Miláčku, je mi s Tebou tak krásně. Myslel jsem, že existují určité hranice, ale všechny padají. S každým okamžikem s Tebou je mi líp a líp a teď už raději neodhaduji, kde se to zastaví. Strašně moc Tě mám rád a strašně moc Tě miluju. Měl bych se připravovat na Bednu, třeba si jít odpočinout, pomalu zabalit, ale nejprve chci napsat něco krátkého pro Tebe, momentálně totiž nemohu udělat více, i když bych strašně chtěl. Nemohu se dočkat, až Tě opět uvidím, obejmu a políbím, má lásko. Jenom Tě držet v náručí je tak strašně nádherné, cítit Tě blízko u sebe, hladit Tě a dívat se do Tvých hnědých očí...
Já vím, nikdy to nebude se mnou jednoduché. Jsme každý úplně jiný, ale rozumíme si a vím, že jsem nikdy nepotkal nikoho báječnějšího, krásnějšího, a hlavně upřímnějšího než jsi ty. Jestli by mělo dneškem zkončit to všechno krásné, co bylo, zblázním se z toho. Nemůže to zkončit, ne, ne, prosím, miláčku... Je se mnou možná těžké vydržet, nikdy nebudu ten "pan dokonalý", to prostě nedovedu..
Možná jsem to opravdu přehnal, možná potřebuješ více volnosti, možná mě nechceš vidět každý den, chceš opravdu být trochu sama, sama sebou, nemuset pořád dávat pozor na někoho vedle sebe. Jenže to je šíleně těžký, já nevím, jestli dovedu být sám...
Pokud je ale nějaký takový problém, lásko, prosím, řekni mi to. Poslouchat, vidět Tě plakat je jako kdyby mi rvali do srdce ocelový kůl. Je to děsivé, neslyšel jsem nic děsivějšího, než Tebe slyšet plakat.
Lásko moje, pořád věřím, že se z toho dostaneme, moc se těším na ten víkend na Slovensku, i když říkáš, že bych se těšit neměl, že se to zkazí... Věřím tomu, že ne, moje lásko.
Ať Ti den uplyne v co největší pohodě, já se z toho tady pokusím nezbláznit. Věř mi, koťátko moje, chtěl bych pro Tebe jen to nejepší, ale nechci Tě tím zadusit.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat