Půl druhé ráno, mnozí lidé spí,
není mi dáno, najít cíle svý,
jak můra v okně, co by dovnitř chtěla,
vinout se k lokně, by mi připomněla,
nebude psáno, že mý bude Tvý.
Cesta se vine, létáme do oblak,
vůně se line, jak tmavomodrý mrak,
modrá je barva, naší milé sítě,
roste jak larva, teď již moje dítě,
IVAO líně, však vytře Ti zrak.
Kytara, klavír, vedle sebe stojí,
panova flétna, jen mé tužby kojí,
není teď dáno, hrát si s přáteli,
až přijde ráno, nejsme nesmělí,
slunečná Praha, nejen v pokoji.
Vánoce za dveřmi, už máte dárky?
Věř nebo nevěř mi, klobásy, párky?
Vánoční trhy, kluziště, svařák,
I tak bych to trhl, je prostě pařák,
Pečené kaštany, trdelník, škvarky.
Možná by nebylo od věci chtít,
i trochu sobecký k ostatním být,
šišlat si potichu, tajemství malé,
ačkoliv málokdo najde ji v sále.
Bohužel udělal jsem asi chyby,
epopej stále mi ve sbírce chybí,
najít ji bude nesmírně složité,
doufám však, nějak to přežijte,
ostatně nebude to trvat déle,
veskrze chviličku, trochu nesměle,
álébrž takový jsem ve svém těle.
Žádné komentáře:
Okomentovat