úterý 6. listopadu 2007

Tři letecké čapí...

Tento večer jsme pilotům rozdávali další bodík do Celebration Toury, ale protože kvalifikační podmínky byly tentokrát velice jednoduché, rozhodl jsem se je zpestřit alespoň v Brně, kde jsem na radaru řídil, o malinkou drobnost. Neotevřít dráhu 28, s "normálním" ILS přiblížením, ale již dopředu jsem počítal s VOR/DME na dráhu 10, což, jak se ukazuje, je stále ještě oříšek, hodný rozlousknutí na nějaké tréninkové session.

Ale hezky od začátku. S Michalem Vorlem na věžce jsme čekali velmi dlouho na první provoz, první odlet se odlepil od brněnské dráhy až kolem 2020, na první přílet jsme čekali skorem hodinu.



Nicméně ihned poté to začalo být správně akční :-) . Vezměme to časově pěkně za sebou, protože tenhle článek píšu přesně ve 2200 a rozhodně ještě nejsou všichni odlétaní, a to je dobře, čím více provozu, tím lépe a jsem rád, že přibývá.

První obrázek ukazuje zatím jedinou sekvenci během večera. Zatímco první letadélko OKVVV to "tlačí" dolů, co to jde, ATR OKMIL v pozadí zůstavá zatím v klidu..


Na druhém obrázku je již ATR OKMIL, který poměrně jednoduše sklesal, nicméně pocity pilota, kterému se rwy pomalu ztrácí za lesíkem, bych nikdy zažít nechtěl...


Hraní na schovku skončilo dobře, jak pro letadlo, tak pro cestující, jen veverky asi ohluchly. Ještě že máme tak éterické stromy...


Na druhou stranu musím uznat naprostou duchapřítomnost pilota, který, z obavy před poškozením podvozku o větve stromu, raději podvozek schovával na co nejposlednější chvíli.


Další z přehlídky "kterak nelétat VOR/DME", aneb BHA270. Flight Simulator X mi dává netušené možnosti sledování provozu kolem letiště, a tak jsem se na chvilku usadil na ocas Bohemky, a sledoval, jak to zvládne. Z následujícího obrázku je zřejmé, jak to zvládl :)


V čase 22:18 (již jsem se dopsal do reálu), zaznamenáváme první přílet "velkého" letadla, CSA279, zvládá vše bravurně a v 22:31 startuje na další cestu.




22:41 přilétá podruhé BHA270, první minutí letiště zapříčinil stávkující joystick. musím konstatovat, že tentokrát zvládl vše bravurně a dosednutí jen malinký kousek vlevo od osy dráhy lze s beechem 58 bez problémů tolerovat.

22:53 Tak jestli nemá dneska někdo svůj den, tak je to BHA270. Fakt jsme ji chtěli nacpat do protisměru před ten přílet, fakt moc chtěli. A ono by to krásně vyšlo.. problém je, že BHA prostě odstartovala na druhou stranu.. Pohled na B58, zoufale brzdící s přibližujícím se prahem rwy, stojí za to :). Teď stojí na h/p D a na 10 jde ten přílet, nablýskaný learjet DIKOP. A vsadím boty, že bude chtít uvolnit po té Deltě.. :o)

22:58 Zvládli jsme to přes Bravo a pokračujem v plynulém odbavování :o)

23:04 Odlaďuji BHA270 na oblast a letiště je prázdné, Michal už šel spát. Posedím tu ještě chvíli, třeba se objeví nějaký další provoz..

23:18 Blíží se další ATR 72 - CSA419. Tohle ovšem vypadá na profesionálně zvládnuté přiblížení.


23:28 Z Ostravy se blíží pravděpodobně poslední piloti, kteří ještě mají reálnou šanci na celebration bodík. BHA122 a BHA105, už se tady na ně těším.

23:56 Těšil jsem se právem, všechno šlo jako na drátkách, povedla se vcelku pěkná sekvence a hlavně přiletěly hezké stroje :o), viz fotečky níže. Teď už čekám jen na BHA090, kterou tento večer, symbolicky, protože jsem jej s touto Bohemkou skoro začínal, byl tuším hnedle druhý odlet, zakončím.







00:15 Po 4 a půl hodinách se odpojuji a formálně jest akce ukončena, ještě jsme na závěr poklábosili s Richardem a Mílou, byl to fajn večer, na provoz na jednotlivých stanovištích, myslím, trochu chudší, ale zase jsme si pořádně zalítali po republice a to je také super. Na ještě pár obrázků z přistání BHA090 a naslyšenou, dobrou noc, zase příště.




sobota 20. října 2007

Na dobrou noc pro myšičku..

Tak jsem zase na chalupě.. Nevím proč, ale strašně mě to tu nebaví, když tu nejsi se mnou. Nedovedu myslet na nic jiného, než na Tebe, představuji si, co asi právě děláš, co máš na sobě a co máš pod tím ;-) , jestli Ti chutná to, co právě jíš, jestli Tě baví film, na který se díváš, nebo knížka, kterou právě čteš ( u toho jediného jsem si jist, že ta kniha je učení a že Tě to nebaví... :-) ).

Sedím u PC, zhůvěřile utrácím za internetové připojení, koukám, co nového ve staffu, co nového ve světě, jestli náhodou nejsi na ICQ..chystám se Ti zavolat, abych Tě ještě večer taky slyšel, má lásko milovaná.

Hraju passiáns Windows, bo jiná hra tu neběží a Age of Empires se mi hrát nechce, je to na dlouho. Řekl jsem si, že dokud alespoň jednou nevyhraju, tak odsud neodejdu :). Bohužel jsem už třetí hru vyhrál. Tak ještě alespoň jedno vítězství tedy .)

Stále se mi tu snaží obtěžovat mouchy, svině. No jo no, co dělat, je zima, mají hlad a brzy je čeká smrt. Tak ať si ještě užijí, nebudu je zabíjet plácačkou, snad v noci dají pokoj, nechám tu svítit tu zábleskovou lampičku, ať si užijí elektrický proud. A taky otestuju, jak to funguje a jestli vůbec.

Právě jsem vyhrál další pasiáns, úspěšnost 2 hry z 6ti, 33,33% , to není zlé, zkusím ještě pokračovat.

Miláčku můj, zítra nás v 15:30 zase čeká baba, ale já přijedu do Prahy dříve, budu u táty v práci tak kolem 14:45 už, tak se Ti přesunu někam naproti, a zatím ještě nevím, zda se Tě pokusím překvapit, nebo zda se domluvíme. Spíš se domluvíme, při svém štěstí bych Tě minul. Škoda, lásko moje, škoda přeškoda, že Tě tu teď nemám..velká prázdná postelm, teploučko..Tvoje tělíčko, pusinky a polibky..co více bych si mohl přát..tak moc Tě miluju.

Krásnou sobotní noc, má milovaná lásko, hezky se vyspinkej,ať se Ti zdají nádherné sny, zítra se na Tebe moc moc těším. Moc Tě miluju.

sobota 6. října 2007

Poznáte se ?

Tak schválně lásko moje, jak budeš úspěšná :o). Nápověda - Ufouni.

sobota 29. září 2007

Rušíme účast..

Z důvodů, které s létáním absolutně nesouvisí, ale které mne natolik frustrovaly a znechutily dnešní den cokoliv dělat, s lítostí oznamuji, že naši účast na dnešním leteckém Eventu ruším.

Proč se ani moje vlastní rodina ke mně nechová fér, nechápu. Proč si vlastní problémy vybíjí na mně, taky nechápu. Ale daří se jim to nádherně, kazit všechno, na co jsem se opravdu těšil.

pátek 28. září 2007

29.9. IVAO CZ/SK Competition II

Úvod +Navigační příprava

IVAO CZ + IVAO SK divize vždy jednou za čas vyhlásí soutěž o "co nejvyšší počet přeletu společných hranic" zástupci té, či oné země. Země, která bude mít po čtyřech hodinách nejvíce přeletů, vítězí.

Protože se jedná o prestižní akci a Retriever Airlines se svojí nyní již početnou flotilou letounů nechtějí zůstat pozadu, je třeba se na tuto akci řádně připravit předem. Navigační příprava vyžadovala pečlivý průzkum IFR letišť v obou zemích, jejich uspořádání tak, abychom co nejméně cestovali "zbytečně" (vytvořit co nejkratší trať), ekonomicky, ale na druhou stranu se dostali na hlavní letiště v exponovaných časech, kvůli zábavě a také popularitě.

A nyní již navigační příprava, v pořadí volačka, typ letounu, letiště odletu-letiště příletu ICAO, letová hladina trať a vzdálenost v nm.

RTV357A,B763,LKKV-LZIB,FL270,BALTU L984 RAK W32 VOZ UT45 BODAL UL726 BNO UM748 BERVA
,274.5nm

RTV357B,B763,LZIB-LKPR,FL240,BERVA M748 BODAL,186.0nm

RTV357C,B763,LKPR-LZPP,FL270,VOZ UL993 ODNEM UM748 BERVA,168.3nm

RTV357D,B763,LZPP-LKPD,FL200,BERVA M748 BNO,121.6nm

RTV357E,B763,LKPD-LZZI,FL210,TBV T42 HLV P27 MAKAL,125.2nm

RTV357F,LJ45,LZZI-LKMT,FL80,BILNA,34nm

RTV357G,LJ45,LKMT-LZSL,FL100,BILNA B45 RIMIT,76nm

RTV357H,B763,LZSL-LKTB,FL200,ULPIS A42 NIT M748 ODNEM,124.0nm

RTV357I,B763,LKTB-LZTT,FL250,ODNEM M748 NIT A42 SLC R53 EPEDA,176nm

RTV357J,B763,LZTT-LKPO,FL220,GOSID P27 HLV,115.4nm

RTV357K,B763,LKPO-LZKZ,FL250,HLV P27 PPD R232 MARKA,162.4nm

RTV357I,B763,LZKZ-LKKU,FL260,MARKA R232 PPD P27 HLV,172.5nm

Počítáme samozřejmě s tím, že během 4 hodin je tento počet absolutně nestíhatelný, ovšem minimálně 3/4 tratí bychom odletět chtěli. Jak vše dopadne, a jak budeme nakonec hodnoceni v poměru k "velkým" aerolinkám, toť uvidíme až po vyhodnocení celé soutěže.

