Po delším čase zase napíšu pár řádek. Ale tentokrát nebudou přímo mé, sprostě okopíruji mého oblíbeného zpěváka Jarka Nohavicu, a jeho básničky "Košilaté kalendárium", které mi přijdou naprosto skvělé a proto vám tu ty nejlepší chci připomenout..
Apolena
Když s tebou ležím, Apoleno,
nevím, proč myslím na poleno.
Blažena
Ó Blažena,oblá žena,
těch sil, než je oblažena!
Denisa
Záliba Denis?
No přece...p...tenis.
Helena
Sorry, Helo,
srdce chtělo,
ale tělo
odepřelo.
Květa
Květo,
mě to
neto...!
Milena
Nakoukla Milena do gatí,
řekla mi: Zmýlená neplatí.
Atd atd, je to opravdu super a třeba sem ještě časem nějaké přidám, zkouším i vlastní tvorbu, uvidíme, jak se podaří.
pátek 29. února 2008
pátek 8. února 2008
Smutný večer
Lásko moje, ani nevím, jak mám začít. Je půl druhé ráno a já s těžkým srdcem skládám na hromádku věci, které by se mi mohly hodit následující týden. Je mi strašlivě smutno, snad mi ještě nebylo hůř. Když jsem od Tebe odcházel, dala se do mě neuvěřitelná zima, třásl jsem se a zkoušel se zahřát vším možným, ale nemělo to žádný význam. Nemohl jsem dělat vůbec nic, jako v mátohách jsem nastoupil do autobusu, metra, šibeniční přestup na Smíchově jsem se ani nesnažil doběhnout. Před očima mám zvláštní mlhu, něco, co mi říká, že mi budeš neuvěřitelně moc chybět.
Už teď je mi do pláče, s každičkou minutou je to horší a horší,vybavuji si vzpomínky na ty krásné chvíle, co jsme spolu prožili, včerejší noc, dnešní cestu na chatu, i předtančení a vůbec všechno. Stačí mi, když Tě mohu držet za tlapičku a být vedle Tebe, je to ten nejkrásnější pocit, který existuje a kteréh ose neumím zbavit. Neuvěřitelně moc se těším na příští sobotu, až se zase vrátím k Tobě, půjdu tmavou ulicí a zazvoním na domovní zvonek se Tvým příjmením. Budu mít v ruce kytičku a nějaký malý dárek, možná ;-) . Ale to je ještě tak strašně moc daleko..
Teď mě vůbec nic netěší. nemám žádnou šanci, jak být s Tebou a to je strašně kruté. Kdykoliv předtím jsem mohl nasednout do auta, autobusu, tramvaje, a do krátké chviličky být s Tebou.Teď budu moc daleko a nepůjde to. Je mi moc smutno.
Vím, prostě to asi všchno hrozně moc řeším. Je to jenom týden, 7 dní, které utečou jako voda. Ale já to prostě jinak neumím. Nedovedu být úplně šťastný bez Tebe, nedovedu být šťastný bez toho, aniž bych Tě mohl kdykoliv políbit, chytit za ruku a třeba se jen podívat do Tvých krásných očí..
Lásko moje, snad se moc nerozlobíš, když si tohle přečteš. Fakt jsem asi strašný blázen. Miluju Tě, moje zlatíčko.
Už teď je mi do pláče, s každičkou minutou je to horší a horší,vybavuji si vzpomínky na ty krásné chvíle, co jsme spolu prožili, včerejší noc, dnešní cestu na chatu, i předtančení a vůbec všechno. Stačí mi, když Tě mohu držet za tlapičku a být vedle Tebe, je to ten nejkrásnější pocit, který existuje a kteréh ose neumím zbavit. Neuvěřitelně moc se těším na příští sobotu, až se zase vrátím k Tobě, půjdu tmavou ulicí a zazvoním na domovní zvonek se Tvým příjmením. Budu mít v ruce kytičku a nějaký malý dárek, možná ;-) . Ale to je ještě tak strašně moc daleko..
Teď mě vůbec nic netěší. nemám žádnou šanci, jak být s Tebou a to je strašně kruté. Kdykoliv předtím jsem mohl nasednout do auta, autobusu, tramvaje, a do krátké chviličky být s Tebou.Teď budu moc daleko a nepůjde to. Je mi moc smutno.
Vím, prostě to asi všchno hrozně moc řeším. Je to jenom týden, 7 dní, které utečou jako voda. Ale já to prostě jinak neumím. Nedovedu být úplně šťastný bez Tebe, nedovedu být šťastný bez toho, aniž bych Tě mohl kdykoliv políbit, chytit za ruku a třeba se jen podívat do Tvých krásných očí..
Lásko moje, snad se moc nerozlobíš, když si tohle přečteš. Fakt jsem asi strašný blázen. Miluju Tě, moje zlatíčko.
středa 6. února 2008
Další vyhraná bitva
Každý půlrok, pravidelně se opakující, zažívám nejhorší období svého života. Zubař ! Nejhorší z doktorů, který vůbec existuje, ústní tyran..
