Už se to blíží...

Sice si to asi nepřipouštím tolik, ale už to asi zas tak dlouho trvat nebude...Nejsem z toho asi ani tolik vyplašený, vlastně se možná i těším....mňo, řekněme "těším". Plánovaně určitě ještě ne teď, ale pár let...

Následující článek není z mé hlavy. Líbí se mi ale natolik, že si jej dovolím zkopírovat.

Zapomeňte na teorii a vrhněte se do praxe. Pokud chcete zjistit, jestli jste na vznešené rodičovské poslání dobře připraveni, řiďte se následujícími pokyny:

1a) Ženy: První krok v přípravě na mateřství je jednoduchý. Oblečte si župan a na břicho si zavěste pytel s fazolemi. Noste ho devět měsíců, potom desetinu fazolí odeberte.

1b) Muži: V rámci příprav na otcovství zajeďte do nejbližší drogerie, vysypte obsah peněženky na pult a řekněte prodavači, aby si vzal, kolik chce. Pak zajděte do supermarketu a sdělte vedoucímu, že si může nechat od vašeho zaměstnavatele poukazovat celý váš plat.

2) Abyste si vyzkoušeli, jak to bude vypadat v noci, procházejte se denně od pěti odpoledne po obývacím pokoji a na rameni přitom držte mokrou deku o váze tří až šesti kilogramů. V deset si jděte lehnout, ale přesně o půlnoci vstaňte a pochodujte až do jedné. Pak si nařiďte budík na třetí hodinu ranní. Protože neusnete, ve dvě vstaňte a dejte si panáka. Ve třičtvrtě na tři ale určitě jděte do postele. Až začne budík zvonit, hbitě vyskočte, ale nerozsvěcujte. Do čtyř hodin zpívejte ukolébavky, potom si budík natočte na pátou. Vstaňte a uvařte snídani. Dělejte to tři roky.

3) Vezměte meloun a vydlabejte z něj dřeň. Pak v něm vyvrtejte otvor velikosti pingpongového míčku, zavěste ho na provázek ke stropu a rozhoupejte. Vezměte misku krupičné kaše a zkuste ji po lžičkách do melounu vpravit. Musíte však předstírat, že jste letadlo, to znamená, že byste měli vrčet a dělat se lžičkou krouživé pohyby. Vytrvejte dokud polovina kaše nezmizí a potom si zbytek vylijte do klína. Pokud jste to zvládli, jste připraveni na krmení ročního miminka. Abyste se přichystali i na batole, pomažte pohovku nějakou pomazánkou a všechny záclony zapatlejte džemem. Za rádio hoďte chleba s máslem a několik měsíců ho tam nechte.

4) Oblékání malých dětí není tak snadné, jak se na první pohled zdá. K
nácviku potřebujete chobotnici a síťovou tašku. Pokuste se nastrkat
chobotnici do tašky tak, aby žádné chapadlo neviselo ven. Máte na to celé dopoledne.

5) Zapomeňte na sportovní vůz a kupte kombík. A nemyslete si, že s ním budete moct parkovat před domem. Rodinnými auty se jejich majitelé totiž nemůžou moc chlubit. Chcete-li vědět, jak to bude vypadat, kupte kornout čokoládové zmrzliny a položte ho pod přístrojovou desku. Pak do přehrávače strčte minci, roztlučte rodinné balení čokoládových sušenek a drobty vysypte na zadní sedadlo. Nakonec přejeďte po obou stranách kapoty hráběmi. To by snad stačilo.

6) Nácvik na procházku: Oblečte se a půl hodiny čekejte před záchodem. Potom vyjděte před domovní dveře, ale hned se vraťte. Totéž zopakujte ještě dvakrát. Pak několikrát jděte k brance a zase zpátky do domu. Nakonec prozkoumejte každý vajgl, žvýkačku, papírový kapesníček a mrtvého brouka, které najdete. Občas se pár metrů vraťte a pak teprve pokračujte dál. Ve chvíli, kdy zvrátíte hlavu a začnete ječet, že už to dál nevydržíte ani minutu jste připraveni vzít dítko na procházku. Vyjevených sousedů si nevšímejte.

7) Běžte do supermarketu. Vezměte si s sebou něco, co se podobá předškolnímu dítěti. Ideální je koza. Plánujete-li více dětí, jedna koza nebude stačit. Obstarejte si nákup na celý týden, aniž byste z nich spustili zrak. Uhraďte všechno, co snědí nebo zničí.