Každopádně nám držte palce, ostudu vám snad neuděláme !

pondělí 24. září 2007

Ať žijí holčičí časopisy !!

Cestou z bazénu (viz níže) jsem neměl v tramvaji nic moc na práci a tak jsem se prostě nudil. Nakonec mne zaujala slečna...spíše dívka...mno, řekněme malá holka, čtoucí nejmenovaný holčičí časopis. Na právě otevřené stránce skvěl se minimálně fontem 48 titulek jak kráva : "Jak zaujmout kluka svých snů !" a pod ním mnoho způsobů, jak právě na sebe upoutat pozornost, aby si "on" všiml. Ve více či méně nudné směsi rad typu "shoď ho ze židle" , "polej ho čajem ze školní jídelny" a "upadni na něho" , jsem však objevil něco, co mě na okamžik ochromilo :

"Narvané metro až k prasknutí ? Ideální ! Určitě víš, kde Tvůj miláček vystupuje, nastup do stejného vagónu, jako on, a při vystupování (musíš ale dříve, nežli on) se kolem něho protáhni a jemně o něj otři svá ňadra a přirození".

Huhu. Nevěřícně zírám na poslední větu a v hlavě mi koluje obrázek té slečny přede mnou a toho maníka, co sedí naproti ní. V bizardní scénce plné třecích se ňader a napopsatelného pohybu dámského podbřišku.

Jen si říkám, že je škoda, že už nechodím na základku. Kdyby si tohle přečetly naše spolužačky (ale jen ty, co za něco stály, podotýkám..) a jaly se testovat funkci a úspěšnost téhle metody, bylo by o zábavu postaráno.

Jak jsem zase navštívil bazén..

Po několikaměsíční pauze jsem opět navštívil plavečák v Podolí. A málem jsem se utopil. Fakt, tak šílený pokles formy jsem opravdu nečekal, bylo to, jako bych celou dobu plaval v medu. Pomalu pomalu, pomalililinku... Bazén průměrně za minutu deset, to je fakt na věšák. Zkoušel jsem to stáhnout pod minutu, 20 metrů před koncem toho šílenýho sprintu jsem se prakticky jen topil a dal to za 54 sekund. Brrr, hrůza.

V páře jsem vydržel ani ne šest minut, absolutně neprohřátý, ale fyzicky naprosto vyčerpaný jsem vybíhal ven a pod studenou sprchou mi byla neuvěřitelná zima. Kde jsou ty časy, kdy jsem pod deset minut nešel a sprcha byla ledový pošušňáníčko na závěr ?

Přemýšlel jsem nad množstvím důvodů, proč se tak dělo a dospěl jsem k následujícím možnostem. Tak tedy, možná :

a) za to může dnešní fyzicky slušně náročná "akce postel"

b) za to může ne příliš náročný volejbal

c) za to může moje podvědomí, které to tak prostě čekalo a nic se mu nechtělo

d) za to může prakticky 4 měsíční flákání, s více či méně pravidelným volejbalem a s pravděpodobně častějším ( a rozhodně kvalitnějším ) sexem :o).


Sám se přikláním k možnosti D , hádejte proč. je to zoufale málo. Teď přijde Lucerna a fyzicky náročné tréninky a moje fyzička je prakticky nulová. Takže začínám opět chodit pravidelně plavčit, ať se vrátím alespoň tam, kde jsem před pár měsíci byl. Tedy bazén za 42 vteřin a pára na 16 minut :o).

Enjoy myself, když se mi to do dvou měsíců nepovede, sním jednu svoji taneční botu !

neděle 23. září 2007

Bohemia Coffee Event - LTBA - DAAG

po delší době jsem se zúčastnil opět "masovější" IVAO akce, virtuální aerolinky Bohemia Airlines pořádali zajímavý let mezi Istambulem a Alžírem, protože jsem neměl nic moc na práci, rozhodl jsem se početnou skupinku bohemáků doprovodit.

---Odlet z Istambulu, jako číslo 8---

Začátek moc slavný nebyl, ještě 15 minut před plánovaným startem jsem ládoval scenerky do simulátoru, vše otestoval, pobral a prohlédl mapy, vybral si stojánku a připojil se. Bohužel, něco se nezvládlo, takže místo toho, abych vyrážel mezi prvními, zhroutil se mi sim při prvním metru vytlačení od gate. GRRRRRR. Vše znovu, naládování FMC, oživení éra. Ale nakonec jsem nenabral zase takovou ztrátu, jak jsem čekal, hlavně díky obrovské frontě na startu z důvodu místního povoleného rozestupu min 2000ft výškově. Vše trvalo neskonale dlouho, a tak jsem se, sice asi hodinu za prvním z vláčku, ale přeci jen dostal do vzduchu. Pro jistotu jsem zvolil méně náročnější noc.

---Ale připálil jsem ji fakt jenom trošku...---

S řídícími se dalo docela slušně domluvit, díky BHA270, který mne doprovázel "ocas na čumák" poslední třetinu letu, jsme dokonce jednomu přidělali pár vrásek, nakonec jsme se ale přeci jen domluvili. Algiers Approach na mě zapůsobil asi nejvíce, vše vyznívalo profesionálně a rychle, to, že se mi odporoučel Ivap jsem si všiml ani ne za minutku a zběsile rychle jsem se opět připojil a přistál. Na zemi stále ještě čekala skupinka, přiletivší snad o hodinu dříve, a tak se i pár hezkých foteček povedlo.

---ILS rwy 09 estabilished. Az na bouřku všude kolem a asi 2FPS,moc hezké---

Takže díky organizaci za hezký zážitek, díky množství pilotů se ani na UNICOMu člověk nenudí. Co je všechno schopný jednotlivec vymyslet na chatu, tomu se snad ani věřit nechce :o).

---Několik úspěšných absolvovatelů, nakonec nás doletělo kolem 10---

Takže díky a zase někdy, letu zdar !

pátek 7. září 2007

Jedna ranní, nadčasová, pracovní

Psáno přesně o půlnoci, jakožto vize pro následující den :

Krásné ráno, Zlatíčko
dobrého dne přání,
vím, už vaříš kafíčko,
v Kávovarně ranní.

Kávu támhle, vodu tady,
Zuzle čile klusá,
jednu vodku do zahrady,
pro hlídače - Rusa.

Ještě chvilku, chviličku,
konec už se blíží,
a hle - vidím ručičku,
za pět minut čtyři !

Rychle domů, umýt vlásky
zabalit pár věcí,
však to stihnu - šup sem sázky,
nejsme žádní šneci.

Brr, jak by byl konec ledna
zimou třese se mi svět,
pamatuji - tři šest jedna,
v devatenáct nula pět.

Máš to kousek, však odjíždíš
ze Smíchovského nádraží,
kolem osmé do Korkyně,
Tvůj autobus doráží.

Lásko moje milovaná,
již teď bych tam chtěl stát,
obejmout Tě, políbit Tě,
nekonečně milovat..

pondělí 3. září 2007

Báseň zamilovaného uživatele ICQ

napsala moje maličkost pro mojí lásku

Krásný večer, Zuzle milé,
necítím se provinile,
zeptám-li se, kdy svou ženu,
mohu čekat připojenu.

Stačí i přibližný čas,
miluji Tě, no jo, už zas..


neděle 2. září 2007

Můj první týden hrůzy

Týdenní nucené práce na chalupě...vůbec netuším, co tu budu dělat, odloučen od toho, co nejvíce miluju..od Zuzátka. Mám z toho hrůzu.

Den nultý, předcikánovský
Neděle

Všechno to uteklo tak neuvěřitelně rychle.. Jednu chvíli jsem byl v noci před Lucernou, vyzvedával si Tě a věděl, že nás čekají ještě alespoň dvě společná dopoledne. A najednou jsem byl v celém bytě sám, všude uklizeno a čisto, vzal jsem si několik málo věcí a smutně odjel Fabijkou na Besednou, daleko, předaleko od svojí lásky. Vůbec netuším, co tu budu dělat celý ten šílený týden, jak vydržím to odloučení, po bezmála pěti měsících nejdelší vůbec. A to ještě není všechno, za další týden se zase zmizíme, ale bude nás dělit skoro polovina Evropy. Hrůza, moje Hransotajátko. Tedy pro mě bezmezná.. Už aby to bylo všechno za mnou, teď stojím na začátku a mám ze všeho zvláštní, svíravý strach.


Zanechme smutnění, ještě na něj bude spousty času. Nechci se tu ukousat večerní nudou, přez den asi nebude mnoho času, cikán bude makat a my s ním, ale po večerech bych chtěl vždy shrnout, co se dělo, vystavit nějaké obrázky..Pojmu tento článek jakožto takový "Deník Expedice" , sice nejsem na expedici, ale proč si na to nehrát. To, co miluju je také daleko, od toho, co mám rád jsem daleko také. Tak kde je rozdíl ??

---Arinka míč lapající v plné rychlosti a výskoku (vyfoceno asi na 35.pokus)---

Dorazil jsem na chatu kolem půl šesté, všude se horečně připravovalo na zítřejší začátek akce. Připraveno lešení, okna překryta folií proti prachu... S babičkou jsme nakonec šli vykopat díru na novou olivu, bude stát na shody nad chalupu ze zahrádky. Hotovo za deset minut, včetně zalití, zadusání do země, zahrabání a odklizení nářadí, přinesení tyčky na přivázání stromečku a samotné ukovení provázkem. Prý vydrží až třista let. Tak to jsem zvědavý, udělal jsem pár foteček, ať mohou děti dětí mých dětí říkat, že jejich slavný předek tento strom zasadil :o) (Lásko, víš, že s Tebou opravdu chci mít děti ? Jsi první, které to takhle píšu a klidně Ti to i řeknu..)

