pátek 12. prosince 2008
Bojím...
Myško, máme se vidět za pár chvil, a já jen sedím, nejsem schopen se soustředit a mám děsivý strach z toho, co bude..Bojím se napsat Ti zprávu, protože Tě nechci ještě více naštvat..ale tohle čekání je šílené... :(
Hranostajátku, o odpuštění...
Pusinko moje, ani se nedivím, že se Ti už tady nelíbí, vždyť já na Tebe úplně kašlu :(. Je mi to všechno strašně moc líto, neumím si bez Tebe představit fungování ničeho..odpusť mi, moc moc prosím.
Vytvořil jsem něco Vánočně - nepříliš veselého, ale snad se Ti to bude alespoň trošku líbit, odpusť mi hudební hluch, lepší neumím :(
Vytvořil jsem něco Vánočně - nepříliš veselého, ale snad se Ti to bude alespoň trošku líbit, odpusť mi hudební hluch, lepší neumím :(
sobota 15. listopadu 2008
Splash Screens do FSX
Splash Screens, aneb úvodní obrazovky z her :). Na "péráku" se nedávno objevil poměrně hezký pro FS9, dovolil jsem si jej vylepšit pro verzi FSX, nic podstatného nechybí, a vypadá lépe :).
Instalace je jednoduchá, stačí ve složce "Uires" v adresáři Flight Simulator X přepsat obrázek "dlgsplash.bmp" obrázkem pod odkazem ZDE
English :
If you would like to install this new splash screen for FSX, simply download *.bmp file from HERE and overwrite file called "dlgsplash.bmp" (make backup!) in Uires folder in main Flight Simulator X folder :)
Když na to přijde, třebas časem přidělám ještě nějaké další splashe :)
Instalace je jednoduchá, stačí ve složce "Uires" v adresáři Flight Simulator X přepsat obrázek "dlgsplash.bmp" obrázkem pod odkazem ZDE
English :
If you would like to install this new splash screen for FSX, simply download *.bmp file from HERE and overwrite file called "dlgsplash.bmp" (make backup!) in Uires folder in main Flight Simulator X folder :)
Když na to přijde, třebas časem přidělám ještě nějaké další splashe :)
neděle 9. listopadu 2008
neděle 2. listopadu 2008
Retriever Airlines dobývají svět :-)
Zase jsem se chvilku nudil a tak jsem se chtěl naučit něco nového. Instalační balíčky jsem nikdy nedělal, ale myslím, že umět je vytvářet se celkem hodí, a tak jsem si trošku zakompiloval.
Ale aby jsem to nedělal jen tak, řekl jsem si, že vytvořím alespoň něco užitečného. Retriever Airlines, moje fiktivně - virtuální aerolinka, brázdí IVAO nebe již několik let. Za tu dobu jsme se stali poměrně slavými a bez jakéhokoliv zázemí dokonce stoupl počet našich pilotů o 100 procent. Na dva :). A tak proč nedat všem v okolí možnost prohlédnout si livery Retriever Airlines v celé své kráse žluto-červeno-modré kombinace.
Vytvořil jsem instalační balíčky, které updatují stávající knihovnu modelů MTL, jak pro FS9, tak pro FSX. Kdo nás tedy chce zpatřit na virtuálním nebi, nechť stahuje o sto šest, klidně i o sto sedm :). Návod k instalaci jest přiložen uvnitř instalátoru :)
Mějte pěkný den
Instalační balíček pro FSX ZDE
Instalační balíček pro FS9 ZDE
Ale aby jsem to nedělal jen tak, řekl jsem si, že vytvořím alespoň něco užitečného. Retriever Airlines, moje fiktivně - virtuální aerolinka, brázdí IVAO nebe již několik let. Za tu dobu jsme se stali poměrně slavými a bez jakéhokoliv zázemí dokonce stoupl počet našich pilotů o 100 procent. Na dva :). A tak proč nedat všem v okolí možnost prohlédnout si livery Retriever Airlines v celé své kráse žluto-červeno-modré kombinace.
Vytvořil jsem instalační balíčky, které updatují stávající knihovnu modelů MTL, jak pro FS9, tak pro FSX. Kdo nás tedy chce zpatřit na virtuálním nebi, nechť stahuje o sto šest, klidně i o sto sedm :). Návod k instalaci jest přiložen uvnitř instalátoru :)
Mějte pěkný den
Instalační balíček pro FSX ZDE
Instalační balíček pro FS9 ZDE
pátek 17. října 2008
Třídní sraz po 4 letech...
Jakoby tomu bylo včera.. stáli jsme nastoupeni v jedné dlouhé řadě, odříkaval jsem absolutně nepřipravený monolog a do očí se mi draly slzy.. Konec střední školy, konec čtyřletého denního souputnictví a souboje mezi kantory a profesory, ale i společného tažení za jeden provaz, který se ještě stále nepřetrhnul..
Zorganizovali jsme velký sraz, první v naší historii. Když tak poslouchám mojí babičku, kolegy, jak se schází neustále, po 20, 40, 60. letech, lze teď jen těžko odhadnout, co bude za takovou dobu. Ale vím jedno, jsme na dobré cestě..
Tahle parta přežije i nepřežitelné. Buďme rádi za to, že se máme :o).
Dobrou noc..
Jop, málem bych zapomněl..Lesíkem vytvořené fotografie jsou TADY
Zorganizovali jsme velký sraz, první v naší historii. Když tak poslouchám mojí babičku, kolegy, jak se schází neustále, po 20, 40, 60. letech, lze teď jen těžko odhadnout, co bude za takovou dobu. Ale vím jedno, jsme na dobré cestě..
Tahle parta přežije i nepřežitelné. Buďme rádi za to, že se máme :o).
Dobrou noc..
Jop, málem bych zapomněl..Lesíkem vytvořené fotografie jsou TADY
sobota 4. října 2008
MSFS X + MSTS Videjko
Tak jsem si zase hrál a vytvořil něco trošičku jiného, kombinované video dvou simulátorů, které momentálně nejvíce hraji. Microsoft Flight Simulator X a Microsoft Train Simulator, s nainstalovanou úžasnou tratí pana Šemory mezi Bratislavou a Prahou. Výsledek můžete posoudit sami, snad dopadlo dobře, budu rád za každou připomínku.
pondělí 29. září 2008
Návštěva hokejového svatostánku
Ano, řeč je o O2 Areně, dřívější Sazka Aréně, super hyper hale, která konečně úspěšně reprezentuje nejoblíbenější český sport.