8) Naučte se nazpaměť jména postaviček z dětských večerníčků Křemílkem počínaje a Rumcajsem konče. Až se v koupelně přistihnete, že si zpíváte úvodní melodii rozhlasového večerníčku Hajaja, budete na rodičovství dobře připraveni.

9) Všechno, co řeknete, nejméně pětkrát zopakujte.

10) Ještě než učiníte konečné rozhodnutí, zajděte na návštěvu k nějakým známým nešťastníkům, kteří už děti mají. Proberte s nimi chyby, kterých se podle Vašeho názoru ve výchově dopustili a vysvětlete jim, jak by měli postupovat. Nezapomeňte pohovořit o trpělivosti a důslednosti, bez nichž žádný rodič ničeho nedosáhne. Navrhněte jim, jak by mohli své ratolesti naučit chodit na nočník, jíst příborem, poslouchat a chodit do postele bez odmlouvání. Vychutnejte si to, bude to totiž naposledy.

Voda - aneb kterak se neshodnout

Znáte to. Početná skupina mladých lidí. Společná akce těchto lidí. Ale nevyřešený termín. Nikdy se nehodí všem....

Ani nevím, čím to vlastně všechno začalo, snad možná nějak takhle. Můj taneční klub organizuje koncem prázdnin vždy společnou vodu. Vybereme řeku, zajistíme lodě, sejdeme se u vláčku a hurá na tři dny vypadnout z města. Idylka. Hmmm..ne tak úplně. Nemá smysl tu rozebírat otázky, kdo s kým, proč a nač, každopádně, stárneme. A čím starší, tím moudřejší, tím vlastnější názor s touhou jej prosadit a ne jen čekat ve stádečku a jít za nejsilnějším kancem. A to je problém. Ani taneční klub není, i když si to někteří stále myslí, jednotná ucelená skupina lidí, mající jednoznačný názor a ve všem se shodující. Řekl bych spíše naopak. Co člověk, to názor. A někteří si to nejsou schopni připustit. My už nepůjdeme s davem, pane..

Jsme rozděleni. Byli jsme rozděleni. Markantně. Skupinka lidí, která spolu chodila na akce, jezdila po výletech, no a zbytek. Chodil jsem s Liškou. Bylo mi to jedno. Patřil jsem do této skupinky. Jenže to už neplatí. S Liškou nejsem, mám Hranostajátko a to, bohužel, do téhle skupinky nepatřilo. Nevím, kde se to vlastně vzalo, nikdy by nás nenapadlo, že by "s námi" někdy vůbec chtěla jet. Bohužel... Ona o tom asi nevěděla. Nikdo ji nepozval. Stále si vyčítám, že jsem se také nechal strhnout touhle uzavřeností, omlouvám se lásko, stalo se... :-(

Hodně štěstí, miláčku...

Ty už víš k čemu. Netrpělivě čekám na ani nevím co. Snad to dopadne dobře, věřím Ti. Volejbal večer není, snad se uvidíme. Bude Ti to strašně moc slušet, vím to. Ne, nebudu Ti psát zprávu, jak jsi na tom. Po včerejším nočním rozhovoru, nechci Tě rušit, potřebuješ se soustředit. Ale já tu trnu. Více, než kdybych tam byl sám. Sám se s tím poprat umím. Ale bojovat za někoho jiného,alespoň myšlenkami pomáhat, to mi jde moc těžko. Třeba to nějak pomůže. Třeba to společně zvládnem, moje naprosto zanedbatelná pomoc. Víc udělat nemohu. Jen na Tebe myslím a modlím se. Ať máš štěstí, ať ti to vyjde, jsi chytrá hlavička, popereš se s tím. Do toho Koťátko. Dej mi k narozeninám ten nejhezčí dárek, Tvůj úspěch, Tvoje štěstí, Tvůj klid...

Kulový blesk...

Vzpomínáte na ten film ? Několik rodin přistoupilo na bláznivě stěhovací akci, která nakonec dopadla ke spokojenosti všech, ale bylo při tom mnoho povyku, včetně stěhování mrtvoly v koberci a podobně :o).

Nic takového se nám naštěstí nestalo, ale následujících pár řádek osvětlí, proč sedím momentálně v naprosto vzpřímené poloze, nemůžu se ohnout a záda mi do těla vyrážejí palčivé výstřely.