---Babička zalévající čerstvě zasazený stromeček, přejme mu vše dobré---

Následovala houbová omáčka (mňam), s houskovými knedlíky (mňam mňam).

A od té doby, dělám vlastně stále totéž. Optimalizuji nové PC a snažím se z něj dostat maximum tak, abych tu vydržel ten týden. Transport Tycoon, Age of Empires, Miranda, Skype, a tak dále..

Přenastavil jsem si také pozadí plochy, aby se mi tu přeci jen sedělo příjemněji, lásko moje.


Přivezl jsem si z Prahy sluchátka a přenosný disk, poslouchám "tamtu" písničku. Ne tu, kterou asi myslíš, i když položit Tě na stůl a jemně otlapkávat by bylo také krásné, je to ta druhá. Zpívají tam něco o držení malé ručičky. Tak moc bych Tě chtěl držet za ruku, moje milá, mít Tě tu vedle sebe. Jsi v práci, myslím na Tebe a nemohu přijít na způsob, jak bych Tě třeba takhle na dálku potěšil.

Je 22:46, zkusím nainstalovat ty Age of Empires, uvidíme, jak to pošlape...

23:14 - Tak AoEII nešlapou :-( . Nevím proč, instalace proběhne OK, ale při spuštění to okamžitě padne. Neřeším, zkusím najít něco jiného. Locomania sice běží, ale na mizerný detaily, takže taky nic moc, o Oblivion se ani nepokouším. Právě mi v uších tancuje Sid a jeho minilenochodi. Ještě neví, že se ho pokusí upálit :-).

---Tak to jsem já v baráčku :o) ---

Lásko moje, je půl dvanácté, za hodinku a kousek již budeš, doufám, na cestě domů. Moc Tě miluju, strašně mi tu chybíš, ale musím to vydržet.. Jdu Ti napsat smstičku, na dobrou noc, moje milovaná..

Den první, Jožo is incoming !
Pondělí

10:45
A je to tady, akce fasáda začíná ! . V 7:30 jsem vyzvedl Josku v Benešově, hystericky brzké vstávání na mně rozhodně zanechalo následky. Následovala snídaně a příprava míchačky. Jožo nám pak ukázal upgradovaný systém míchání malty, který mi sice přijde neuvěřitelně ztrátový, ale prý se to tak v praxi dělá. Inu co, já jsem jen stavební teoretik a ještě přes silnice :o).

--- Naházet vápno, cement a písek na jednu hromadu, zamíchat a pak to házet do míchačky, byla pro mne novinka. Jak se hlídá množství, a hlavně poměr složek ve výsledné směsi - netuším ---

Zedník začal špaletami okolo oken, musí si s tím dost vyhrát, proto není u míchačky žádný stres. Stíhám i psát blog. Vrátil jsem se do předpotopních dob, píšu do bloku perem, abych to ve volné chvíli předatlil do PC. Zvláštní, slyším odněkud mlátit majzlík.

11:30
Okno v baráčku je hotové, teď se dělá spodní, garážové. Jde mu to opravdu od ruky. Počasí se mírně kazí, ale snad nebude pršet. Odmontovali jsme satelit, rozebrali zahrádku pod kuchyní. Budeme muset otlouci celou stěnu chalupy, směrem do dvora. Brrr..

11:45
Je hotova přesní stěna baráčku, resp. pouze zarovnány nerovnosti, stejně na to přijde Novabrick, tak je to jedno. Babička zahalila růže. Jímá mě hrůza z toho, co všechno bude třeba omlátit od staré omítky. Nemyslím, že by to moje ruce zvládly bez úhony. Napsal jsem Ti smstičku,třeba Tě alespoň malinko potěší, ráno se mi to moc nepovedlo, viď :o(.

--- Tak tohle je "náš" Joska, fakt šikovnej chlap, bez ironie ---

13:00
Oběd byl fajn, houbová polévka a maso s brambory, okurkový salát. Napsalas, že Ti v práci není příliš dobře, strašně na Tebe myslím, ať už jsi doma a odpočineš si, moje lásko. To víš, začala škola, mladí a blbí vyrazili do ulic. Prší. Leje. Přesunul jsem se do stodoly a píšu na pytlích s vápnem. Míchání malty už mi jde docela hezky, byl jsem pochválen profesionálem, že to dělám lepší, než máma onehdá. To jí ale říkat nebudeme, dostal bych vynadáno buď já, nebo zedník. Nejpravděpodobněji oba :o).

14:10
Počasí ukončilo dočasně veškeré práce, leje jak z konve, zedník je na kafi, táta taky a já mám chviličku klidu, tak můžu přepsat pár věcí do PC. VEčer přijede Chvost. Vopruz, bude si zase nárokovat PC.

21:04
A je to za mnou, první celý den. Mimo plán se nám podařilo ještě z 75% omlátit celou stěnu chalupy, takže máme mírný náskok, zatím plníme na 110 % :o). V půl deváté jsem ještě vytáhl traktůrek a naplnil jeden valník omlácenou omítkou, odvážet se ale bude až ráno. Budík prý na půl sedmou, brr. Asi to ošidím alespoň o půl hodinky, sedmá je taky pořád fajn. Už jsem v baráčku, sedím u PC, napsal jsem Ti jednu básničku, poslal Ti ji smskou a i vystavil tady, sebekriticky se mi líbí :o). Jo - a už mi fungují Age of Empires II , po nevýslovných lapáliích jsem na to kápnul. Paráda, ne ?.

--- Jak rychle vrtí kohout hlavou ? Odpověď - velmi ---

21:07
Jop, o tři minuty více na mě doléhá smutek. Pořád tu nejsi, moje milá Zuzanko, Hranostajátko krásné, úžasné..jak já Tě miluju..

21:10
Přišla naprosto úžasná odpověď a smutek se rozplývá :). Nedočkavě odpočítávám deset minutek..

21:20
Do háje, dorazila sestra. Sakra práce, snad se bude dlouho vítat, protože jestli ne.. :o(

Den druhý,mícháš, míchám, mícháme...
Úterý

Oproti plánu, kdy teprve dnes jsme měli začít shazovat, je většina již dole a tak začínáme traktůrkem postupný odvoz k cestě. stavíme také lešení nad záhonky pod kuchyní, vydrží tam dlouho a dokonce se ještě prodlouží. Pomalu shazujeme veškeré staré zdivo, mysleli jsme, že to, co ejště drží, zůstane, ale nakonec jsme se rozhodli a shodíme úplně všechno.

---Tak takhle to vypadalo ráno, je shozeno 80% veškerého zdiva---

Počasí vypadá vrtkavě. Ráno bylo vedro k padnutí, ale kolem půl dvanácté přišly obligátní mraky a ustálilo se "proměnlivo". Míchačkou pracuji na plné obrátky, Jožo je zedník až moc rychlý, většinou nestíhám domíchat a kolečko je již prázdné a připraveno k dalšímu naplnění.

Byl to úmorný den. Nebylo se na co těšit, až mi svitla malinká hvězdička naděje. Táta jede večer do Prahy. Rozhodl jsem se, že bez Tebe nebudu celý týden, prostě to nevydržím. Jediným důvodem, proč jedu do Prahy jsi ty, má lásko.

Končíme dělnické práce v půl osmé večer, ještě umýt, uklidit nářadí. K večeři jsou párky. A pak již hurá do Knína se zedníkem a pak ještě dvakrát větší hurá do Prahy, za Zuzankou !!!! V devět hodin jsem byl umytý, čistý a navoněný, sedám do Fabie a vyrážím za Tebou. Ještě nakoupit malinké dárečky, třeba Tě i malinko potěším...

...a zbytek dne znáš, ne ? :o) Bylo mi tak nádherně, děkuji Ti, že jsem se k Tobě mohl přitiosknout a líbat Tě, že jsme byli opět spolu. Teď, když píšu tyto řádky, zase mi chybíš poblíž a já na Tebe mohu jen myslet..

---A takhle večer, nahozeno veelmi rychle, ten chlápek je prostě borec---

Cesta domů od Tebe byla to nejsmutnější, co jsem tento den dělal, ale naděje a vize, že mi v pátech opět skočíš do náručí, mě zanechala v dobré náladě. Moc tě miluju...

---A jedna jen tak pro Tebe, má milá---


Den třetí, ať žije elektrická energie !
Středa

¨Po nádherném večru následovala velmi krátká noc, umocněna ještě bouří žaludku, jehož obsah se dvakrát potřeboval projít. Vůbec jsem nespal a v šest jsem byl surově vzbuzen. Cestu do Knína pro Jožu jsem kompletně prospal, a ani ráno jsem nebyl moc užitečný. Naštěstí dorazili elektrikáři a vypli proud :o). Není nic slastnějšího, než když nemůžete zapnout míchačku. Dělali jsme sice uklízecí práce, traktůrek přeci jen jezdí na benzin, ale nebyla to blůhvíjaká hoňka, i na krátkou pauzičku jsem si našel čas. je to zvláštní, ale klucí od elektriky byli fakt dobří. Problém je ten, že vůbec nerozumím tomu, co dělali, ale dělali to rychle a zanedlouho byly venkovní rozvody kompletně vyměněny, přibylo pár nových jističů a světlo na verandu. Vše bylo ještě veselé...

Byl jsem také vyslán pro štuk do stavebnin v Kníně, za tímto účelem jsme od Rákosníků vypůjčili malý vozík za auto. Není větší sranda couvat s autem, které má vozík. Resp. omyl, je : Couvat s autem, které má připojen vozík tak malý, že není z auta z žádného pohledu vidět. To je na věšák. Couváte., máte perfektní pocit, jak to všechno krásně jde a najednou vidíte vozík vedle auta. Takže dopředu a zase znovu. Brrr.. Až na pár šaškáren před stavebninami, kde naštěstí nikdo nebyl, jsem se sžil s novým přívěskem na kouli dobře, cesta proběhla bez větších komplikací.