Protože Zuzátko je ještě stále v Egyptě a já jsem neměl moc co dělat, řekl jsem si, že opět najdu nějakou kulturní činnost. Vše se vyřešilo pohledem do počítače, aktuální lídr tabulky hokejové extraligy, Slavia, se měl v O2 areně utkat s druhým týmem, Plzní. Byl to dobrý výběr. Díky navrátivším se hvězdám z NHL jsem se mohl těšit i na zajímavé tváře.
---Tak tady jsem seděl. Výhled na branku - luxusní. Škoda, že góly padaly především na druhou stranu...---
Zápas začínal v 18:15, ještě jsem se předtím vyrazil podívat na ForArch v Letňanech, a netuše, jakou si mám dát rezervu, zaparkoval jsem v postranních uličkách u Arény cca hodinu a půl před prvním buly. Za oficiální parkoviště se mi 150 korun fakt dávat nechtělo, trochu jsem riskoval pokutu na parkovací zóně, ale ťuk ťuk, auto jsem i na konci našel.
Výběr místa u pokladen byl oříškem. Netuše, jak jsou kde rozmístěni fanoušci, vybral jsem si jedno volné místo v sektoru mírně vpravo od středu hřiště. Pak jsem si došel koupit něco malého k jídlu, astronomické ceny v Aréně se mi fakt platit nechtěly. Potom už otevřely brány a pomalu postupující fronta mě pohltila. Ale trvalo jen chvilku a ocitl jsem se před bezpečnostním rámem, před chlápkem s detekční plácačkou v ruce a před malou nádobkou, do které jsem měl vyskládat vše kovové. Inu, udělal jsem to jak nejlépe mohl a zkusmo jsem prošel. Kupodivu naprosto úspěšně. Nevím, jak tyhle rámy fungují, ale prošel jsem bez problému s mnoha drobnými v kapse a dokonce klíči, které jsem zapomněl v jedné z kapes. Tak nevím...
---Ze začátku je hala plná jen pořadatelů. Vypadá to trošku jako popelářský sjezd---
Ještě byl čas se trochu porozhlédnout, je pravdou, že všechno vypadá naprosto dostaveně, dokončeně, uhlazeně. Narozdíl od slávistického fotbalového stánku, který v době mé návštěvy budil jasné známky nedokončenosti, O2 Arena vypadá prostě parádně. S přemrštěnými cenami jsem měl pravdu, 90 korun za párek a pívo, ani v křeči. Pak už jsme byli připuštěni na místa, našel jsem svoji sedačku a měl spoustu času na rozhlédnutí se. Famózní konstrukce střechy, krásně do modra laděný prostor, hm hm, fakt se líbí. Brzy se začal prostor zaplňovat fanoušky, přeci jen, šlágr kola táhne a tak se sešlo poměrně slušných, cca 9000 lidí. A bylo to super, našlapaná aréna hučí a lomozí, tak jak se na hokej sluší a patří. Samozřejmě jsem (stejně jako na fotbale) šlápl vedle a posadil se mezi Plzeňáky. Ale co už, proč ne, nefandím ani Slávii. Tak jsem jen zapnul mikinu, schoval pod ní červené tričko a hned jsem byl skalní plzeňský fanda. Místa na sedačce příliš není, člověk si s kolegy vpravo i vlevo vypracuje poměrně blízký vztah v průběhu zápasu, a tak jsem se pobavil díky skupince chlapíků po pravici, kteří poměrně vtipně glosovali každou maličkost, a po levé ruce příliš nepřekážel asi pětiletý kluk, který když už nic, tak poskytl své místo na nohy, pro moje nohy :).
---Rozcvičování slávistických hráčů---
45 minut před zahájením vyjeli oba teamy na led a rozcvičili se, byla paráda sledovat, jak organizovaně to jede, střely, kličky, souhry... fakt paráda. Na straně Slávistů Pepa Beránků, na plzeňské Martin Straka, Tomáš Vlasák, super je vidět takhle naživo.
A pak už to začalo. Až fanatický speaker hlomozil do mikrofonu, vyvolával v plzeňských fanoušcích záchvaty smíchu. Stejně jako na fotbale, i to hokejové hřiště vypadá menší, naopak ale hra rychlejší. Strašně se to hýbe sem a tam, nestíhal jsem sledovat puk, hráče, šance, a ještě koukat na to, co jsem vidět chtěl a co bylo zajímavé. Až díky kostce nad ledem jsem si v opakovaných závěrech potvrdil, co jsem vlastně viděl a leckdy mne to i překvapilo, co se to vlastně v reálu stalo a že mi to někde uniklo.
---Tohle je místní maskot, hořící lev :)---
Nechápu, jak se trénují hokejoví rozhodčí, jejich práce je ještě mnohem náročnější, než ta fotbalová. Tam je čas, míč neletí nijak rychle..Ale hokej, to je hrůza. Faulů pár bylo, ale ani jeden jsem nepostřehl :-). A to jsem z fotbalu zvyklý, všímat si maličkostí.
Díky mému místu v pravé části stadionu jsem nepříliš dobře viděl na druhou stranu haly, a tak mnoho šancí zůstalo skryto. Naštěstí dvě branky padly i na mojí straně, a to byla zase paráda. Všechno je najednou strašný kousek od vás.
Jak tedy zhodnotit návštěvu ? Negativní je rozhodně cena - 260 korun mimo "kotel" je hodně, ale na druhou stranu je to asi nejvíce v celé lize, tak na to doplácí jedině Slavia. Příště se vydám jinam. Druhou negativní stránkou jsou totálně přemrštěné ceny všeho uvnitř haly. Ale to je holt asi standard.
Pozitiva ? Super hala, skvělá atmosféra, když se sejde tolik lidí. A fajn zážitek. Návštěvu, jednou za čas, lze doporučit, i když třeba fandíte někomu jinému. Počkejte si, až bude váš team hrát se Slávií venku. A dejte si pozor - domácí sedí vždycky vlevo :-)
Protože Zuzátko je ještě stále v Egyptě a já jsem neměl moc co dělat, řekl jsem si, že opět najdu nějakou kulturní činnost. Vše se vyřešilo pohledem do počítače, aktuální lídr tabulky hokejové extraligy, Slavia, se měl v O2 areně utkat s druhým týmem, Plzní. Byl to dobrý výběr. Díky navrátivším se hvězdám z NHL jsem se mohl těšit i na zajímavé tváře.
