Nadpis? Prázdno..

Jako by to všechno byl jenom zlý sen. Nevím, co se děje, ale nevím, co mám dělat, aby se to nedělo. Zoufale se jen tak pohybuji sem a tam, vlastně ani neexistuju, jen tak přebývám..Zítra jedeme na svatbu, a já se bojím, že to bude náš pohřeb. Nikdy jsem se tak nebál, nikdy mi snad nebylo něčeho tolik líto. Dnes, celou cestu domů jsem jen seděl a tupě zíral na telefon, čekal zprávičku, cokoliv..jaká je cesta, kdy dorazíš..Vzpomněl jsem si, když jsi ty takhle čekala u telefonu..ale na zprávičku od někoho jiného..vidíš, stará jizva, ale pořád strašně bolí. V jedné písničce se zpívá, že Život nepočítá jizvy v srdci. Nikdy jsem tohle sousloví nechápal. Až teď, cestou v tramvaji tam, kde nejsi, mi to došlo. Životu je jedno, kolik jizev v sobě máte, jednu, deset nebo tisíc. Stále vám hází pod nohy další a další kamení a čeká, až zakopnete a vyryjete si do srdce jizvu další.

Kdybych tak uměl posunout čas. Nebo se jen podívat, co bude za měsíc, abych věděl. Měl jistotu. Tohle je nejhorší, co může být. Nesnaž se udobřovat, stejně to nejde. Co horšího jsem vlastně mohl slyšet.

Myslíš, že spolu ještě umíme být šťastní ? Nevím.. Jako bych Tě slyšel. Proč ale mám pocit, že nechceš, aby se loďka ještě nepotopila..že je Ti její osud lhostejný ? Nevím, nevím, nevím..

Cestou domů jsem potkával místa, a všechny mi Tě nějak připoměly. Lucerna, Anděl, kino, Nové Butovice, autobus 235. A vždycky jsem si vzpomněl jen na to hezké, co jsme tam prožili, pamatuju si smích a úsměvy Tvých očí. Nedovedu si představit, že by tohle najednou nebylo. Že bych nemohl už zavolat na to notoricky známé telefonní číslo, což teď už stejně moc nemohu, nechci Tě ještě trápit víc tím, že volám v nevhodných chvílích..Ach jo.

Spoustu lidí kolem mě se najednou rozešlo. Nerozumím tomu, proč to všechno, najednou, z ničeho nic. Ale nechci být další v řadě. A udělám pro to cokoliv. Jenže nevím, jestli je vůbec nějaká šance..Tolikrát jsem už slyšel, že není, zoufale se snažím zachránit nás dva, na teď už skoro utopené bárce..Vylévám jeden kyblík vody za druhým. Donekonečna, jak jen rychle to dovedu, teď už se slzami v očích sleduji, že voda je rychlejší..Ale vydržím..a buď vyhrajeme, nebo padnu.