Vždy, když se dozvím, že "jsem byl objednán k zubaři" (ano, o tohle se stále stará mamka, vždycky zavolá, objedná a nám to suše oznámí, jako by se nic nedělo..) něco se zatmí, oblohu zatáhnou šedé mraky a v čase T - Z(zubař) až do času T + D(doba v ordinaci) je mi prostě divně.
O této návštěcě jsem věděl cca měsíc, časem se mi to ale podařilo vypudit z hlavy, a tak mne připomínka "Zubař" v Outlooku vyděsila až včera večer. Kruci. Nejkratší noc je vždycky ta, která bych chtěl, aby byla nekončená. V 06:30 budíček, v 07:25 jsem už seděl v čekárně a naslouchal šílenému zvuku vrtačky za dveřmi. Bzzzzzzzzzz...
Nemohu tvrdit, že ybch měl tyranskou doktorku. To nee, naopak, lepší si nemohu přát. Opravdu, zařil jsem asi 4, první dvě při povinných návštěvách se základní školou. To bylo to nejhorší. Pak pana doktora Koťátko (zuby zdravé zakrátko) na Barrandově. To bylo už malinko lepší, jenže si u něho pamatuji šílenou návštěvu s dvojitým vrtáním, broušením... :( . Paní doktorka Peřinová z dopravních podniků je rozhodně nejlepší ze všech. To, co bolí hodně, tady bolí málo hodně, to, co je k nevydržení, tady bolí jenom strašně.
V 07:31 jsem seděl na křesle a očekával nejhorší. Zajímavé je, že paní doktorka Peřinová si nijak nepotrpí na vybavení ordinace, snad jen nožní vrtačka chybí, ale jinak je křeslo mírně zastaralé, všechno kolem tak drsně vrčí, škrundá, syčí, napouští se a zase vypouští..
A už se blíží ta okamžikem nenáviděná osoba, bere zrcátko a něco, čemu Zuzka říká pátradlo. To nechápu. Jak může někdo nazvat podobnou věc tak mírumilovně, jako pátradlo. Já bych tomu říkal kopí, halapartna, dýka, mečík, mučidlo...
V knihách existuje úžasný obrat : "...a tvář mu náhle zesinala..." To slovo "zesinat" má právě jediné vyjádření. A to právě moment, kdy paní zubařka vezme zrcátko a mučící napichovátko a blíží se mi k zcela bezbranným zubům. Má úžasný zvyk. Začíná vpravo dole. Postupuje zoubek po zoubku, hezky celou pusou, až opět doprava nahoru. Celou dobu se tak nějak modlím, aby nic nenašla. S každým rýpnutím nesnesitelného bodáku wse bojím, že to zabolí až do morku kostí, najde kaz a bude to. Bzzzzzzzzz.... "Tak je to v pořádku, můžeš dolů" prohlásila paní doktorka a zcela bez jakékoliv radosti zahodila oba nástroje někam do pryč.
Já šílel radostí. Je to jako se podruhé narodit. Získat podruhé řidičák, udělat maturitu, první zkoušku na vejšce, odtancovat první předtančení bez chyby, první sex a bůhví co ještě všechno. Naprostý pocit štěstí.
Zase bude půl roku klid. Vždycky mi to připadá jako věčnost. Ale nakonec stejně "Borku, na 5. srpna jsi objednán k zubaři..."
Žádné komentáře:
Okomentovat