--- Čilý stavební ruch, na lešení elektrikáři, pod lešením Jožo, nemůže pracovat, neboť nejde míchačka :o)---

Elektrikáři zmizeli asi kolem třetí, zapojil jsem míchačku a opět začala typická rutina. 8 lopat písku, 3 cementu, 3 vápna. Vodu, zamíchat, vysypat. 8 lopat písku... Divíte se mi, že v takovou chvíli, myslím jen na jediné ? Tedy správněji, na jedinou ? Lásko moje, nemůžu se Tě dočkat...

Chvilku po sedmé jsme to zabalili, tak akorát, protože se náhle něco stalo. Nikdo ani neví co, každopádně teď je půl desáté a světla stále nesvítí :o) . Prostě světelný obvod nějak chvípnul, či co, zásuvky fungují, ale světla ne. Nikde kromě chlíva, stodoly a sýpky.

21:27, teď už jen doplnit dva dny obrázky, zavolám Ti, lásko, jestli Tě tu mám čekat a pokud ne, půjdu do hajan. Zítra jedeme zase na novo. Ach jo..

Den čtvrtý, prší, prší, jen se leje..
Čtvrtek

V 7:03 jsem poprvé koukl na mobil, protože mi přišlo podezřelé světlo, a fíha ! Ono je fakt sedm, takhle pozdě jsme ještě nevstávali. Druhý, podrobnější průzkum okolí, dává vědět proč. Venku leje. A hodně. V tomhle se nedá pracovat. A k tomu hlavně, pořád ještě nejde ta pitomá elektrika. Pak jsem o sobě chvíli nevěděl, a když jsem se podruhé podíval na telefon, bylo devět. To už jsem byl donucen vstávat, bude se řešit, kde je chyba v rozvodné síti.

Obligátní snídaně, 3 topinky, pěkně s máslem a česnekem, k tomu kakao a můžeme na to. Zkoumání jističů a pojistek nepřináší výsledky, koordinujeme s mnoha odborníky, kteří jsou mobilně k dispozici. Pomalu se dobíráme jádru pudla. Totiž, jedinou částí, která zůstala kompletně zachována, je rozvodová skříň u stodoly. A v ní tři pojistky. Dotazem u spřízněných elektrikářů zjištěno, že při propojení každé z dvou, musí vadaska (zkoušečka, zobrazující množství napětí) zobrazovat kolem 400. Otestováno - v pořádku. Při připojení pojistek ovšem již zjištěno pouze 220. To je chyba, pojistka sama o sobě nemá co regulovat, pouze v případě, že je opravdu jedna špatná a nevede, je 220 v pořádku. Takže máme 3 pojistky a jedna či více jsou rozbity. Nic moc co, zvlášť, když se všechny tváří v pořádku...

Abychom mohli jednodušeji proměřovat, připojili jsme ke každé z nich měděný drátek. Na všech se naměřilo oněch nežádoucích 220. Ovšem v momentě, když jsme drátky sundali, světla začala bůhvíproč fungovat. Špatný kontakt, který jsme mimoděk oškrábali tím drátem ? Proč ne...

--- Tak tenhle pohled byl něco jako zázrak, ani vlastně nevíme, proč to zase funguje...---

Vše vypadalo idylicky, až do chvíle, než se zjistilo, že jsme v háji :o). Totiž, na naprosto spolu nesouvisejících místech nefungovalo sem tam něco. Jedna zásuvka v pokojíčku, obě vodní pumpy (!), elektrická zásuvka sporáku..
To už jsme byli opravdu v koncích a tak nezbylo, než volat odborníka, který slíbil, že se co nevidět dostaví. Dostavil se öpravdu nevidět, bo jsme si v klídku popíjeli poobědové kafčo, Arinka - hlídačka, pospávala pod stolem, a pan elektrikář nám přijel na dvůr, pobíhal po jističích a hledal závadu. Objevili jsme jej náhodou, když jsem vylezl z kuchyně a spatřil auto :o). Inu - Arinka hlídá perfektně, ale musíme jí prostě ukázat, co vlastně má plašit. Ale jinak je to zlatíčko.

Vrátím se ještě k té elektrice, napsané to tak nevyzní, ale výpadek obou vodních čerpadel nás naprosto ochromil. Byli jsme bez vody. A tak nezbylo, než jak za starých časů, převařovat dešťovku. Pod jedním z okapů stál kbelík, kde se voda zachytávala, odkud byla expedována rovnou do hrnců na kamnech a převařována a poté venku zchlazována.

--- Zachytávání "pitné vody po převaření", v pozadí táta řeší problém s elektřinou ---

V poklidném tempu, za stálého deště uplynul veškerý polední čas, v půl třetí jsme vyjeli na dvě mise. Já s tátou pro cement a madlo na schodiště do Sedlčan, Chvost s babičkou do Nového Knína k veterináři, Arinka potřebuje trojkombinaci a antivzteklinu. Ve čtyři hodiny po návratu déšť mírně ustal, rozhodli jsme se tedy jít konečně "něco dělat". Uklidili jsme bordel, napadanou omlácenou omítku se zahrádky před kuchyní, vymetli načisto trávník, už se nic mlátit naštěstí nebude. Do toho přijela máma s oknem na půdu do baráčku, takže se natíralo luxolem.

--- Tak takhle to tu teď vypadá v noci..---

Toť celý příběh dnešního dne deště. Zítra se prý vstává v šest. Brrr. Ale zítra mi přijedeš, moje lásko, nemohu se dočkat, toužím po Tobě, chci Tě obejmout, vím o tom, že už na té autobusové zastávce Tě umačkám a zulíbám tak, jako nikdy..

pátek 17. srpna 2007

Jak jsme chovali užitečné zvíře

Ve fontánce na vodu se nám usídlila forma života ! Hysterické volání zaměstnanců, "ať se toho proboha zbavíme" nás přimělo jednat. Protože ale máme rádi vše živé, udělali jsme si akvárko a budeme tu mít neustálou společnost :o). Škoda, že jsou to jen komáři, ale stejně, jsou roztomilí, nemyslíte ?


To jsou oni, naši miláčci...


Úsměv hoši !

neděle 12. srpna 2007

Zalakaros - dovolená s příchutí NaCl

Praktické informace o lázních Zalakaros najdete na konci článku, nejlepší cestu pak v jeho první části.


Zuzátko moje, nemůžu usnout, stále myslím na to, že skončil nejkrásnější tden v mém životě, strávený po Tvém boku, budu si muset opět zvyknout, že Tě nemůžu mít pořád a jen pro sebe, jako ten uplynulý čas. Třeba se uvidíme již dnes, třeba až v pondělí, ale to už určitě, protože déle to bez Tebe prostě nevydržím :o)

Chtěl bych na dalších řádcích popsat podrobně průvodce maďarským městečkem a hlavně lázněmi Zalakaros, protože oficiální průvodce, a hlavně ceník vstupů, systém rozdělení lázní, a vůbec celý život v Zalakaros jest pro neznalce mírně matoucí. Tak snad vám třeba trochu pomohu. Strávili jsme na místě neuvěřitelný týden a mohu všem jen doporučit. Tak tedy, směle do toho, ať jsme také někdy na konci :o)

1. Doprava, ubytování, naše cesta

V patek, v předvečer našeho odjezdu, shriomáždili jsme se v Modřanech, Zuzátko bylo dovezeno Fabkou, a vyrazili na chalupu, odkud na podobné dovolené většinou vyrážíme. Důvod je snadný. Nechat auto narvané věcmi stát na chodníku v Praze je jiné, než nechat auto na chatě za plotem, pod zámkem. A proto tedy máme vždy základní tábor v bezpečí naší chaloupky. Ještě přebalit kufr a šup spát, budík nastaven na čtrtou ranní.

Měl jsem pocit, že jsem ani nezamhouřil oka, když budík zazvonil. Malá snídaně, rozloučit se a hurá !!

Vyrážíme. GPSka vede nejrychlejší možnou trasou, my ji však neposloucháme a jedeme po trase vlastní. Pokud vyrazíte z Prahy, najděte si dálnici D1 směr Brno. My na ní najížděli u Divišova. A teď se již naše cesty budou shodovat.

Alternativ, jak se do Zalakarose dostat, je několik. Předně je nutné zvážit, zda preferujeme cenu, nebo pohodlnost. Jak u nás, tak na Slovensku, v Rakousku i Maďarsku se za dálnice platí. Týdenní dálniční známka ve všech zemích vyjde zhruba na 200 korun českých. Není ovšem nutné za večkeré dálnice platit. Pokud netoužíte po hezké ozdobě koutu předního skla, doporučuji následující trasu :

1) Dopravit se nějak do Brna. Pokud nevlastníte ani českou dálniční známku, jedná se o přesun rovnající se půldnu. V Čechách pojedeme po dálnici nejdéle, myslím, že se nákup známky opravdu vyplatí.

2) V Brně následujte návěstidla tak, aby směr, kterým se pohybujete, stále se rovnal směru na Mikulov, hledejte silnici číslo R52 / E461. Evropské značení, tj. E461, nás bude doprovázet až do Vídně.

3) Hraniční přechod v Mikulově. Na poslední benzínce jsme brali benzin, kupovali v Lidlu mňamky a jedli řízky s okurkou a chlebem.

4) A teď POZOR ! NA VŠECH DÁLNICÍCH V RAKOUSKU JE TŘEBA VLASTNIT DÁLNIČNÍ ZNÁMKU ! BEZPLATNÉ DÁLNICE VE VÍDNI A OKOLÍ JIŽ NEEXISTUJÍ. VŠE JE PLACENÉ ! Co s tím ? Objezd ! Kupovat známku pouze na průjezd Vídní je opravdu nesmysl, takže :

--Pokračujte stále po silnici E461/7/Brunner Strasse, Která se po průjezdu ejdné křižovatky změní na Floridsdorfer-Bundesstrasse. Číslo silnice 226. Na břehu Dunaje překřížíte dálnici A22 a po Floridsdorfe-Hauptstrasse Přejedete most přes Dunaj. Ihned za řekou sjedeme na silnici č.14 - Handelskai,Klosterneuburg Strasse.