Vždy, když se dozvím, že "jsem byl objednán k zubaři" (ano, o tohle se stále stará mamka, vždycky zavolá, objedná a nám to suše oznámí, jako by se nic nedělo..) něco se zatmí, oblohu zatáhnou šedé mraky a v čase T - Z(zubař) až do času T + D(doba v ordinaci) je mi prostě divně.
O této návštěcě jsem věděl cca měsíc, časem se mi to ale podařilo vypudit z hlavy, a tak mne připomínka "Zubař" v Outlooku vyděsila až včera večer. Kruci. Nejkratší noc je vždycky ta, která bych chtěl, aby byla nekončená. V 06:30 budíček, v 07:25 jsem už seděl v čekárně a naslouchal šílenému zvuku vrtačky za dveřmi. Bzzzzzzzzzz...
Nemohu tvrdit, že ybch měl tyranskou doktorku. To nee, naopak, lepší si nemohu přát. Opravdu, zařil jsem asi 4, první dvě při povinných návštěvách se základní školou. To bylo to nejhorší. Pak pana doktora Koťátko (zuby zdravé zakrátko) na Barrandově. To bylo už malinko lepší, jenže si u něho pamatuji šílenou návštěvu s dvojitým vrtáním, broušením... :( . Paní doktorka Peřinová z dopravních podniků je rozhodně nejlepší ze všech. To, co bolí hodně, tady bolí málo hodně, to, co je k nevydržení, tady bolí jenom strašně.
V 07:31 jsem seděl na křesle a očekával nejhorší. Zajímavé je, že paní doktorka Peřinová si nijak nepotrpí na vybavení ordinace, snad jen nožní vrtačka chybí, ale jinak je křeslo mírně zastaralé, všechno kolem tak drsně vrčí, škrundá, syčí, napouští se a zase vypouští..
A už se blíží ta okamžikem nenáviděná osoba, bere zrcátko a něco, čemu Zuzka říká pátradlo. To nechápu. Jak může někdo nazvat podobnou věc tak mírumilovně, jako pátradlo. Já bych tomu říkal kopí, halapartna, dýka, mečík, mučidlo...
V knihách existuje úžasný obrat : "...a tvář mu náhle zesinala..." To slovo "zesinat" má právě jediné vyjádření. A to právě moment, kdy paní zubařka vezme zrcátko a mučící napichovátko a blíží se mi k zcela bezbranným zubům. Má úžasný zvyk. Začíná vpravo dole. Postupuje zoubek po zoubku, hezky celou pusou, až opět doprava nahoru. Celou dobu se tak nějak modlím, aby nic nenašla. S každým rýpnutím nesnesitelného bodáku wse bojím, že to zabolí až do morku kostí, najde kaz a bude to. Bzzzzzzzzz.... "Tak je to v pořádku, můžeš dolů" prohlásila paní doktorka a zcela bez jakékoliv radosti zahodila oba nástroje někam do pryč.
Já šílel radostí. Je to jako se podruhé narodit. Získat podruhé řidičák, udělat maturitu, první zkoušku na vejšce, odtancovat první předtančení bez chyby, první sex a bůhví co ještě všechno. Naprostý pocit štěstí.
Zase bude půl roku klid. Vždycky mi to připadá jako věčnost. Ale nakonec stejně "Borku, na 5. srpna jsi objednán k zubaři..."
Vždy, když se dozvím, že "jsem byl objednán k zubaři" (ano, o tohle se stále stará mamka, vždycky zavolá, objedná a nám to suše oznámí, jako by se nic nedělo..) něco se zatmí, oblohu zatáhnou šedé mraky a v čase T - Z(zubař) až do času T + D(doba v ordinaci) je mi prostě divně.
O této návštěcě jsem věděl cca měsíc, časem se mi to ale podařilo vypudit z hlavy, a tak mne připomínka "Zubař" v Outlooku vyděsila až včera večer. Kruci. Nejkratší noc je vždycky ta, která bych chtěl, aby byla nekončená. V 06:30 budíček, v 07:25 jsem už seděl v čekárně a naslouchal šílenému zvuku vrtačky za dveřmi. Bzzzzzzzzzz...
Nemohu tvrdit, že ybch měl tyranskou doktorku. To nee, naopak, lepší si nemohu přát. Opravdu, zařil jsem asi 4, první dvě při povinných návštěvách se základní školou. To bylo to nejhorší. Pak pana doktora Koťátko (zuby zdravé zakrátko) na Barrandově. To bylo už malinko lepší, jenže si u něho pamatuji šílenou návštěvu s dvojitým vrtáním, broušením... :( . Paní doktorka Peřinová z dopravních podniků je rozhodně nejlepší ze všech. To, co bolí hodně, tady bolí málo hodně, to, co je k nevydržení, tady bolí jenom strašně.
V 07:31 jsem seděl na křesle a očekával nejhorší. Zajímavé je, že paní doktorka Peřinová si nijak nepotrpí na vybavení ordinace, snad jen nožní vrtačka chybí, ale jinak je křeslo mírně zastaralé, všechno kolem tak drsně vrčí, škrundá, syčí, napouští se a zase vypouští..
