Smutný večer

Lásko moje, ani nevím, jak mám začít. Je půl druhé ráno a já s těžkým srdcem skládám na hromádku věci, které by se mi mohly hodit následující týden. Je mi strašlivě smutno, snad mi ještě nebylo hůř. Když jsem od Tebe odcházel, dala se do mě neuvěřitelná zima, třásl jsem se a zkoušel se zahřát vším možným, ale nemělo to žádný význam. Nemohl jsem dělat vůbec nic, jako v mátohách jsem nastoupil do autobusu, metra, šibeniční přestup na Smíchově jsem se ani nesnažil doběhnout. Před očima mám zvláštní mlhu, něco, co mi říká, že mi budeš neuvěřitelně moc chybět.

Už teď je mi do pláče, s každičkou minutou je to horší a horší,vybavuji si vzpomínky na ty krásné chvíle, co jsme spolu prožili, včerejší noc, dnešní cestu na chatu, i předtančení a vůbec všechno. Stačí mi, když Tě mohu držet za tlapičku a být vedle Tebe, je to ten nejkrásnější pocit, který existuje a kteréh ose neumím zbavit. Neuvěřitelně moc se těším na příští sobotu, až se zase vrátím k Tobě, půjdu tmavou ulicí a zazvoním na domovní zvonek se Tvým příjmením. Budu mít v ruce kytičku a nějaký malý dárek, možná ;-) . Ale to je ještě tak strašně moc daleko..

Teď mě vůbec nic netěší. nemám žádnou šanci, jak být s Tebou a to je strašně kruté. Kdykoliv předtím jsem mohl nasednout do auta, autobusu, tramvaje, a do krátké chviličky být s Tebou.Teď budu moc daleko a nepůjde to. Je mi moc smutno.

Vím, prostě to asi všchno hrozně moc řeším. Je to jenom týden, 7 dní, které utečou jako voda. Ale já to prostě jinak neumím. Nedovedu být úplně šťastný bez Tebe, nedovedu být šťastný bez toho, aniž bych Tě mohl kdykoliv políbit, chytit za ruku a třeba se jen podívat do Tvých krásných očí..

Lásko moje, snad se moc nerozlobíš, když si tohle přečteš. Fakt jsem asi strašný blázen. Miluju Tě, moje zlatíčko.