--"Čtrnáctka" nás povede dlouho předlouho podél Dunaje, jakmile se však stočí kolmo na řeku, zbystříme.Podjedeme dálnici A4 a přes Hans-Paulas Park dorazíme na křižovatku "téčko". Odbočíme vlevo směr Swechat, ale po cca 500 metrech opět změna, tentokráte vpravo, silnice č.11 směr Maria-Lanzendorf.

-- A jsme prakticky za Vídní. Nyní stále rovně po jedenáctce, skrz Maria-Lanzendorf,přes kruhový objezd, kde se křížíme se silnicí 15, pokračujeme rovně. Před vískou Achau narazíme konečně an vytouženou silnici č.16, zahneme vlevo směr Münchendorf.

-- Projíždíme vesničkami a stále se držíme čísla 16. Kopírujeme dálnici a šťastně dorážíme do vísky Klingenbach - hraniční přechod.

5) Vstupujeme na maďarské území. Silnice jsou povětšinou značeny velmi slušně, mírně matoucí mohou být obdélníkové cedule, sem tam se objevující na krajnici. Nejedná se v tomto případě o číslo silnice, ale o jakýsi kilometrovník. Na naší cestě se s nimi setkáme velmi často, budou označovat vzdálenost k balatonu. Čísla silnic jsou v Maďarsku znaženy číslem v symbolu štítu !

6) Po přejezdu hranic se číslo silnice změní na 84. Zapamatujme si ho, bude se hodit. Pojedeme totiž po této silnici až k Balatonu. Větší města na cestě, která stojí za zmínku a ke kterým budeme držet směr jsou Sopron, Sárvár, Megyer a Sümeg.

7) Po cca 150 km, narazíme u Balatonu na silnici č. 71, po které pojedeme až za Keszthely, kde č.71 míří dolů kolem BAlatonu, my ale budeme pokračovat "rovně" po č. 75 směr Zalaapáti, kde odbočíme vlevo, směr Zalakaros. Podél silnice najdeme již směrovky k lázním, hnědá, vcelku nápadná cedulka nás bude navigovat šipkou.

8) Tak, ještě 10 kilometrů po silničce, skrz pár vísek, a již jsme v cíli. Zalakaros, náš cíl !

2. Lázně Zalakaros

Těžko říct, co těmto lázním vytknout, myslím, že uspokojí svoji nabídkou jak vyslovené povaleče, tak sportovce. Samotné lázně se dělí, alespoň tarifně, na tři samostatné části. Lázně léčebné,plavecký bazén a lázně rekreační. Každému vyhovuje něco jiného, každopádně lze stoprocentně doporučit zakoupit vždy lístek na celý areál. Protože jen tak si každý den stoprocentně užijete. Hlavní problém vidím právě v tom, že např. pokud si zakoupíte např. jen léčebné lázně, vzhledem k systému turniketů se nedostanete ke stánkům s občerstvením, a naopak, pouze s lístkem rekreačním neprojdete k termálním bazénům. Alespoň ne ke všem.

Na pokladně tedy zaplatíme vstupenku a dostaneme barevné proužky na ruku. Vypadá to jako papír, ale papír to není, nalepí se to na zápěstí jako náramek a bez problémů to přežije celodenní cachtání se. Funguje na principu čárového kódu, a tak si ke konci dejte pozor, abyste na něm měli alespoň kousek čitelný. Ono to nespadne, ale sedřít se to stoprocentně může.

Procestoval jsem již patery lázně maďarské a tyto hodnotím jako jedny z nej. Není to šílený aquapark Hajdúszóbosló, ani poměrně nudné koupání ála Mezőkövesd. Všude panuje příjemná atmosféra, čechy mají všude rádi a seženete spoustu jídelních lístků v mnoha restauracích v našem mateřském jazyce.

Budete-li mít k lázním nějaké další otázky, jsem v komentářích pod článkem ochoten odpovědět na cokoliv :)

3.Městečko Zalakaros

Ani zde nelze vlastně nic negativního vytknout. Poklidné, dalo by se říci ospalé městečko, s jednou třídou plnou restaurací a cukrárny, zásobený obchůdek, ale také spousta sportovišť a poloha blízko přírody, pro běžce, cyklisty apod.

Pokud se tedy ptáte, zda Zalakaros ano, či ne, říkám stoprocentně ano. My jsme si to užili nádherně.

pondělí 30. července 2007

Pohádka o Vagíně

Nalezeno na webu www.poznejse.cz , sic bez dovolení, ale s příslušnou reklamou sem postuji, protože něco tak zajímavého jsem dlouho neviděl. Doporučuji navštívit. A, mimochodem, nevíte, zda existuje i mužská varianta těchto stránek ? Tak tedy. Milé děti...


Muž lovec jde jednoho dne do tajgy. A jak tak kráčí, všimne si něčeho zvláštního. Na větvi visí malinká ženuška. Není to celá žena, je to vlastně jen ženské pohlaví. Vagina. „Úžasné,“ zašvitoří muž, sundá vaginu ze stromu a strčí si ji pod čepici. Ale prochladlá „ženuška“ kvílí a naříká. „Zima, je mi velká zima,“ stěžuje si. Muž si ji strčí do kapsy, ale nářek se opakuje: „Studí mě tu, studí, není mi tu dobře.“ Chlapík přemýšlí, co dělat, kam by ji mohl ještě dát. „Někam do tepla,“ přemýšlí. Tak si ji dá do kalhot. A kupodivu, ženuška je spokojena.

Lovec přijde domů, na manželku se ani nepodívá a hned jde spát. Ale není sám. Pod přikrývkou si užívá se svou nově nalezenou ženuškou. Vagina je úžasná a splní mu vše, co mu vidí na očích. Ráno muž odejde na lov a vaginu nechá ve vyhřáté posteli. Ale sotva se vrátí, zhltne rychle večeři a jde zase spát. K ženě už si vůbec nelehne, jen si zaleze do kouta a tajně si užívá s malinkou ženuškou vaginou.

A tak to jde den za dnem, týden za týdnem. Až jednoho dne stará manželka ženušku vaginu najde a hodí ji do ohně. Škaredě se ženuška popálila a když se lovec vrátil domů, začala si stěžovat. Nadávala na ženu, co že jí to udělala, až nakonec lovce požádala, aby svou starou manželku zabil. A muž? Co by pro svou lásku neudělal. Tak jde a ženu zabije.

A je klid, ženuška mu v posteli udělá, co mu na očích vidí. Ale jak jdou dny, lovec najednou zjistí, že mu něco chybí. No aby ne, když mu jeho nová žena doma neuklidí ani k večeři nenavaří. Jak dlouho bude trvat, než ji pověsí zpátky na větev?

---

Podivuhodný příběh o vagině si po staletí vyprávěli příslušníci malého národa Evenků, kteří kočují na daleké Sibiři. Jejich metaforická pohádka je skutečně výjimečná, neboť podobný motiv se nevyskytuje v žádném jiném známém mýtu se sexuálním podtextem.

středa 25. července 2007

Hranostajátku, potřetí, po dlouhé době...

Je večer, na hodinách na pravé dolní straně obrazovky vidím 22:20. Jsem doma sám a ty jsi v práci. Pojedu Tě vyzvednout a hodit domů. Nemůžu se dočkat, strašně hrozně moc se nemůžu dočkat...

Dělám všechno možné. Ničím si prsty o kytaru, zahrál jsem několik pěkně zblbnutých jamek v golfu, hraju si s fotkama a dělám z krásné ještě krásnější. Ale nic z toho mě nebere. Každou minutu se po očku dívám do toho proklatého pravého kouta a tlačím čas. 1 minutka uplynula. Teď právě přeskočila druhá. Ještě 45 minut a vyrazím. Bože, jak moc mi scházíš.

Dlouho jsem nebyl doma takhle sám, za tmy, a za smutku. Nejsi na ICQ, nejsi ani na telefonu, nedovolil bych si Tě rušit v práci, kdybyhc zavolal a jen zamilovaně žvatlal, dostal bych stejně jen vynadáno :-) . 22:24 . Sakryš, když budu psát hodně moc dlouho, tak to třeba hodně moc rychle uteče. Tak co třeba...

Dnešní den nezačal šťastně. Jedno malé přeslechnutí, nebo moje zahuhňání a..kdo by to byl řekl, taková reakce. Jsem byl dost zmatený a tak jsem pátral, co bylo špatně. Ani nevím, tak jsem se zeptal. No vidíš, a je po problému. A dneska v brzkém odpoledni ? TO bylo tedy fajnový, jeden by neřekl, jak je ta čeština krásná. "Druhej" ve spojení s časem, tož ják to fajnově použévaj stréci na Morávě, bylo takovou malinkou výhybkou, viď ? Chvilku mi trvalo, než jsem na to přišel, ale pak mi to docvaklo, co Tě asi napadlo, ve spojení s dvojkou a květinami v práci..

Dvacet dva dvacet sedm. Píši to slovy, zabere to více času. Ani na ICQ není nikdo, kdo by mě zbavil toho krutého přebytku času. Měl bych uklízet. Ale vůbec se mi nechce, vždyť za pár minut vyrážím. Mohl bych třeba vybrat dárek sestře k svátku. Ale co, na to bude času a hlavně, za pár minut vyrážím. To se to teda vleče..

když píšu v práci, většinou to utíká strašně rychle, ani se nestihnu dostat k tomu, o čem jsem chtěl psát a už někdo otravuje. Teď ne. Popíšu spoustu stránek a pořád je jen kolem půl jedenácté. Sakra ! Ať už je o hodinu víc ! Potřebuju Tě už vidět, políbit a pohladit. A taky dát triangl :) . Chichi, šílenější dárek jsi si ani nemohla vymyslet. Ale já si ho zamiloval. A triangl jako doprovod dvanáctistrunné kytaře, ve spojení s tvým nádherným zpěvem, co může být krásnějšího. Asi se mi zasekly hodiny v pravém dolním rohu. Minimálně 5 minut už tam visí 22:30 !!!!