---Tak tady jsem seděl. Výhled na branku - luxusní. Škoda, že góly padaly především na druhou stranu...---
Zápas začínal v 18:15, ještě jsem se předtím vyrazil podívat na ForArch v Letňanech, a netuše, jakou si mám dát rezervu, zaparkoval jsem v postranních uličkách u Arény cca hodinu a půl před prvním buly. Za oficiální parkoviště se mi 150 korun fakt dávat nechtělo, trochu jsem riskoval pokutu na parkovací zóně, ale ťuk ťuk, auto jsem i na konci našel.
Výběr místa u pokladen byl oříškem. Netuše, jak jsou kde rozmístěni fanoušci, vybral jsem si jedno volné místo v sektoru mírně vpravo od středu hřiště. Pak jsem si došel koupit něco malého k jídlu, astronomické ceny v Aréně se mi fakt platit nechtěly. Potom už otevřely brány a pomalu postupující fronta mě pohltila. Ale trvalo jen chvilku a ocitl jsem se před bezpečnostním rámem, před chlápkem s detekční plácačkou v ruce a před malou nádobkou, do které jsem měl vyskládat vše kovové. Inu, udělal jsem to jak nejlépe mohl a zkusmo jsem prošel. Kupodivu naprosto úspěšně. Nevím, jak tyhle rámy fungují, ale prošel jsem bez problému s mnoha drobnými v kapse a dokonce klíči, které jsem zapomněl v jedné z kapes. Tak nevím...
---Ze začátku je hala plná jen pořadatelů. Vypadá to trošku jako popelářský sjezd---
Ještě byl čas se trochu porozhlédnout, je pravdou, že všechno vypadá naprosto dostaveně, dokončeně, uhlazeně. Narozdíl od slávistického fotbalového stánku, který v době mé návštěvy budil jasné známky nedokončenosti, O2 Arena vypadá prostě parádně. S přemrštěnými cenami jsem měl pravdu, 90 korun za párek a pívo, ani v křeči. Pak už jsme byli připuštěni na místa, našel jsem svoji sedačku a měl spoustu času na rozhlédnutí se. Famózní konstrukce střechy, krásně do modra laděný prostor, hm hm, fakt se líbí. Brzy se začal prostor zaplňovat fanoušky, přeci jen, šlágr kola táhne a tak se sešlo poměrně slušných, cca 9000 lidí. A bylo to super, našlapaná aréna hučí a lomozí, tak jak se na hokej sluší a patří. Samozřejmě jsem (stejně jako na fotbale) šlápl vedle a posadil se mezi Plzeňáky. Ale co už, proč ne, nefandím ani Slávii. Tak jsem jen zapnul mikinu, schoval pod ní červené tričko a hned jsem byl skalní plzeňský fanda. Místa na sedačce příliš není, člověk si s kolegy vpravo i vlevo vypracuje poměrně blízký vztah v průběhu zápasu, a tak jsem se pobavil díky skupince chlapíků po pravici, kteří poměrně vtipně glosovali každou maličkost, a po levé ruce příliš nepřekážel asi pětiletý kluk, který když už nic, tak poskytl své místo na nohy, pro moje nohy :).
---Rozcvičování slávistických hráčů---
45 minut před zahájením vyjeli oba teamy na led a rozcvičili se, byla paráda sledovat, jak organizovaně to jede, střely, kličky, souhry... fakt paráda. Na straně Slávistů Pepa Beránků, na plzeňské Martin Straka, Tomáš Vlasák, super je vidět takhle naživo.
A pak už to začalo. Až fanatický speaker hlomozil do mikrofonu, vyvolával v plzeňských fanoušcích záchvaty smíchu. Stejně jako na fotbale, i to hokejové hřiště vypadá menší, naopak ale hra rychlejší. Strašně se to hýbe sem a tam, nestíhal jsem sledovat puk, hráče, šance, a ještě koukat na to, co jsem vidět chtěl a co bylo zajímavé. Až díky kostce nad ledem jsem si v opakovaných závěrech potvrdil, co jsem vlastně viděl a leckdy mne to i překvapilo, co se to vlastně v reálu stalo a že mi to někde uniklo.
---Tohle je místní maskot, hořící lev :)---
Nechápu, jak se trénují hokejoví rozhodčí, jejich práce je ještě mnohem náročnější, než ta fotbalová. Tam je čas, míč neletí nijak rychle..Ale hokej, to je hrůza. Faulů pár bylo, ale ani jeden jsem nepostřehl :-). A to jsem z fotbalu zvyklý, všímat si maličkostí.
Díky mému místu v pravé části stadionu jsem nepříliš dobře viděl na druhou stranu haly, a tak mnoho šancí zůstalo skryto. Naštěstí dvě branky padly i na mojí straně, a to byla zase paráda. Všechno je najednou strašný kousek od vás.
Jak tedy zhodnotit návštěvu ? Negativní je rozhodně cena - 260 korun mimo "kotel" je hodně, ale na druhou stranu je to asi nejvíce v celé lize, tak na to doplácí jedině Slavia. Příště se vydám jinam. Druhou negativní stránkou jsou totálně přemrštěné ceny všeho uvnitř haly. Ale to je holt asi standard.
Pozitiva ? Super hala, skvělá atmosféra, když se sejde tolik lidí. A fajn zážitek. Návštěvu, jednou za čas, lze doporučit, i když třeba fandíte někomu jinému. Počkejte si, až bude váš team hrát se Slávií venku. A dejte si pozor - domácí sedí vždycky vlevo :-)
úterý 16. září 2008
Jedna od Nedvědů, v mojí úpravičce pro Z.
Já všechno už zkusil a všechno jsem splet
Chyby jsou chyby a nejdou vzít zpět
Já dvakrát jsem nased a dvakrát jsem slít
A přesto napotřetí jen s tebou chci být
na třetí pokus fakt štěstí mít.
Já celej se změnil, jsem rozumnej kluk
Teď běhám a cvičím a mizí mi tuk
Vypadám zdravě, i svaly už mám
A pohodlí pro mě nic neznamená
To budeš má milá překvapená
Pro Tebe, zlatíčko, bych postavil hrad,
Ne velkej, ne malej, tak akorát
V zahradě růže a v altánku klid
Jak anglická královna budeš si žít
i snídani v postýlce na tácku mít.
