Někdy mám tíživý pocit...

Že jsem se asi totálně zbláznil. Vždycky jsem se považoval za člověka přiměřeně rozumného, se sklonem ke ztřeštěnosti pouze v případech a) opilosti b) totálního zmagoření c)"dokud nezsjitim co dělá tenhle vypínač, tak odsud neodejdu" .

Tak. Postupně. Možnost a) nastává v poměrně nijak často se opakujících chvílích, prostě sem tam je mi dobře, se správnou partou lidí, víno, pivko, tvrdší pití.. No a už to jede. Asi každý ví, o čem mluvím. Najednou je prostě nutné tamhleto přeskočit, tajdle si tohle zazpívat a tamhletu hezkou slečnu oslovit :) .

Situaci za b) ani nevím, co jsem tím myslel, vlastně je tam úplně zbytečně, až na jeden příklad, kvůli kterému tohle vlastně píšu. Ale to až na konci.

Za c), to snad také všichni znáte. Jako malému se mi povedlo zhasnout centrální vypínač pánských záchodů na dolní stanici lanovky v Rakousku. Poměrně masovému to zařízení, kde bych ve chvíli nastálé tmy odhadoval tak 30 lidí. Protože byl vypínač blízko dveří, a ve tmě se mně, ani tátovi nepovedlo vypínač najít, volili jsme ústup. Představa, že v naprosté tmě... no nic :).

A teď se vrátím ještě jednou k možnosti b) totálnímu zmagoření. Dneska ráno jsem nalel na bačkoře (www.backora.cz - admine, chci prachy za reklamu) thread o pyžamech. Mno a protože jsem opravdu povahy vrtkavé, neudržel jsem se. Foťák na stůl, samospoušť a...