Mno - jsem v koncích. Udělal jsem novou anketu na Ufounech. Mělas pravdu, strašila tam sakra dlouho. Teď je tam něco s babou, tak snad se proti mně nepostaví veřejné mínění.

Zase jsem checknul Olgy mail, hádej, co jsem našel. Vlastně jen jednu větu : "Dávej si pozor, má milá, dávej si pozor ! " Víš, co to znamená ? Já totiž ne. Ale už mě to straší i ve snech. A to není dobře.

Hůůů, š š š š š š š . Vláááček. Chtěli jsme si udělat výlet vlakem, viď ? To je nápad, mrknu na nějakou hezkou destinaci. Co Křivoklát ? Cesta trvá kolem hodinky a půl, kolem Berounky je hezky a hrad sám o sobě je impozantní. Nebo třeba Máchův kraj ? Bezděz ? To jezero, které je rybníkem a na jehož název si teď ale vůbec nemůžu vzpomenout, a pořád se mi vybavuje jenom Balaton ? Hernajs, jak se to jmenuje... Máchovo jezero ! Ať žijí mapy.cz. A ať jsem zatracen, já blb :)

22:36. Dochází mi fantazie a psát jen tak je na nic. Jmenuje se to Hranostajátku... takže je to Tobě, ne pro mě, aby to zabíjelo čas. Tak to nějak hezky ukončíme, co říkáš ? Miluju Tě ? Ale ne, to víš a myslím, že Tě spíš otravuji tím, jak Ti to stále dokola opakuju. Ale je fakt, že to prostě asi jinak neumím.. Zkusíme to jinak.

Lásko moje, strašně moc se mi líbíš, moc se na Tebe těším, až Tě uvidím. Hlavně na jednu věc. Máš nádherný, impozantní, naprosto dokonale krásný a vzrušující subthalamus !

EDIT 1 : Právě jsem se osprchoval studenou vodou, teplou máme celý týden disablovánu. Brrrr

EDIT 2 : Ty mě zabiješ, ty mě zabiješ...dvakrát a do hlavy...CINK !!! :-D Pusinku

EDIT 3: 23:09 - hurá za láskou ! ! Papa, za 20 minut.

úterý 24. července 2007

AdSense..co to je ?

Sám nevím, a jsem na to hodně zvědavý. Otestuji to zde, na svém blogu, který stejně mnoho uživatelů nečte, vlastně vím asi o třech lidech, každopádně alespoň zjistím, jestli to funguje. Nečekám žádné výdělky, upřímně je ani nepotřebuji, ale jako další praxe do života - proč ne ? A tak mi odpusťte možná trochu otravné reklamky.

Tak zatím to vypadá, že to opravdu nic nedělá, uvidíme za nějakých 48 hodin prý...

pondělí 23. července 2007

Několik ran přes sebevědomí

...asi nikomu neuškodí. Nedostal jsem několik ran. Dostal jsem jednu. Ale pořádnou. Čenichovka jak prase a sedla teda neuvěřitelně přesně. Jak sekáčkem na maso.

Mno a teď to bude chvilku přebolívat. Možná se mi podaří za čas na vše zapomenout a bude všechno oukej. Jenže já tyhle věci moc řeším, možná zbytečně. Ale řeším a pak za to trpím. To není spravedlivý. Vždycky jsem se snažil být co nejlepší a takováto rána... Někdo mě strašně nesnáší. Třeba mi chce pomoct, třeba nechce, abych v budoucnu trpěl. Ale daří se mu opak. Nepomáhá mi, spíš mě ubíjí. Vyser se na to kámo, k ničemu to není, jen to nasere.

středa 27. června 2007

Geocaching - sport se srdcem GPS

Majitelé GPS přístroje jistě znají, neznalí poznají. Geocaching, hra na poklady. Najdi, zapiš, vyměň nebo neměň, a pátrej dál. Již přes 4000 takových pokladů v Čechách a nepočítaně po celém světě. Většinou na něčím zajímavých místech a v zajímavých skrýších tak, aby je náhodný chodec nenalezl a neponičil.

Co potřebujete k takovému úspěšnému geokešingování ? Předevěím nějaký ten volný čas. GPSka se taky hodí, i když jsou známi tací, kteří jsou schopni lovit i za použití internetu, rozuměj nějakých map, kam se dá zadat souřadnice. A pak pátrají v cca 50m kruhu, což je cca přesnost těchto map. Nezřídka jsou úspěšní. Ale jak říkám, GPSka je GPSka.
Dále to chce trošku citu. Ne každá cache je pro každého. Najdete je na vysokých sloupech, ale třeba také pod vodou a nebo pod převisem stěny.

---Typická výbava geocachera. Batůžek, GPSka, razítko, tužka, papír. Na obrázku je i malá krabička od filmu, což je právě ona nalezená keška---

A v neposlední řadě ? Dobrá nálada a chuť bavit se tímto nevšedním sportem. Odreagování je to tedy perfektní. Sám, pokud mám špatnou náladu, nemám co na práci, nebo se prostě nudím a Zuzátko zrovna nemá čas. beru do ruky GPSku a vyrážím na náhodné odlovy. Vždy doma připravit "co nejkratší trasu po co nejvíce keškách" a hurá do terénu. Zkuste - uvidíte. Geocaching vás dostane na místa, o kterých nemáte ani tušení, že existují. Budete se drápat do příkrých kopců, poté z nich v suti sklouzávat dolů, prohledávat nejroztodivnější skrýše, skrýšky a skrýšičky, a hlavně celou dobu nadávat na "toho blbce, kterej tuhle krabici tak dobře schoval".

---Jojo, i tady je keška. Jedná se o puklinu stromu. A když se řádně podíváte, určitě ji brzy najdete---

Jeden kolega geocacher onehdá publikoval seznam, který zde, sic bez jeho svolení, ale věřím, že s pochopením, uveřejním. Jedná se o soupis věcí, které by člověk ideálně měl mít při sobě v jakémsi "geobatůžku" na zádech. Věci, které ulehčí dohledání té či oné kešky :

01 - GPS
02 - náhradní baterky
03 - mobil
04 - foťák
05 - objektivy
06 - blesk
07 - obyčejná tužka
08 - propiska
09 - vědecká kalkulačka která umí závorky
10 - papír nebo blok
11 - černé sáčky
12 - náhradní logbook
13 - náhradní pravidla
14 - provázek
15 - černá lepící páska
16 - průhledná lepící páska
17 - lékárnička
18 - repelent
19 - šátek
20 - baterka do ruky
21 - čelovka
22 - nůž
23 - švýcarský nůž
24 - velký pytel na odpad
25 - kompletní náhradní cache velikosti small nebo regular
26 - kompletní náhradní cache velikosti mikro
27 - zrcátko
28 - igelitové rukavice
29 - tlusté gumové rukavice
30 - pracovní rukavice
31 - pitná voda
32 - lano + slaňovací výbava
33 - polní lopatka
34 - lupa
35 - pinzeta
36 - dezinfekce proti klíšťatům
37 - sirky nebo zapalovač
38 - svíčku nebo jiný trvale hořící objekt
39 - osobní přenosné radiostanice
40 - sondovací drát
41 - Šolimovo teleskopické opékátko na buřty
42 - sekáček na led
43 - návleky na nohavice proti sněhu
44 - busola
45 - papírové mapy
46 - kovová lžíce
47 - malé nůžky
48 - sekundové lepidlo
49 - ořezávátko
50 - gumičky
51 - zip sáčky
52 - multitool kleště
53 - dalekohled
54 - skládací deštník
55 - pláštěnka
56 - svinovací metr
57 - lihová fixka
58 - diktafon
59 - goretexové oblečení a obuv
60 - PDA + bluetooth modul + TomTom navigátor (nebo jiný)
61 - notebook
62 - nabíječky pro PDA, mobil, foťák, notebook, bluetooth modul do auta
63 - konverze 220 V <-> 12 V
64 - papírové kapesníky
65 - hadr
66 - osmimetrový žebřík
67 - sněžnice
68 - kreditka + hotovost
69 - jízdní kolo
70 - potápěčská výbava
71 - nafukovací člun
72 - skládací armádní lopatka
73 - ocelové vyprošťovací a tažné autolano (popř. s navijákem a kotvou)
74 - auto, do kterého se to všechno vejde

Zábavné ? Ani ne... :o) . Mám za sebou přibližně 360 nalezených kešek, kteréžto číslo stále roste, jak se mi daří jednotlivé kousky nacházet. A musím říct, že snad není jediná věc, kterou bych, během hledání, nevyužil.

Ještě jsem vás nenalákal ? Tak zkusme ještě něco.. Ceny GPS přístrojů rapidně klesají. Velice slušný kousek lze pořídit již kolem 5000 korun, což je, vzhledem k původním cenám (svoji první GPS jsem si kupoval za cca 18000) dost drsný propad. Na druhou stranu, příliš drsné, masové rozšíření geocachingu jest také nežádoucí. S rostoucím počtem geocacherů, roste riziko jednak prozrazení kešky náhodným mudlou (mudla = převzato z Harryho Pottera -> člověk, který není geocacher, ale pouze překážející objekt, čumící všude kolem, nejlépe přímo na kešku, zamezující jejímu snadnému a hlavně nenápadnému odlovení a navrácení zpět do skrýše) a hlavně "zaplavení se nekvalitními keškami". Jen v Praze máme kolem šestiset těchto pokladů a začínám mít ošklivý pocit, že tahám kešky z každé meze, jen kvůli tomu zpropadenému bodíku a vyčištěnému kousku mapy. Kdyby nechtěl mít každý cacher - začátečník co nejdříve svoji vlastní keš, nejlépe špatně zaměřenou, na nicneříkajícím místě a bez nápadu, bylo by hnedle na světě lépe. Na začátku "boomu" geocachingu, byly kešky opravdu pouze na zajímavých místečkách. Teď jsou všude. Nevíte, co je zajímavého na větráku z metra na louce mezi paneláky ? Já to totiž nevím.