Sestra maturuje, právě se prokousává svaťákem. Mimochodem, jsem moc zvědavý, jak to dopadne, moje sestra není zrovna studijní typ. Každopádně se najednou rozhodla, že by to chtělo větší postel. Je pravdou, že ve dvou se na "devadesátce" spí jen velmi těžko, i když zkušenosti poslední doby ukázaly, že s Hranostajátkem to jde, a ještě je to strašně fajn. Ale znáte to - čím větší, tím lepší, o praktičnosti a využitelnosti nemluvě ;-). Do toho přišli naši s nápadem, že i oni vymění staré postele za nové, přeci jen, 20 let zanechá na materiálu již nějakou tu stopu a ze zdravotního hlediska to taky bude fajn.

Trošičku odbočím - první hnací silou tohoto všeho byla Zuzanka Hranostjátko, přišla s nápadem, jak vylepšit můj pokojíček, aby se tam vešla opravdu veeeeeliká postel. A díky tomu se najednou doma začaly hýbat ledy, přesněji řečeno - postele.

Táta s rychlostí sobě vlastní objednal zapůjčení vozíku a tak jsem byl surově probuzen již v půl sedmé, abych pro něj vyrazil. Řídit Sharan s vozíkem je mazec, hlavně couvat. Před sedmou jsem byl doma a začal kolotoč. Vzít Chvostí postel a přesunout ji do vozíku o deset pater níže, o jedny uzounké dveře dál a o pěknej kus pěšky k autu. Nu, povedlo se, jen jsem si nedokázal představit totéž večer a ve větším množství.

--- Následoval běžný pracovní den ---

Po příchodu z práce jsem byl prakticky okamžitě vytelefonován, táta se vrací z chalupy a veze jednak Chvostí novou postel, druhak nové rodičovské postele. S obavami jsem očekával nejhorší. Ta postel se do výtahu nevejde. 10 pater, to neee... Bohužel ano. Vyšplhat s obří postelí 10 pater byla snad ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy dělal. Dvě rodičovské naštěstí vlezly do výtahu, a tak to bylo trošičku jednodušší.

Měli jsme před bytem tři obrovské postele, v bytě ještě dvě staré a začlo rodeo. Ani nevíte, jak je složité v panelákovém bytě prohodit dvě postele tak, aby zaujaly přesně polohu svých kolegyň před začátkem pohybu. Stěhovali jsme pryč botník, vázu, skoro museli vysadit dveře. Mazec. A to jsem ještě netušil, že ty staré postele jsou asi z oceli...

Aúúúúú. To snad ne. Unést jednu starou postel, po takovéhle akci, to je za trest. Z posledních sil jsme je obě dotahli do vozíku. Motal jsem se zpitoměle kolem auta a doufal v brzkou smrt. Bohužel nepřišla. Přišlo jiné neštěstí. Ještě dnes se musí postele odvézt na chatu, protože co v Praze s vozíkem. A tak jsem zasedl za volant a vyrazil. Před usnutím mě zachránila krabička Energitu, takový ty bombonky pro řidiče. Je tam psáno max 6 denně. Tuším, že jsem jich měl tak 30. Na chatě jsem vzal ty zk...postele ještě naposledy do rukou a se zadostiučiněním jsem je připlácl ke zdi ve stodole a zakryl hadrem, aby se na ně neprášilo, ale hlavně abych na ně neviděl, protože s nimi nechci mít ještě dlouho nic společného !

Cesta domů Fabijkou pak proběhla vcelku rychle a v klídku, jen Hranostajátku zlobil mobil, tak jsem se trošku strachoval, jestli se jí něco nestalo. Nakonec ne, stal se akorát ten rozbabraný mobil.

A tak teď sedím v práci, nemůžu se skoro hnout a doma jsou připraveny tři nové postele. A ta jedna, na kterou se nejvíc těším, až ji společně vybereme, přivezeme a snad třeba i zkusíme, ta nám tam, miláčku, pořád ještě chybí...

Hranostajátku podruhé a snad ne naposledy...

Miláčku, je mi s Tebou tak krásně. Myslel jsem, že existují určité hranice, ale všechny padají. S každým okamžikem s Tebou je mi líp a líp a teď už raději neodhaduji, kde se to zastaví. Strašně moc Tě mám rád a strašně moc Tě miluju. Měl bych se připravovat na Bednu, třeba si jít odpočinout, pomalu zabalit, ale nejprve chci napsat něco krátkého pro Tebe, momentálně totiž nemohu udělat více, i když bych strašně chtěl. Nemohu se dočkat, až Tě opět uvidím, obejmu a políbím, má lásko. Jenom Tě držet v náručí je tak strašně nádherné, cítit Tě blízko u sebe, hladit Tě a dívat se do Tvých hnědých očí...