Nečekej zázraky, jsem na to sám
Ale snad co už slíbím,to udělám
Budu ti vyvářet s chutí a rád
A ty budeš zašívat, žehlit a prát
A každičkej večer pak vedle mě spát
Pěkne se oblíkneš, vždyť na to mám
pozveme lidi, na společnej bál,
Červené šaty a červenej šál,
Když ty jsi královna, já budu král
Zejtra se uvidí co bude dál.
Chyby jsou chyby a nejdou vzít zpět
Já dvakrát jsem nased a dvakrát jsem slít
A přesto napotřetí jen s tebou chci být
na třetí pokus fakt štěstí mít.
Já celej se změnil, jsem rozumnej kluk
Teď běhám a cvičím a mizí mi tuk
Vypadám zdravě, i svaly už mám
A pohodlí pro mě nic neznamená
To budeš má milá překvapená
Pro Tebe, zlatíčko, bych postavil hrad,
Ne velkej, ne malej, tak akorát
V zahradě růže a v altánku klid
Jak anglická královna budeš si žít
i snídani v postýlce na tácku mít.
Nečekej zázraky, jsem na to sám
Ale snad co už slíbím,to udělám
Budu ti vyvářet s chutí a rád
A ty budeš zašívat, žehlit a prát
A každičkej večer pak vedle mě spát
Pěkne se oblíkneš, vždyť na to mám
pozveme lidi, na společnej bál,
Červené šaty a červenej šál,
Když ty jsi královna, já budu král
Zejtra se uvidí co bude dál.
čtvrtek 11. září 2008
sobota 9. srpna 2008
Olympijské hry právě začaly..
Úžasný ceremoniál zahájení olympijských her se dle mého skutečně povedl. Strašně se mi líbilo závěrečné zapálení ohně, a proto jsem si udělal krátké video ze záznamu, takže pokud byste chtěli vidět ještě jednou, jak to vypadalo, máte zde možnost :). Hned ráno odjíždíme se Zuzátkem na týdenní dovolenou, už se moc těším, takže zatím nashle a po příjezdu zase něco sepíšu :)
Video ze závěru zahájení olympijských her - zapálení olympijského ohně:
Video ze závěru zahájení olympijských her - zapálení olympijského ohně:
pátek 8. srpna 2008
08.08.08
Zamysleme se trochu nad tímto datumem, a užijme si ho. Osmého srpna, roku dva tísíce osm, celý svět šílí, úředníci nestačí oddávat a kdo chce udělat nějaký zásadní krok, snaží se to udělat právě dnes.
A má proč. Podobné datum se totiž zjeví ještě čtyřikrát. A potom až za 100 let.
A má proč. Podobné datum se totiž zjeví ještě čtyřikrát. A potom až za 100 let.
pátek 1. srpna 2008
Historický přelet do Bruselu - video
Protože jsem obecně člověk hravý a baví mne zkoušet všechno možné, zaujala mne možnost vkládat sem videa z Youtube a i videa obecně. Přemýšlel jsem o nějakém, které by mne zaujalo, ale nakonec jsem si řekl, že si vytvořím vlastní. Teď ještě téma. Celý "pérák" a tím asi i celá letecká veřejnost byla zaujata vpravdě bravurním výkonem několika pilotů, kteří na historických strojích Avia přeletěli z Prahy až do Bruselu. I rozhodl jsem se vytvořit videjko na toto téma. Zda se povedlo, či nikoliv, to musíte posoudit sami :) Download verze, kvalitnější, je k dispozici ZDE(28MB), Youtube video by se mělo zobrazit snad přímo tady :)
čtvrtek 31. července 2008
2008 Fortuna Czech Open Floorball cup
Tak jsem se, v rámci nudy, rozhodl, že by to chtělo nějaký ten kulturní zážitek. A stejně jako baseball před několika měsíci, objevil jsem v televizním programu přímý přenos z jakéhosi floorballového turnaje Fortuna Czech Open 2008. Chvilku hledání na internetu a hle, je to docela velký turnaj, těch nejlepších evropských mančaftů. Mohlo by to být zajímací.
---Buly---
Ještě vyzjistit, jestli by nějaký kámoš nešel, dostávám standardní odpověď "NE" a vyrážím. Najít halu na Spartě byl trochu oříšek, ale nakonec jsem to zvládl, prostě jsem se vydal za skupinkou s floorbalovými hokejkami na zádech a společně jsme doputovali před skromný vstup. 100 korun vstupenka za celý den, tzn nějakých 7 zápasů, to není tolik. Brzy jsem našel i halu (fakt super vnitřní značení, záchody mají tisíc šipek, ale tribuna samotná už ne..) a usadil se přímo doprostřed, asi tak do deváté řady.
---Rozhodčí ukazuje faul útočícího mužstva, team Pepíno Ostrava si může prozatím vydechnout---
Floorbal je zajímavá hra. Prezentuje se jako bezkontaktní, ale kontaktů si užijete až až a dokonce i velmi tvrdých. Samotného mne překvapilo, s jakou vervou se hráči vrhají do soubojů.
Hala Sparty je příjemná, všude je kousek a ani vedro nebylo takové, jaké mi bylo avizováno před začátkem. Usadil jsem se na místo, vytáhl knížku a ve volných chvílích si četl, v těch ostatních koukal na floorball. Střídaly se teamy zahraniční i domácí, sice bylo těžko soudit, kdo je zrovna lepší a komu se přeje výhra více, ale potěšující bylo, že domácí teamy si připsaly spoustu skalpů teamů zahraničních.
---Takhle vypadají rozhovory reportérky utkání před kamerou s vybranými hráči, v reálu je to fakt rozdíl, než jak to nakonec vypadá v televizi---
Když jsem ráno koukal na televizní přenos, těšil jsem se na rozestavěnou techniku České televize. Ty obrovské kamery, přenosové vozy a někde na bidýlku dva komentátoři, mě fascinují. Dorazil jsem do haly někdy kolem třetí a přímý přenos měl začít až v pět hodin. Kolem půl páté se začali kolem hemžit technici, kameramani a v pět hodin se začlo točit. Jako komentátor dokonce dorazil Robert Záruba.