To jsem se zase jednou rozepsal. Ale o tom nejdůležitějším, jsem stejně mlčel. A teď vám to povím. Víte, co je při geocachingu opravdu, ale opravdu nejdůležitější ? Mít člověka, se kterým můžete na kešky vyrážet. Kamarád, nebo třeba přítelkyně. Ve dvou se to lépe táhne, více očí více vidí a hlavně, hlavně je to mnohem mnohem mnohem větší zábava.

---Moje láska a miláček na společné výpravě za keškami---

pondělí 4. června 2007

Destination : Blava

Bratia Slovaci ! Tož sme zavítali do vašaho hlavného mesta, abysme uzrieli, aké to tam mate. Nic kor moč tedy nie je. Áno, a terazky som smedný ako ťava. Hovoriam plynno vašom jazykom. Jo a ještě drevokocúr. To je veverka, víte ? :)Po Vídeňské misi tu máme cestu další, do Bratislavy a Prievidzi, aneb "s Hranostajatkom opät na cestoch".

Den první - Bratislava

Tentokrát opravdu na výletě. Dva dny strávené na Slovensku, jeden den v Bratislavě, spojen s prohlídkou města a poté romantická noc v botelu, druhý na návštěvě u příbuzných v Prievidzi. Ale nepředbíhejme...

Nápad zastavit se za velmi dobrým kamarádem, tak říkajíc čecho-slovákem, rodil se v našich hlavách už nějaký ten pátek. Nakonec jsme dali dohromady i datum, vykoordinovali místo srazu (zaplaťpánbů Bratislava, do Košic je to pěkná štreka) a v pátek ráno vyrazili Fábijkou opět jihovýchodním směrem. Tentokrát jsme ale v Brně nazměnili kurs na Vídeň, pokračovali jsme přímým směrem -> Bratislava.

---Primaciálné namestie a jakýsi gotický kostel, jehož jméno slovenské mapy tají---

Počasí vypadalo velmi solidně, autíčko spokojeně vrnělo a řítilo se kolem stosedmdesátky za vytouženým cílem. Míjíme známá místa, však jsme zatím jinudy než po "Dé jedničce" prakticky nejeli. Klimatizace funguje bez obtíží. Příjemně chladí.Sluníčko se malinko zbláznilo a žhne. I když to je vlastně dobře. Už jsem psal, že to Hranostajátku na sluníčku strašně sluší ? Opravdu, vypadá krásně... Vezu si v autě nejúžasnější poklad na světě. I proto musím být opatrný, jakmile mám pocit, že jsem unavený, raději zastavuji a odpočíváme. Pojedli jsme na benzince Devět Křížů zapečenou bagetu a kafe, koupili neperlivou vodu do auta.

V čase více než dobrém dorážíme na hraniční přechod, odkud je to do Blavy opravdu jen hop a skok. Celníci nedělají, ostatně jako vždy, žádný problém. Vypadáme opravdu asi jako příjemný mladý páreček :o). Z Prahy jsme vyráželi přibližně v půl deváté, časový plán velel být v Bratislavě kolem poledne. Nástup do hotelu ve dvě hodiny. Poté odpočinek a večer s kamarádem a pravděpodobně i s jeho přítelkyní na večeři.

---To samé náměstí s Hranostajátkem, v pozadí Klobúčnická ulice---

Časově vše vycházelo naprosto perfektně, brněnskou dálnici dáváme čím dál tím rychleji, až si říkám, že už to bude pomalu chtít začít jezdit trošku opatrněji... :o). Ač zvěsti říkají něco jiného, slovenské dálnice překvapivě nejsou tak špatné, jak všichni tvrdí. Snad za to může opravdu katastrofální stav naší hlavní dopravní tepny, snad jen negativní očekávání, každopádně cesta z Břeclavi do Bratislavy (hle, ať žijí školní diktáty..) uběhla rychle, příjemně a bez zbytečného namáhání tlumičů.

Bratislava. První, co váš uhodí do očí, jsou všudypřítomné paneláky. Ač sám v Praze v jednom bydlím, množství panelových králíkáren v Bratislavě a vůbec na celém Slovensku mě ohromilo a ochromilo. Jsou všude. Vyrůstají z lesa, mezi historickou zástavbou, tvoří ohromná sídliště, na která jsou snad Slováci dokonce hrdi. Rozhodně je líčí jako "zajímavost". Druhou věcí, která sice do očí neuhodí, ale smysly taky dost přiostří, je dopravní chaos. Princip některých křižovatek mi zůstal utajen, novinkou pro nás byl také "otáčecí pruh", kdy je silnice bez jakéhokoliv varování ukončena patníky a na zemi je načmárán půlkruh, který vás vrátí přímo do protisměrného pruhu a hurá zase zpátky :o) . Čmáranice na silnicích, to je vůbec peklo. Staré značení, nové značení, dočasné značení. Dodržet veškeré opravdu nejde a myslím, že ani domorodci vlastně nevědí, podle kterého jedou. Prostě jedou.

---Miláček, Radničná ulica a jeden sloup zábradlí před Primaciálným palácom---

Ve stále se stupňujícím vedru jsme začali pátrat po místě na parkování. Motali jsme se tedy solidně, nakonec nás to vyplivlo na nábřeží, kousíček od Nového mostu. A dokonce jsme nalezli jedno jediné poslední místečko na zaparkování. Nikterak neoznačné, byli jsme troškičku nervózní, jestli se tam vůbec může stát, ale podle hesla "Co není zakázáno, je dovoleno", jsme na místě zůstali a vyrazili do centra. Když teď koukám na mapu, pořád mi to přijde mnohem rozmanitější na papíře, než v realitě. Blava - centrum je zvláštní. Taková skromná, nicneříkající. Hlavné namestie. Hmmm... Hezký no... Tímto úslovím bych shrnul asi celou procházku centrem. Vídeň mne překvapovala, zaujala, je velkolepá. Bratislava je hlavní město trochu o ničem.

A tak jsme se procházeli, navštívili nejprve banku, abychom vyměnili nějaké peníze,pak nechtěně galerii, protože přímo na ni ukazovala šipka s nápisem "Central Information Point", poté lékárnu, abychom Zuzance zalepili z botek otlačené malíčky, a nakonec ještě Mc Donald's, abychom uhasili žízeň. Studium mapy před zmíněnou galerií, jehož hlídačka a vrátná byla tak strašně ochotna, že na náš dotaz "Jsou tohle informace?" nejen že odpověděla, ale dokonce nechala galerii galerií, vyšla v klídku ven a začala řešit, kam že vlastně ukazuje ta šipka před muzeem :o), nás omylem poslalo Dunajskou ulicí do pryč z města. (Fuj, už nebudu tvořit takhle složitá souvětí, vzpomněl jsem si na větné rozbory ze základky a orosil jsem se...H1, H2, H3,ale V4...brrr). Dotazem v nějaké cestovní kanceláři jsme se nechali poslat opět zpátky do centra, objevili Central InfoPoint, kde to vypadalo jako na pražském magistrátě v Jungmance, jen tam nebyli lidi. Bodejť. Na co se mají ptát turisté ve městě, ve kterém se není na co ptát...

---...---

Jediné, co nám v informacích pomohlo byla mapa zdarma. Ale stejně bychom ji asi nepotřebovali, Bratislava je skutečně jednoduché město. Loudali jsme se zpátky a po hradních schodech vyšli až ku Bratislavskému hradu. Zajímavý to architektonický počin. Nevím, jestli to má něco společného s hradem, mně to přijde spíše jako zajímavým způsobem postavený činžák. Je pravdou, že stavbu podobného typu těžko někde jinde najdete. Pravdidelný čtverec, v každém rohu věžka a okna. Žádná výzdoba, žádné zdobné prvky. Jak jednoduchý je hrad zvenku, tak uvnitř v nádvoří je ještě stokrát horší. Představte si 4 holé zdi, pouze s pravdielně rozmístěnými okny. A to je všechno, přátelé. Nic víc, nic míň. Hranostajátko říkalo, že prý slováci narvali mnoho finančních prostředků do tohoto "skvostu". Nedivím se, jestli to byla ruina, tak teď je to taková opravená holostavba :o).

---Zuzanka v hradní brance---

Ani turistů mnoho nebylo, vyfotili jsme pár foteček, "pokochali" se výhledem na panelákový prales, Dunaj a Nový most a pomalu se začali vracet k autu. Čekal nás krátký přejezd k botelu, kde jsme měli zajištěné ubytování.

Botel Grácia. Když mi přátelé čtyři dny před odjezdem napsali : "Chlape, mám pro Tebe romantiku jak sviňa!", neváhal jsem ani vteřinu. Webové stránky tohoto botelu vypadají bezvadně, galerie skýtá pohled na čisťoučké, luxusní prostory, pokojíčky s výhledem na řeku a obrovskými leišti, minibar na pokoji. Však, posuďte sami :

Botel Grácia

Vypadá úžasně, že ? Realita je ale trošku jiná... První věc, která nás mírně znepokojila, bylo nezajištěné parkování. Zaparkovali jsme sice 15 metrů od můstku na loď, ale vyhrazeno to bylo pro taxíky a o nějakých místech pro hosty ani zmínka. Mno, třeba se jen mýlíme. Loď zvenku vypadala trošku jako špatný vtip. Zrezivělá, trochu páchnoucí, kocábky, které brázdí denně širé oceány vypadají podobně. V lodi nepořádek, vše, co na fotografiích vypadalo jako dřevěné, bylo z překližky, na kobercích nepořádek. Ach ouvej.

Na recepci sedící sňedý Slovák (že by Rom ? ) nás nejprve ubezpečil, abychom auto honem rychle přeparkovali, že tam, kde parkujeme je to vyhrazeno (už jsme si všimli...) a že policajti jsou v Bratislavě velmi pozorní. Grrrr... Začalo se mi to v tento moment nelíbit. Dostali jsme klíč od pokoje a vyrazili do podpalubí. V okamžiku, kdy jsem z přede dveří sundal nějakou tyč a v okamžiku, kdy jsem uviděl pokoj zevnitř věděl jsem, že tady nezůstaneme ani minutu. Za skorem 3000 korun nebudu spát ve špinavém pokoji, ve smradlavé lodi a ještě k tomu 5 metrů od Zuzanky. Manželská postel, nebo alespoň postele vedle sebe, což byl jeden z mnoha dotazů a požadavků, který nám byl beze všeho slíben, nebyla jaksi k mání. Ještě jsme si nechali v pokoji věci, které jsme narychlo vynosili z auta, pokoj zamkli, trochu si zanadávali na recepci a vyrazili do Bratislavy hledat lepší ubytování. Věděl jsem, že v tomhle bordelu prostě nebudu !