Já vím, nikdy to nebude se mnou jednoduché. Jsme každý úplně jiný, ale rozumíme si a vím, že jsem nikdy nepotkal nikoho báječnějšího, krásnějšího, a hlavně upřímnějšího než jsi ty. Jestli by mělo dneškem zkončit to všechno krásné, co bylo, zblázním se z toho. Nemůže to zkončit, ne, ne, prosím, miláčku... Je se mnou možná těžké vydržet, nikdy nebudu ten "pan dokonalý", to prostě nedovedu..

Možná jsem to opravdu přehnal, možná potřebuješ více volnosti, možná mě nechceš vidět každý den, chceš opravdu být trochu sama, sama sebou, nemuset pořád dávat pozor na někoho vedle sebe. Jenže to je šíleně těžký, já nevím, jestli dovedu být sám...

Pokud je ale nějaký takový problém, lásko, prosím, řekni mi to. Poslouchat, vidět Tě plakat je jako kdyby mi rvali do srdce ocelový kůl. Je to děsivé, neslyšel jsem nic děsivějšího, než Tebe slyšet plakat.

Lásko moje, pořád věřím, že se z toho dostaneme, moc se těším na ten víkend na Slovensku, i když říkáš, že bych se těšit neměl, že se to zkazí... Věřím tomu, že ne, moje lásko.

Ať Ti den uplyne v co největší pohodě, já se z toho tady pokusím nezbláznit. Věř mi, koťátko moje, chtěl bych pro Tebe jen to nejepší, ale nechci Tě tím zadusit.

Má sportovní nástěnka

Pomoc !! Chybí mi pohyb ! Tloustnu ! Stává se ze mě hromádka sádla a tuků, svaly se pozvolna přeměňují na bezcenou hmotu. Musím tomu zabránit ! Rozhodl jsem se, každý den, buď plavat, nebo jezdit na kole. Kromě extrémně vytížených dnů. A tak by zde každý den měl přibýt příspěvek, co že jsem to vlastně ten den udělal... uvidíme, jak dlouho mi to vydrží :o)

16.května,středa :
Den po výplatě :o). Je to už skorem půl roku, co mi ukradli peněženku, s doklady a mimo jiné i čipovou kartou do Podolí. Razím na pokladny a dohaduji se, jestli se mi vyplatí nahlásit ztrátu a počkat na duplikát. Nevyplatí. Kupuji novou kartu, nabíjím na 2000 korun a mám ze sebe dobrý pocit. Vracím se k tradičnímu hodinu a půl trvajícímu cyklu - nejprve 20 bazénků, tj. 1 kilometr, pak pára a odpočinek, poté ještě 10 bazénků, druhé kolečko v páře a pryč. Hodina a půl jako když střelí. Trošku mě deptá ztráta výkonnosti. Býval jsem na tom o dost líp. To přijde to přijde...

17.května, čtvrtek :
Strávil jsem úžasné odpoledne s Hranostajátkem, měl být volejbal, ale pro nedostatek lidí se nekonal. A tak jsem se zase stavil v Podolí. Stejné kolečko jako včera, jen s rozdílem, že mě to vyšťavilo ještě dvakrát tolik. Bleh... V bazénu jsem narazil na nějaký páreček vorvaňů, pravděpodobně matka s dcerou. Zabíraly jen svým objemem dvě dráhy a ještě se chovaly, že jim to tam všechno patří. Podobná individua do bazénu nepatří. Vytlačují zbytečně mnoho vody. Kdo to má platit, že jo...

18.května,pátek :
Vyhlašuji první extrémně vytížený den. Večer mne čekají Lamy na Varanech a Bedna 2007, rozhodně se předtím nehodlám zničit v bazénu nebo na kole. Odpočívejte nožičky, odpočívejte, budu vás potřebovat...

22.května,úterý :
Jojo, měl jsi pravdu Tonde, nehejbu se a tloustnu :). Ale ne, nebyl čas, chuť, však ty víš proč. Ani dneska to asi nevyjde, čeká mne spousty práce a hlavně nemám vůbec chuť jít sportovat. Potřeboval bych zalézt, někam daleko od všech myšlenek, které mne teď doprovází...

24.května,čtvrtek :
Dneska to bude akční den. Od rána v práci, pak plavat, pak zase v práci a teď mě ještě čeká volejbal. Těším se na něj, vymlátím se třeba z těch hovadin, co dělám...

3.června,neděle :
Prožil jsem nejkrásnější narozeniny v mém životě, asi o tom napíšu ještě separé článek. Díky, lásko moje, díky díky díky. A proč je to ve sportovní rubrice ? Hádejte... ;-)