---Komentátorské stanoviště, vpravo Robert Záruba, vlevo bůhvíkdo, asi nějaký floorballový odborník.Dále jsou tam dvě kamery, obě dvě slušně překážely ve výhledu komentátorům, protože se neustále vykláněli přes okraj, aby viděli do koutů hřiště---
Docela to uteklo, v půl sedmé jsem si zakoupil skromnou večeři, spočívající z bagety a ledového čaje a vyčkal ještě na dva zápasy, než jsem se usezený vydal domů. Napadlo mne cestou ulovit nějaké geokešky, ale lenost nakonec zvítězila a tak jsem jen sedl na tramvaj a vyrazil do Modřan.
Turnaj Fortuna Czech Open 2008 trvá až do neděle a všem lze návštěvu jen a jen doporučit, kromě skvělého floorballu si užijete také super atmosféru a příjemnou změnu od denního stereotypu. Možná, bude-li čas, vyrazím ještě jednou.
---Buly---
Ještě vyzjistit, jestli by nějaký kámoš nešel, dostávám standardní odpověď "NE" a vyrážím. Najít halu na Spartě byl trochu oříšek, ale nakonec jsem to zvládl, prostě jsem se vydal za skupinkou s floorbalovými hokejkami na zádech a společně jsme doputovali před skromný vstup. 100 korun vstupenka za celý den, tzn nějakých 7 zápasů, to není tolik. Brzy jsem našel i halu (fakt super vnitřní značení, záchody mají tisíc šipek, ale tribuna samotná už ne..) a usadil se přímo doprostřed, asi tak do deváté řady.
---Rozhodčí ukazuje faul útočícího mužstva, team Pepíno Ostrava si může prozatím vydechnout---
Floorbal je zajímavá hra. Prezentuje se jako bezkontaktní, ale kontaktů si užijete až až a dokonce i velmi tvrdých. Samotného mne překvapilo, s jakou vervou se hráči vrhají do soubojů.
Hala Sparty je příjemná, všude je kousek a ani vedro nebylo takové, jaké mi bylo avizováno před začátkem. Usadil jsem se na místo, vytáhl knížku a ve volných chvílích si četl, v těch ostatních koukal na floorball. Střídaly se teamy zahraniční i domácí, sice bylo těžko soudit, kdo je zrovna lepší a komu se přeje výhra více, ale potěšující bylo, že domácí teamy si připsaly spoustu skalpů teamů zahraničních.
---Takhle vypadají rozhovory reportérky utkání před kamerou s vybranými hráči, v reálu je to fakt rozdíl, než jak to nakonec vypadá v televizi---
Když jsem ráno koukal na televizní přenos, těšil jsem se na rozestavěnou techniku České televize. Ty obrovské kamery, přenosové vozy a někde na bidýlku dva komentátoři, mě fascinují. Dorazil jsem do haly někdy kolem třetí a přímý přenos měl začít až v pět hodin. Kolem půl páté se začali kolem hemžit technici, kameramani a v pět hodin se začlo točit. Jako komentátor dokonce dorazil Robert Záruba.
---Komentátorské stanoviště, vpravo Robert Záruba, vlevo bůhvíkdo, asi nějaký floorballový odborník.Dále jsou tam dvě kamery, obě dvě slušně překážely ve výhledu komentátorům, protože se neustále vykláněli přes okraj, aby viděli do koutů hřiště---
Docela to uteklo, v půl sedmé jsem si zakoupil skromnou večeři, spočívající z bagety a ledového čaje a vyčkal ještě na dva zápasy, než jsem se usezený vydal domů. Napadlo mne cestou ulovit nějaké geokešky, ale lenost nakonec zvítězila a tak jsem jen sedl na tramvaj a vyrazil do Modřan.
Turnaj Fortuna Czech Open 2008 trvá až do neděle a všem lze návštěvu jen a jen doporučit, kromě skvělého floorballu si užijete také super atmosféru a příjemnou změnu od denního stereotypu. Možná, bude-li čas, vyrazím ještě jednou.
čtvrtek 24. července 2008
Koťátko, jsem prostě blb
Dneska si odjela, lásko moje, byla špatná nálada a můžu za to já, udělal jsem takových blbostí, a všechno, úplně všechno zkazil..
Věřím, že bude všechno zase v pořádku a udělám pro to úplně nejvíc, nikdo nikdy neudělal tolik, a já se budu moc snažit, strašně tě miluju a ztratit Tě, bych se zbláznil..
Věřím, že bude všechno zase v pořádku a udělám pro to úplně nejvíc, nikdo nikdy neudělal tolik, a já se budu moc snažit, strašně tě miluju a ztratit Tě, bych se zbláznil..
úterý 22. července 2008
Mišmaš
"Pro trochu sexu šel bych světa kraj, šel s hlavou skloněnou, a šel bych bosý..."
Vlastně ani nevím, proč jsem to dal do titulku, ale teď mě to napadlo, a tak jsem to tam plácnul. A hlavně jsem zvědavý, jak mi slovo sex zvýší návštěvnost :o).
Stalo se mnohé za těch pár týdnů, co jsem nepsal. Byli jsme s rodinkou v Rakousku na čtyřdenní dovolené, tento týden se nese ve znamení pití piva i těch nejnemožnějších druhů a neustálého proudu oslav. Proč se o tom všem nerozepsat :).
4 dny v Rakousku byly hezké i traumatické zároveň. Pořád mi odloučení od zuzátka nedělá příliš dobře a tak jsem odjížděl s pocitem smutného štěněcího zármutku, a těšil se neuvěřitelně moc na návrat. Viděli jsme hlavně místa, která jsme již navštívili, a mohu říct, že tato oživovací taktika vůbec není špatná. Vodopády na Krimmlu, Schladming, Zell am See, Kaprun a Kitzsteinhorn, Dachstein, Ramsau, Filzmoos, Salzburg a Solnou komoru, v čele s městečkem Bad Ischl, to všechno jsme stihli prošmejdit do nejmenších podrobností. Nakonec to byl poměrně fajnový výlet.