---Asi nejkrásnější fotografie celého výletu, Hranostajátko a výhled z Bratislavského hradu,řeka Dunaj, vpravo část Nového mostu, v pozadí Starý most---

Už to zase začíná být zajímavé. Najít v Bratislavě volný pokoj by nebyl až takový problém. Najít v Bratislavě volný pokoj s manželskou postelí byl větší oříšek. Zorientovat se v uliční síti byl pro nás problém skoro neřešitelný. Po neúspěchu ve Sport hotelu u výstaviště jsme se snažili natrefit k hotelu Imbiss. Asi vás nepřekvapí, že nám to trvalo skorem hodinu a 30 kilometrů, ačkoliov to bylo vzdušnou čarou 800 metrů. Kolečko kolem slovenského rozhlasu, tunelem, obrátit se na otáčecím pruhu, opět tunelem ve druhém směru...Nakonec jsme zaparkovali trochu za rohem a já doběhl pěšky. První úmysl byl jakýsi penzion, z čehož se vyklubala misijní židovská stanice. DOběhl jsem proto do Imbissu a konečně narazil na vytoužený pokojík ! Neřešil jsem cenu. Kdyby to stálo třikrát více, než jinde, vzal bych jej. Chtěl jsem jen pryč z té hnusné lodě. Nakonec jsme si dopřáli aj garáž pro autíčko (zaslouží si ji, dovezla nás bezpečně, holka moje..) a snídani (zasloužíme si ji, jsme šikulky...).

Ještě jednu cestu po bratislavské silniční změti, tuhle jsem ale udělal opravdu rád. Stejně už se tu vyznáme jako doma. Pro věci do lodi, ještě jeden ošklivý pohled na Roma v recepci, vrátit klíče a hurá do lepšího !!

---Ještě jednou a totéž, s troškou kočičí hravosti---

Při posledním pokusu natrefit do hotelových garáží jsme měli v ruce mapku s nakreslenou cestou, od hodné paní recepční, a také jsme stejnými místy projížděli již minimálně počtvrté, takže jsme to trefili ihned. Stejně ale myslím, že hotel Imbiss musí neuvěřitelně trpět svým umístěním, resp. umístěním jednosměrek na silnicích v jeho okolí. Narozdíl od lodi vše fungovalo, jak mělo, kartičky od pokojů nám otevřely dvoje vjezdová vrata, chvilku jsme se motali garážemi až jsme zaparkovali na místě přímo proti vhodu do hotelu. Paráda, co víc si přát. Rovnou jsme si vzali věci a nechali Fábijku spokojeně odpočívat v suchu a teple. Just rest, naše malé hodné autíčko, zasloužíš si to.

Hotelový pokojík mě konečně nadchl. Malý, útulný, klimatizovaný, ale hlavně s veeelkou postelí. Čistá koupelna, nikde žádná rez a překližka. S úlevou jsme shodili věci na zem a oddychli si. Máme kde bydlet a ještě je to tu strašně fajn. Televize s výběrem cca 25 kanálů nás dokonce jmenovitě přivítala, mimochodem, víte o tom, že zvuk z placených kanálů je zdarma ? :o). Že by proto, aby ještě více nabudil dychtivého konzumenta a ten si jej zaplatil ? Asi ano, protože to zákonitě musí fungovat.

Dali jsme si oba velmi příjemnou a hlavně již tedy opravdu nutnou sprchu, a měli cca dvě hodinky odpočinku. Čekáme na zavolání tří přátel, než někam vyrazíme. ZAtím ještě neví, že nebivakujeme na vodě, ale na souši. Snad to trefí, měli by, narozdíl od nás mají ve svém středu domorodce.

---Tak tohle je ten slavný Bratislavský hrad zevnitř. Nejvíce mi to připomíná vězení---

Čas strávený odpočinkem uběhl velmi rychle, dokonce rychleji, než jsme asi chtěli :o). Každopádně nejprve volali, že jsou tu do hodinky, a po deseti minutách byli před recepcí. Takže honem rychle vyrazit. Úspěšně jsme dokončili plánovaný rendez-vous před branami do hotelu. Já, Hranostajátko a zatím jen tři kamarádi, Red Devils a mí známí z IVAO. Velmi slušná skupina. Protože bychom se do jednoho auta nenamačkali, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Můj kamarád a já s našimi drahými polovičkami jsme cestovali MHD, kluci to vzali autem. Sraz v Irském baru v Auparku, což je něco jako náš Noý Smíchov, Centrum Černý most, nebo Letňany. Zakoupili jsme lístky, nastoupili a svezli se jednu zastávku přes Nový Most. Za 18 korun je to skorem dražší než taxík. Nu což, nevadí :o). Dále jsme již museli pěšky. Na to, že to byla hlavní tepna Autobus -> Aupark, byl tam dost nepořádek. Inu, Bratislava. Ještě trošku dohadů, kde přesně se nachází onen podnik, ale vše bylo rychle vyřešeno a úspěšně jsme se usadili v příjemném Irish Pubu, dost podobný podnik, jako např. ve Štěpánské, jen tam neřvali opilí Irové a televize s rugby. Měli jsme žízeň, jak vlci, po náročném dni pivečko opravdu bodlo. A jistě nezůstane jen u jednoho.

---Tuhle fotografii asi znáte i z kalendářů, Nový most od Hradu, v pozadí sídliště Petržalka---

Zábava plynula ve veselém duchu, připojil se k nám ještě jeden človíček, reál pilot Anduly. Povídali jsme, řešili možné i nemožné, dávali k dobru veselé historky z létání reálného i virtuálního, řízení letového provozu, follow me káry... Prostě silná skupina lidí se silnou budoucností a perspektivou, řekl bych :o)). I proto možná jsme si to náležitě užili. Jídelním hitem č.1 se stala výtečná houbová polévka, servírována ve vydlabaném chlebu. Mňam. Mám rád jídla, u kterých je možno sníst i talíř. Naprosto jsem se přecpal a zase mi bylo dobře. Hranostajátko brzy následovalo mého příkladu, a také ostatní dali zavděk jednomu plněnému bochníčku.

A čas příjemně plynul, opět možná trošku rychleji, než jsme všichni chtěli, nicméně tak jako tak, nastal čas reozloučení. Odešli jsme, mírně se potácejíc, a podali si ruce před východem z Auparku. Teď již naši přátelé mířili pravděpodobně domů, museli se dobře vyspat na letecký den, který je čekal hned ráno, my ještě zabrousili do Mekáče, na něco na posilněnou. Ani už nevím, co že jsme si to vlastně dali...nebo to bylo KFC ? Asi ne, tuším Mc'D.

Pokračovali jsme poté zpět na autobusovou zastávku, na které jsme vystupovali cestou sem. Vlastně ani nevím, proč jsme šli přímo na tu samou, a ne na tu do opačného směru. Každopádně v momentě, kdy jsme vylezli na tu "špatnou" zastávku, profrčely opačným směrem poslední dva autobusy tohoto dne. To jsme ale ještě netušili. Přeběhli jsme dálnici (už jste někdy v částečné opilosti přebíhali Jižní spojku ? ) a jali se studovat jízdní řád. Překvapení - další autobus jede až za hodinu. Wau. A to bylo půl dvanácté. Inu - Bratislava. Opět...

Příštím nápadem byl taxík. Nevěděli jsme, zda existuje nějaký pěší způsob cesty. Hodní češi na zastávce ovšem věděli. Ukázali nám směr a popřáli šťastnou cestu a dobrou noc. Cesta pokračovala nejprve těsně podél svodidel, poté sbíhala prudce z kopce pod most. A viola - cyklostezka pěšostezka. Osvětlená, příjemné romantická cesta přes Dunaj. Nový most má pod sebou zavěšenu po straně lávku pro pěší a cyklisty. Fajn.

---Moje zlatíčko---

Pomalu jsme se posouvali směrem k domovu a užívali si mladické hravosti. V baru ve 3/4 cesty jsme zapili nějaký drink, ani už zase nevím, co to bylo, byl v tom citron a led a bylo to dost dobré. A hlavně to velmi rychle účinkovalo. Tedy alespoň na mě. Mno a dále už je to jednoduché. Dorazili jsme do hotelu, našli pokoj, otevřeli kartičkou a usnuli příjemným, zdravým spánkem...

Den druhý - Prievidza

Konečně. Konečně alespon jedna noc s mojí lásko bez nutnosti brzkého vstávání do školy či práce. Prospali jsme se a nikterak moc nespěchali. Snídani jsme měli zajištěnu, časově nám to vycházelo velice slušně.

Ještě se rozloučit, a hurá na další cestu, směr Prievidza. Díky internetu na recepci hotelu jsme věděli kudy jet a tak jsme s rutinou vyrazili. Cestování v cizích zemích nám již nečiní pražádné potíže :o . Cesta ubíhala velice rychle, dálnice opět nezklamala a ani místní komunikace nebyly v bůhvíjak špatném stavu.

Dále asi není příliš o čem psát.. Nebyla to příjemná návštěva, přeci jen, za situace, která nastala, není nikdy do zpěvu. S odstupem, se kterým tento blog píšu, vím, jak to dopadlo. Tenkrát ještě byla naděje. Tenkrát... Ach jo, je to prostě život, já vím, ale spravedlivé to rozhodně není, to ani omylem. Spoustu lidí tvrdí, "že to tak prsotě dopadnout mělo, proto to tak dopadlo". Ne ! Tomu nevěřím. Ani ten nahoře, pokud tedy vůbec nějaký je, nemůže být tak krutý...