A už se blíží ta okamžikem nenáviděná osoba, bere zrcátko a něco, čemu Zuzka říká pátradlo. To nechápu. Jak může někdo nazvat podobnou věc tak mírumilovně, jako pátradlo. Já bych tomu říkal kopí, halapartna, dýka, mečík, mučidlo...
V knihách existuje úžasný obrat : "...a tvář mu náhle zesinala..." To slovo "zesinat" má právě jediné vyjádření. A to právě moment, kdy paní zubařka vezme zrcátko a mučící napichovátko a blíží se mi k zcela bezbranným zubům. Má úžasný zvyk. Začíná vpravo dole. Postupuje zoubek po zoubku, hezky celou pusou, až opět doprava nahoru. Celou dobu se tak nějak modlím, aby nic nenašla. S každým rýpnutím nesnesitelného bodáku wse bojím, že to zabolí až do morku kostí, najde kaz a bude to. Bzzzzzzzzz.... "Tak je to v pořádku, můžeš dolů" prohlásila paní doktorka a zcela bez jakékoliv radosti zahodila oba nástroje někam do pryč.
Já šílel radostí. Je to jako se podruhé narodit. Získat podruhé řidičák, udělat maturitu, první zkoušku na vejšce, odtancovat první předtančení bez chyby, první sex a bůhví co ještě všechno. Naprostý pocit štěstí.
Zase bude půl roku klid. Vždycky mi to připadá jako věčnost. Ale nakonec stejně "Borku, na 5. srpna jsi objednán k zubaři..."
úterý 5. února 2008
Project LOWI + 500
Už jsem dlouho nic nepsal, chce to trošku pohnout :) . Zase se budeme motat kolem virtuálního létání, IVAO, Retriever Airlines..
Létám na síti již 4 roky, nalétáno a nařízeno aktuálně přes 1660 hodin, tj celkem asi 70 dní v kuse. To už je pořádná zabíračka, dva a kousek měsíce létat, řídit, řídit, létat..
Je jasné, že za nějaký čas to chce najít tu správnou motivaci "proč" létat. Ano, je to zábavné, ano, je to s kamarády, ano, je to slušná angličtinoučebnípomůcka (tedy na správných místech). Stále se objevují nové tours, mise, kam létat, dostávat frčky.. Ale je to pořád to samé, z letiště na letiště, zaletět, zareportovat a letět dále. Chvilku jsem peřmýšlel tedy nad vlastním projektíkem, co si zaletět, co ještě třeba nikdo nezkusil, a napadlo mne LOWI+500 :).
O co jde ? to je jednoduché :). Poletím asi z Prahy a kam jinam, než do Innsbrucku. Výška letiště v Insbrucku je 1900ft , přičtěme 500 stop a máme 2400 stop. A přes tuhle výšku prostě nepřestoupeme. Vzhledem k tomu, že Innsbruck leží na řece Inn, která určitě musí téct dolů, měla by cesta existovat.
V cestě toho ale stojí moc, Šumava...a hlavně samozřejmě Alpy. Letadlo, které jsem pro svůj pokus vybral, Beechcraft 58 v Retievřích barvách, bude ideální polétadlo.
Jsem na celou cestu hodně zvědavý, jak to dopadne, jestli to půjde, a tak dále. Bude to chtít hodně moc příprav, VFR mapu rakouska samozřejmě nemám, takže bude muset stačit autoatlas a nebo mapky na internetu...
Tak uvidíme, jak se bude dařit.
Létám na síti již 4 roky, nalétáno a nařízeno aktuálně přes 1660 hodin, tj celkem asi 70 dní v kuse. To už je pořádná zabíračka, dva a kousek měsíce létat, řídit, řídit, létat..
Je jasné, že za nějaký čas to chce najít tu správnou motivaci "proč" létat. Ano, je to zábavné, ano, je to s kamarády, ano, je to slušná angličtinoučebnípomůcka (tedy na správných místech). Stále se objevují nové tours, mise, kam létat, dostávat frčky.. Ale je to pořád to samé, z letiště na letiště, zaletět, zareportovat a letět dále. Chvilku jsem peřmýšlel tedy nad vlastním projektíkem, co si zaletět, co ještě třeba nikdo nezkusil, a napadlo mne LOWI+500 :).
O co jde ? to je jednoduché :). Poletím asi z Prahy a kam jinam, než do Innsbrucku. Výška letiště v Insbrucku je 1900ft , přičtěme 500 stop a máme 2400 stop. A přes tuhle výšku prostě nepřestoupeme. Vzhledem k tomu, že Innsbruck leží na řece Inn, která určitě musí téct dolů, měla by cesta existovat.
V cestě toho ale stojí moc, Šumava...a hlavně samozřejmě Alpy. Letadlo, které jsem pro svůj pokus vybral, Beechcraft 58 v Retievřích barvách, bude ideální polétadlo.
Jsem na celou cestu hodně zvědavý, jak to dopadne, jestli to půjde, a tak dále. Bude to chtít hodně moc příprav, VFR mapu rakouska samozřejmě nemám, takže bude muset stačit autoatlas a nebo mapky na internetu...
Tak uvidíme, jak se bude dařit.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)