Chtěl bych se více zaměřit na Kaprun a Kitzsteinhorn. Snad všichni, kdo uslyší toto spojení, se nejprve vybaví až neskutečně tragický osud podzemní lanovky 11.11.2000 a smrt 155 nevinných lidí. Pro mne je to o to horší, že jsem osudným vláčkem sám jezdil několik let předtím a ještě se mi při pohledu na ocelovou konstrukci mostu v údolí a při nakukování světlíkem na již opuštěnou horní stanici ježí vlasy hrůzou, co si ti lidé museli prožít. Památník stojící v údolí, připomínka tragické události, je jen další jehlou do pukajícího srdce všech, co ztratili své příbuzné a kamarády tam, v Alpském infernu.
"Horní opuštěná stanice, focená přes otevřený světlík a spodní konstrukce mostíku do již zabetonovaného tunelu..Neskutečný pohled do opuštěné narezlé stanice, stále ještě zřetelně lze cítit mírný pach spáleniny.."
A ač byl celý výlet nabit dojmy, je pro mne návštěva Kitzsteinhornu tím, co na mne zapůsobilo nejvíce. Až se za pár let pojedu se svými dětmi podívat do Rakouska a navštívíme toto místo, bude stará konsturkce stále ještě na svém místě, ale nikdy již nikomu neřekne tolik, co teď říká mně, koleje, mířící do nikam, do zazděného portálu tunelu, jako znamení zmaru desítek lidských životů..
Afrika od Karla Wolfa je dokonalá písnička, teď mi tu hraje pořád dokola, a nějak se ji nemůžu zbavit :) . Po návratu z Rakouska jsem se vrhl do víru oslav, Láďova promoce, veselá akce u Sušenky, sem tam nějaká ta hospůdka se Zuzátkem a hle, blíží se Tvůj odjezd lásko a bude to zase pekelně dlouhých 14 dní, než se mi zase vrátíš. Možná trošku míň, ale je to dlouhé a nevím tedy, jak to tu vydržím rozumně..
Dneska jsme navštívili mnoha lidmi vychvalovaný Pivovarský dům, na rohu Ječné a Štěpánské. Mazec. Kdo nepil banánové, višňové, kávové či kopřivové pivo, neuvěří, že to může být dobré. Ale je, věřte mi ;).
Musím si jít brzy lehnout. Zítra mne čeká dvojmaratón na kole, pak cesta koupit strunu na kytaru a pak večerní Pizza party. Náročný den. Ale těším se. Hlavně na Tebe, lásko moje. Já vím, zase.
Vlastně ani nevím, proč jsem to dal do titulku, ale teď mě to napadlo, a tak jsem to tam plácnul. A hlavně jsem zvědavý, jak mi slovo sex zvýší návštěvnost :o).
Stalo se mnohé za těch pár týdnů, co jsem nepsal. Byli jsme s rodinkou v Rakousku na čtyřdenní dovolené, tento týden se nese ve znamení pití piva i těch nejnemožnějších druhů a neustálého proudu oslav. Proč se o tom všem nerozepsat :).
4 dny v Rakousku byly hezké i traumatické zároveň. Pořád mi odloučení od zuzátka nedělá příliš dobře a tak jsem odjížděl s pocitem smutného štěněcího zármutku, a těšil se neuvěřitelně moc na návrat. Viděli jsme hlavně místa, která jsme již navštívili, a mohu říct, že tato oživovací taktika vůbec není špatná. Vodopády na Krimmlu, Schladming, Zell am See, Kaprun a Kitzsteinhorn, Dachstein, Ramsau, Filzmoos, Salzburg a Solnou komoru, v čele s městečkem Bad Ischl, to všechno jsme stihli prošmejdit do nejmenších podrobností. Nakonec to byl poměrně fajnový výlet.
Chtěl bych se více zaměřit na Kaprun a Kitzsteinhorn. Snad všichni, kdo uslyší toto spojení, se nejprve vybaví až neskutečně tragický osud podzemní lanovky 11.11.2000 a smrt 155 nevinných lidí. Pro mne je to o to horší, že jsem osudným vláčkem sám jezdil několik let předtím a ještě se mi při pohledu na ocelovou konstrukci mostu v údolí a při nakukování světlíkem na již opuštěnou horní stanici ježí vlasy hrůzou, co si ti lidé museli prožít. Památník stojící v údolí, připomínka tragické události, je jen další jehlou do pukajícího srdce všech, co ztratili své příbuzné a kamarády tam, v Alpském infernu.
"Horní opuštěná stanice, focená přes otevřený světlík a spodní konstrukce mostíku do již zabetonovaného tunelu..Neskutečný pohled do opuštěné narezlé stanice, stále ještě zřetelně lze cítit mírný pach spáleniny.."
A ač byl celý výlet nabit dojmy, je pro mne návštěva Kitzsteinhornu tím, co na mne zapůsobilo nejvíce. Až se za pár let pojedu se svými dětmi podívat do Rakouska a navštívíme toto místo, bude stará konsturkce stále ještě na svém místě, ale nikdy již nikomu neřekne tolik, co teď říká mně, koleje, mířící do nikam, do zazděného portálu tunelu, jako znamení zmaru desítek lidských životů..
Afrika od Karla Wolfa je dokonalá písnička, teď mi tu hraje pořád dokola, a nějak se ji nemůžu zbavit :) . Po návratu z Rakouska jsem se vrhl do víru oslav, Láďova promoce, veselá akce u Sušenky, sem tam nějaká ta hospůdka se Zuzátkem a hle, blíží se Tvůj odjezd lásko a bude to zase pekelně dlouhých 14 dní, než se mi zase vrátíš. Možná trošku míň, ale je to dlouhé a nevím tedy, jak to tu vydržím rozumně..
Dneska jsme navštívili mnoha lidmi vychvalovaný Pivovarský dům, na rohu Ječné a Štěpánské. Mazec. Kdo nepil banánové, višňové, kávové či kopřivové pivo, neuvěří, že to může být dobré. Ale je, věřte mi ;).
Musím si jít brzy lehnout. Zítra mne čeká dvojmaratón na kole, pak cesta koupit strunu na kytaru a pak večerní Pizza party. Náročný den. Ale těším se. Hlavně na Tebe, lásko moje. Já vím, zase.
úterý 8. července 2008
English corner : Yet, Yet, Yet
Tak si tak pročítám mé anglické zápisky a koukám, že je to ještě mnohem zamotanější, než jsme si mysleli, a tak tedy pro zapamatování sepíšeme pro jistotu hezky popořadě :)
Slovíčko YET může nabírat jak významu "ještě", tak i významu "Už"
V jiné, než tázací větě je ale vždy ve významu ještě, tzn. "Not yet" znamená vždy "Ještě ne".
