano".

Kdo to je vlastně, ten papež? Takovej nějakej jako chlap, kterýho vždycky vyvezou ven v takovým divným autě, které je celý z fakt tlustýho skla, aby se ten tlustej  chlap neproboural ven a nepokousal ty davy, které se na něj chodí dívat. Asi vypadá fakt jako hustokrutopřísně. 

Tenhle strašně důležitej chlap stojí v čele instituce, která ještě v 18. století pálila lidi na hranicích a když došli, pálila alespoň knihy. Níže postavení přívrženci postavili na každém výraznějším kopci více či méně monumentální pedofilně-homosexuální doupata s větším či menším počtem vztyčených falusů (nebo falů?). Jo, proti těm doupatům nic nemám, kostely a chrámy jsou stavby, které obdivuji z hlediska stavebně - estetického. Ale ten způsob využití už ne.

A tahle instituce, která dokázala (těžko říct proč) zblbnout masy lidí a která s těmito masami teď manipuluje jako s ovečkami, pokojně jdoucích na porážku, si nárokuje i podíl na bezpečném přistání onoho Boeingu. A já říkám, že tohle mě teda dokáže pořádně nasrat. Tleskám pilotům, tleskám všem, kdož překonají v Polsku sami sebe a řeknou: "Jo, ten pilot, to je frajer". A ne "ještě že tam tu prdel měli". 

A teď ať shořím v pekle!

P.S. Během psaní tohoto příspěvku nebyl znásilněn ani jeden ministrant.

Babylon Cup 2011 - vyjjádření jednoho z rozhodčích

Z důvodu, leckdy třeba i oprávněné, kritiky týmu rozhodčích na Babylon Cupu 2011, bych rád věnoval diskutujícím i svůj pohled na některé situace na turnaji...

Vážení,
rád bych se krátce vyjjádřil k několika příspěvkům, které se objevily v diskuzi na stránkách Babylon Cup 2011, přesněji zde:

Babylon Cup 2011 - diskuze

Začnu onou spornou penaltovou situací v penaltovém rozstřelu. Sám jsem na to koukal z přibližně stejného místa, jako mladý rozhodčí, který utkání řídil. Situace na posouzení těžká, o tom žádná. Ale v pravidlech je jednoznačně napsáno, že pokud si hlavní rozhodčí není stoprocentně jist brankou, BRANKU NEUZNÁVÁ! Hlavní chybu tedy vidím jen v tom, že mladý kolega vůbec připustil nějakou diskuzi. Pokud rozhodl, že branka neplatí, tak branka neplatí a hotovo! A nadávat tu pořadateli, že přišel něco řešit z buňky organizátorů? Musím opět dodat, v propozicích bylo jasně napsáno, jakým způsobem se řeší protesty. Složením 300Kč a oficiálním protestem. Nikoliv takovouto strkanicí. Pan pořadatel, který dorazil, jednu chybu udělal. A to takovou, že se s vámi vůbec bavil. Trochu jsem počítal se situací, že k protestu dojde, proto jsem se onoho diváka za brankou (starší pán) byl zeptat, jestli situaci viděl a jestli je sto případně rozhodnout. Byl si zcela jist, že míč brankovou čáru NEPŘEKROČIL. Závěrem k tomuto ještě dodám, že je rozdíl přijmout porážku se ctí a pogratulovat soupeři a nebo vyvolat takovouhle bláznivinu.

Tak a teď k otázce rozhodčích na ASVAJ. Jestli někdo zkracoval zápasy, nevím. Co ale posoudit mohu, je chování jednotlivců i celých týmů směrem k rozhodčím. Vážení, kolikrát jste za celý turnaj vystřelili na branku? Padesátkrát? Kolikrát jste ji trefili? Desetkrát? A kolik gólů? Dva? To je čtyřprocentní úspěšnost. Já jako rozhodčí odpískám za zápas průměrně tak 10 faulů a rozhodnu v zápase přibližně tak 30 kopů od branky / rohů a vhazování. Odřídil jsem za celý turnaj 38 celých zápasů. To znamená udělat za celý turnaj přibližně 1500 jednotlivých rozhodnutí. A těchto 1500 rozhodnutí musí být limitně úspěšné ve 100%, nebo se okamžitě ze hřiště snese vlna hněvu. Pokud na vás někdo vulgárně řve, že jste "(doplň si svoji oblíbenou nadávku rozhodčímu)", jen těžko uchováte chladnou hlavu. A nedivím se pak kolegům, že jim někdy ujely nervy. Já na hřišti v oficiálních situacích hráčům vykám. Všem bez rozdílu. Vykání ke své osobě jsem na turnaji slyšel maximálně ve dvou případech.

Jestli vám někdo do očí nadával, jestli vám někdo odůvodnil zkrácení zápasu způsobem, který byl níže popsán, tak je to samozřejmě nešťastné, omlouvám se za to a do budoucna s kolegy tyto situace probereme tak, aby se neopakovaly.

Nerad se vyjjadřuji anonymně, proto připojuji podpis a foto ať víte, s kým případně diskutujete, budete-li chtít něco probrat jsem, v případě rozhodčích na ASVAJ, k dispozici. Samozřejmě budu za zpětnou vazbu také rád.