V otázce lze ale použít také yet, a to pak nabývá významu "Už", příkladem budiž věta "Are you ready yet?" Na kterou lze opět odpovědět "Not Yet", dle prvního bodu :) a pokaždé to znamená něco jiného
Already znamená vždy "Už", příkladem "Sorry, I am already married" :)
Pro výraz "Už ne" ale použijeme výrazu "No more" nebo "No longer"
Mazec co :)
Mazec co :)
neděle 29. června 2008
Destination: Ostrava
Jak moje láska prohlásila, bylo by fajné napsat takové "cestopisy", souhrn, Destinations, kamže jsme se to společně podívali. A tak tedy po Vídni a Bratislavě tu máme další díl poznávání světových měst :), Ostrava.
Plán, že pojedeme do této slezské metropole se zrodil již velmi brzy. Aneta poměrně očekávaně naplánovala svatbu, poměrně neočekávaně ji ale naplánovala v Ostravě. Z plánu velké akce se spolužáky postupně vykrystalizoval výlet ve dvou, což hodnotím veskrze pozitivně, protože jakýkoliv den, se Zuzátkem společně, je nádherný, se vším, co k němu patří.
Nejprve je vždy nutné naplánovat dopředu základní životní funkce. Tím je spánek :). Tzn. ubytování. Nemít ubytování, auto a vyrazit do cizího města je trochu oříšek a risk. Víme, do Bratislavy jsme tak jeli, ale nechtěně, vytipovaná a zabookovaná hoteloloď Gracia nás straší ve snech dosud. Internet - studnice vědění kdekoliv, kdykolik a kamkoliv, zagůglil jsem tedy a našel několik hotýlků a penzionů, které by nám vyhovovaly. Kamenem úrazu byla manželská postel. Bez ní nejedu. Spát někde a koukat na Hranostajátko přes uličku koberce, nene, nic pro mě. Nakonec vyhrál Hotel Metropol a to hlavně díky poloze kousek od centra, podle fotografií, manželské posteli, resp. novomanželské "Třinácté komnatě" :) .
Ubytování by bylo, ještě doprava. Vzhledem k tomu, že jedeme dva, auto se při dnešních cenách benzinu absolutně nevyplatí. Takže buď autobus, nebo vlak. Autobus - moje smrt. Málo místa, moc nudy, žádný záchod. Vlak je ideální, ale důležité je se shodnout s miláčkem a také se vyrovnat s cenami. Protože studentský život stále ještě nejvíce preferuje rovnici nejlevnější = nejlepší, zkoušel jsem autobus. Plno, absolutně. Jak cesta tam, tak zpátky. Holt začínají prázdniny. Takže vlak. Neměli jsme příliš představu, jak náročná je taková cesta vlakem, a tak jsme trochu řešili také pohodlí. A nakonec jsme se rozhodli pro luxus - PENDOLINO ! Zaplatil jsem jízdeny přes internet, je nutno pochválit, že propojení IDOSu a Českých drah skutečně funguje bezvadně, pár kliknutí a máte lístek v kapse. Resp. v mailu,stačí vytisknout a upalovat do vlaku.
---Zuzátko ukazuje elektronickou jízdenku ČD, vybavený průvodčí pak "pípne" čárový kod a tím jste zkontrolováni. Jednoduché, fungující---
V pátek kolem dvanácté hodiny polední, kdy Zuzátko ještě papkalo se spolužáky a cpalo si do bříška pizzu, já zkompletoval lístky, oblečení, hygienu a jídlo do vlaku a vyrazil na místo srazu, na Nádraží Holešovice, doprostřed vestibulu stanice metra. I Hranostajátko dorazilo v pořádku, krásné oranžové tričko Tě prozradilo, moje lásko :). Zapomněl jsem zmínit, že i vlaky byly poměrně plné. Do Pendolina v půl čtvrté jsme se již nevešli, a tak jsme vyrazili v půl druhé. Na nástupišti postávalo již plno lidí, chyběl jen vlak. I ten se nakonec dostavil, krásné, mouchami olepené Pendolino na druhém nástupišti první koleji :). Sedmý vagon, místo 34 a 35. Nejsou to místa vedle sebe, trochu nedostatek bookovací aplikace, rozdává místa v preferaci nejprve za sebou u oken, pak za sebou v uličce. Naštěstí na místě vedle mě měla sedět milá slečna, které vůbec nevadilo přesednutí si, a tak jsme si mohli sednout pěkně vedle sebe. Zády do směru jízdy. Ale nebojte se, v Pendolinu vám to vadit nebude.
---Řítíme se "Pinďou" do Ostravy, foceno v okolí Běchovic---
Vyrážíme. Vlak jede velmi tiše a pohodlně, i klimatizace funguje bezvadně a navzdory venkovním tropům, uvnitř vláčku je skutečně příjemně. Až nábožné ticho je sem tam přerušeno velmi hlasitým zvoněním telefonu, či úsměvným gongem z místního intercomu, oznamujíc další stanice. Třída SuperCity je skutečně znát. Nikde nestojíme v poli, až na krátkém úseku postiženém stavební výlukou, čekáme ani ne minutku. Pardubice -> Olomouc -> Ostrava Svinov -> Ostrava hlavní nádraží. Hop a skok a žabikuk a jsme tam. Neuvěřitelné, fakt nemáte prakticky pocit jízdy, ale cesta neuvěřitelně letí. Úsměvná poznámka Zuzanky, že budeme potřebovat vyměnit nějaké místní peníze, abychom mohli koupit jízdenky na MHD, nás rozesmála, snad ji žádný úzkostný Ostravák v okolí neslyšel.
---Hranostajátko v držení nepostradatelné mapy, v pozadí modré trolejbusy, ten levý, to je stojednička, která nás doveze až před hotel---
Hurá ven z vlaku, ještě jednu fotečku z mostíku přes koleje, přeci jen, vyfotit Pendolino přímo z ptačí perspektivy se jen tak nepodaří. Překvapuje nás nápis na budově nádraží, psán skutečně obrovským písmem, což je, jak jsme vypozorovali dále, ostravská specialita. Nakoupit jízdenky nebyl problém, dotazem u prodavače v krámku jsme zjistili, jak je to s tarifními podmínkami v Ostravě, věřte nebo ne (to podle toho, jste-li z Prahy, či odjinud) v Ostravě, pokud se nechystáte zrovna na MHD maraton, si vystačíte s jízdenkou za 15 Kč /cesta. Za 45 minut,což je doba na kterou tato doba platí, stihnete centrum projet tak patnáctkrát :).