Borek Stěhule
Email : borek(tecka)stehule(a)centrum(tecka)cz

Radio Bublina

Internetové rádio, které vysílá do éteru již něco přes měsíc a protože neskutečně sedlo do mojí "noty", nedá mi to, abych se nezmínil. Nadšenecký projekt pár lidí kolem virtuálního létání vyústil ve splněný sen jednoho z mých kamarádů - Pan Pseudopilot Matej Q. dvakrát do týdne, vždy v úterý a ve čtvrtek, se směsí písniček pro dobrou náladu.

Neberte to jako reklamu, stejně počet čtenářů blogu je výrazně nižší, než reklama na Bublinu na Facebooku, ale proč nepochválit něco, co je fakt parádní ;)

A stejně si vždycky vzpomenu na Bublinu z Rychlých Šípů, který nešťastně zahynul ve Stínadlech..

RADIO BUBLINA WEB

Zamyšlení fotbalového rozhodčího

Krátká úvaha o tom, proč jsou v divizních soutěžích pražské týmy bity, aneb doplácíme v Praze na to, že jsme hodní?

Předem tohoto článku bych rád zdůraznil, že veškeré domněnky jsou skutečně pouze subjektivním názorem člověka, fotbalového rozhodčího, který se nějaký čas pohybuje v širším centru dění, leccos zaslechl, leccos se dozvěděl z agentury "Jedna paní povídala" a nemá žádnou, ani vzdálenou spřízněnost s ani pražským, ani republikovým fotbalovým týmem.

Jako rozhodčí jsem vzal úplatek přesně jednou. Ani to nebylo v České republice. Poslední kolo soutěže dvou týmů z jednoho města, nikomu o nic nešlo, po zápase domluvena společná rozlučka se sezonou právě oněch dvou týmů. O přestávce za mnou dorazil hráč domácích se zajímavou nabídkou: "Pískni nám penaltu a večer si s námi dáš pivko." Zavolal jsem si kapitána hostů, nabídku jsem jim oznámil, souhlasil s podmínkou, že ji nepromění a že si to "pak na hřišti nějak nakoučujem". Ve vhodné chvíli jsme si to nakoučovali, jeden naběhl do vápna, druhý ho jemně zatahal za dres :). Penalta, exekutor ji napálil přibližně do rohového praporku, na hřišti veselo, večer přátelská rozlučka obou týmů. (Ano, i to je ve fotbalu možné, jenže, jak jsem řekl, nebylo to v Čechách)

Mno ale k věci. Pražské fotbalové soutěže jsou zcela objektivně pravděpodobně "nejčistší" krajské/okresní soutěže, nemluvě o faulech, ale o úplatcích. Těžko říct, čím to je, zda loajálností rozhodčích vůči Pražskému fotbalovému svazu, jehož práci hodnotím velice kladně, nebo tím, že je fotbalově Praha taková "malá vesnice", všichni se se všemi znají a pokud by se někdo o něco pokusil, pravděpodobně by ho neminul nejen disciplinární trest, ale dostal by to "pěkně sežrat" i od kolegů a to je, samozřejmě, mnohem horší trest.

Mno a teď ta negativa. A bude jich hodně. Začněme u rozhodčích. Cituji nejmenovaný strahovský zdroj: "Ano, víme, že pražští rozhodčí jsou jedni z nejlepších rozhodčích v Čechách. Proč jich je tak málo ve vyšších soutěžích? Na to se zeptejte pana Berbra." Pana Berbra jsem se rozhodně neptal (ani vlastně nevím, proč stále pořád jeho??), ale optal jsem se jinde. A dozvěděl jsem se že "pražští kluci v tom prostě neumí chodit". Přeberme si to, jak chceme.

Pokračujme přes týmy. Divizní Zličín je příkladem za všechny. Do divize vkročil naivně, bez posil, pravděpodobně s jakousi vizí "ono to nějak půjde". Ono to nějak nešlo, sehrát podzimní část s nulou na kontě bodů, to chce pravděpodobně taky trochu kumštu. Co ale člověk nepochopí je, proč i v tomhle případě rozhodčí pískají prudce do kopce. Proti týmu, který je beznadějně poslední a kvalitou na divizi prostě nemá? (Omluva týmu Zličína, pokud si někdo z nich tento blog přečte, ale zkusme se dívat objektivně). Jel jsem se podívat na dva zápasy v poslední době. Rozhodčí dokázali nemožné. Znechutit zápas i týmu, kterému pomáhal. Zajímavé reportáže si můžete přečíst na webu právě Zličína a to nejlépe přímo tuto. Po přečtení tohoto jsem zapátral v kontaktech, trošku si zagooglil a nakonec si vyměnil několik SMSek se zdrojem blízkým hráčům Domažlic: "Kluci se na zapas tesili, bohuzel, uz zase nekde nekdo tlacil na pilu. Bylo to az trapne, o takovou pomoc vubec nikdo nestoji. Ale to je proste divize, musite si na to zvyknout." A abychom zůstali objektivní, přidávám ještě reakci z druhé strany: "Těšili jsme se na zápas, hrál první s posledním, mysleli jsme, že by v tomto případě mohli rozhodčí zůstat projednou v klidu, vždyť byl výsledek předem jasný už z tabulky. Ale někdo to chce mít prostě pojištěné asi stoprocentně. Co dodat, těším se zpátky do přeboru, kde to zase bude o fotbale a divizní zkušenosti nám jedině pomohou."

Tak a skončeme u trenéra a to u trenéra z nejslavnějších, přeberte si to, jak chcete. Josef Jarolím pro zpravodaje oficiálního webu Pražského Fotbalového Svazu prohlásil, na dotaz proč skončil své působení na pozici kouče divizního Motorletu přesně toto: "Začátek jara jsme zvládli dobře. Z prvních čtyř kol jsme udělali deset bodů a tým byl prakticky zachráněný. Jenže pak přišly Jirny a Roudnice, kdy jsme prohráli 0:4 a 0:5. A po tom druhém zápase jsem se rozhodl skončit, nechtěl jsem se dívat na to, co předvádějí rozhodčí. Někteří mí hráči měli po zápase s Roudnicí slzy na krajíčku. Přeteklo to ve mně. Proto jsem šel za vedením Meteoru a poděkoval jsem za spolupráci. Rozešli jsme se přátelsky."

Hrozně by mne zajímalo, zda podobné problémy mají i ostatní sporty. Zda se i v hokeji ztrácí videa z kontroverzních zápasů a aktivní kameramani hostů jsou vulgárně vyháněni do koutů stadionu. Jestli v tenise existují rozhodčí, kteří vidí na jedné straně aut a na druhé ne, nebo třeba natáhnou síť tak, že je z jedné strany vyšší, než z druhé :).

Je to smutné, ale je to tak. My z Prahy v tom asi neumíme chodit.

Napsali o mně... :)

Jako rozhodčí PFS máte nespornou výhodu v tom, že se o sobě téměř stoprocentně po každém víkendu dočtete na mnoha místech na internetu. Když objevím nějaký zajímavý článek, zkusím jeho fragment vykopírovat do tohoto příspěvku ;).



Velká Chuchle "B" - Muži "B" 0:1 (0:0)
(16.4.2011 Velká Chuchle, II.třída)

"...Domácí dohrávali bez vyloučeného hráče, který se pokusil nafilmovat penaltu, když údajným viníkem v jeho vymyšleném scénáři měl být Bosák, ale jelikož při tom vypadal, jako když skáče do bazénu, tak ho za ten umělecký dojem skutečně rozhodčí odměnil, ale žlutou kartou. Ovšem pro tohoto hráče to byla už druhá, tak se vykoupat opravdu mohl jít, ale pod sprchu..."

Dodal bych, že typičtější příklad filmování nevymyslíte a útočník to udělal skutečně nešikovně. Běžel, zařval, upadl. Pokusit se vydobít penaltu faulem od Míry Bosáka bylo skutečně naivní, ač stoper, patřil k nejslušnějším na hřišti. Tady ale nervy neudržel a po komediálním pádu chuchelského útočníka se na něj nepěkně...rozzlobil :).

Tuhle registračku jsem prostě vyfotit musel, velký fanda ;)




7+1/SK Střešovice 1911 - ČECHIE DUBEČ 3:1 (2:1)
(17.4.2011, Střešovice UMT, Mladší přípravka)

"...Po gólu na 2:1 se dál hrál pěkný fotbal nahoru-dolů a zviditelnil se i pan rozhodčí, když našemu stoperovi udělil žlutou kartu za faul, který sice byl, ale na kartu???"

Mladší přípravka je mladší přípravka, ale pravidla jsou pravidla a to, že klučina dostal žlutou je, vzhledem k tomu že šlo o zákrok na kartu černou, poměrně benevolentní rozhodutní arbitra, který byl ve většině případů až tatínkovsky hodný :-).

Dvě fotečky ze střešovického odpoledne s mládeží

Rekreačka Košíře - nevím, kdo s kým ani
(12.9.2011 Košíře, Přebor Starých Gard)

Neplánovaný úlovek z rekreačky. A vzhledem k okolnostem minulých myslím, že, ačkoliv pana Bosáka obdivuji, težko říct, zda se mi podaří někdy zachytit na trávnících úlovek zajímavější. Inu, však se podívejte na fotografii ;)

Viktoria Štěrboholy "A" - SK Ďáblice "A" 0:2 (0:1)
(17.9.2011, Štěrboholy, 1.A třída muži)

Tahle registračka většině lidí nic neřekne, ale pro mě je neocenitelným úlovkem ;). Jak často potkáte na hřišti člověka, s kterým jste 4 roky sdíleli jednu lavici na střední škole? ;) Mimochodem, dozvěděl jsem si od kolegy asistenta u laviček, že si ze mě díky Jakubovi dělala celá lavička Štěrbohol srandu. Ts ts ts. Jinak Kubu nutno pochválit, řekl bych nejlepší hráč Štěrbohol. Nechápu, proč první poločas zůstal na lavičce.