Nakupujeme 4 jízdenky za 15 korun, se slovy, že "se budou hodit" a nasedáme na trolejbus 101 a míříme skrz centrum, okolo Nové radnice s rozhlednou, kolem stadionu Bazaly, o němž jsem nevěděl, že je tak krásně zapuštěn do terénu, na zastávku Jaklovecká, kde vystupujeme a máme to 100 metrů k hotelu. Ještě odbočím. V Informacích na nádraží jsme dostali slušnou hromádku map a průvodců, pro Zuzanku jsou to poklady, bez mapy by to nebyl ten správný výlet a já jsem rád, umí s ní pracovat skvělě a dostaneme se všude, včas a nic nám neunikne. Ale o tom jsem mluvil nechtěl. V jednom z prospektů je fotografie Nové Ostravské radnice, která je obklopena vzrostlými zelenými stromy a působí tak svěže zeleně. V reálu jsou stromky o dost menší. Při bližším zkoumání podezřelé fotografie lze poznat jasné tahy Photoshopu :). Inu, proč ne :).
První dojem z hotelu je mírně rozpačitý. Přeci jen, internetová fotografie opět asi prošla kosmetickou úpravou a domeček je zvenku mírně omšelý. Uvnitř z nás obavy padají. Je to ta typická architektura komunistické éry, ale když je to čisté, nezaprášené a evidentně využívané, tak to nepůsobí špatně. Člověk zavzpomíná na soustředění a lyžáky z doby základní školy mno :).
---Hotel Metropol focen z mostíku přes silnici, kde staví trolejbus. Bylo to fakt kousek---
Třináctá komnata. Námi objednaný pokojík na jednu noc byl vlastně novomanželský pokoj, používaný pravděpodobně při těch menších svatbách pro svatební noci. Mno, budu-li mít možnost řešit, kam s Hranostajátkem na svatební noc, tak sem to nebude. Mám spoustu lepších nápadů a místeček :-P. Ale na přespání ve dvou to bylo supr, velká vana, poměrně velká postel, dvě okna, zajišťující přívod čerstvého vzduchu.. Prostě fajné místo, není důvod si stěžovat.
---Pár foteček z Třinácté komnaty a nápis na dveřích,který ji doprovází---
Ubytovali jsme se, a protože na spánek bylo ještě brzy, vyrazili jsme do centra, pěšky, podle mapky. Ostravské centrum má jednu zvláštnost, neřekl bych vadu, spíš zajímavost. Na to, jak obrovské je město kolem, centrum je prťavé. Mapka centra je koncipována jako "přibližný nástin, jak to asi vypadá v centru". Nesmíte na ostravský plánek města koukat jako na plánek standardních měst. Jdete pět minut a najednou zjistíte, že jste ušli tak čtyři kilometry. Nedělám si srandu, opravdu to tak je, měřítko jsme vykoukat nedovedli, ale důležité bylo zjištění, že všude se dokážeme nejjednodušeji dopravit pěšky a že vzdálenost je opravdu relativní pojem.
Seběhli jsme kolem Bazal na náměstí J. Gagarina, se zvláštní kovovou konstrukcí, asi to bude Sputnik. Pokračovali jsme po pěší lávce do pěší zóny, na Husově náměstí musím všem doporučit jednak skulpturu milenců, prý, kdo se jí dotkne tomu srostou dohromady nohy, dále hlavně stánek s hamburgery a gyrosem, kde jsme si dali do nosu, já Gyros Burger Pikant, Zuzátko hranolky s tatarkou, k pití kofolu :)
---Sputnik na Gagarinově náměstí a socha milenců v Husově parku, nemohu na ní moc koukat, inspiruje mne k nekalostem---
Stihli jsme za ten večer kromě hradu a parku MiniUni všechno, tak malé je celé centrum. Ve Stodolní ulici, o které jsem si myslel, že je to něco jako malé pařížské Pigale, a co mi Zuzátko vyvrátila, jsme dali dvakrát Long Island on the Beach, nebo tak nějak se onen koktail jmenoval. Silný byl dostatečně, jen škoda, že vyprchal příliš brzy..
---Koktejl na Stodolní ulici a zvláštní cedule, lákající zákazníky do restaurace, o účinku tohoto lákání poměrně pochybuji---
Cestou ze Stodolní jsme již pospíchali do hotelu, Zuzanka neměla hlad, já se těšil na "kaťák", aneb Katův šleh, který byl za velmi příznivou cenu podáván v místní restauraci. Dorazili jsme pozdě, v půl desáté již nevaří :(, i když v deset zavírají. Já se tak těšil..Zalezli jsme tedy do naší Třinácté komnaty, vyprchovali se, vyřešili mírné neshody mezi ručníky a jejich používáním, zkoukli protentokrát poměrně nudného Krause v Uvolněte se, prosím. Kovbojku, střiženou módními trendy jsme již nedokoukali, Zuzanka, se spánkovým deficitem brzy usnula a já následoval v zápětí.
Jakoby se v Ostravě lépe vyspávalo, probudili jsme se epo páté hodině ranní poměrně vyspalí. Kdo by v téhle době vstával, byl by blázen, a tak jsme přerušovaně dospávali až do půl deváté, kdy jsme se oblékli a vyrazili na snídani. Typicky hotelová snídaně, na Ibis v Blavě to sice němelo, ale Vídeňské párečky, chlebík, jahody, džusík, šunka a sýr vystačí.
Po snídani jsme na sebe hodily "svatební hadry" a vyrazili do MiniUni. Moc času nebylo, přeci jen jsme se tím dlouhým ranním dospáváním hodně unavili a ani po snídani se moc nehrnuli ven. Nakonec jsme vystartovali z hotelu na trolejbus až kolem půl jedenácté. Zuzátko bryskně vymyslelo spojení do parku Miniatur, po cestě jsme objevili ještě akvárium, tak proč se nepodívat. Vstupné 60Kč bylo sice až příliš tak nějak "pražské", ale tak co, střelíme se trochu přes kapsu a vzhůru do akvárka. Jestliže jste byli v nějakém jiném akvárku, sem nechoďte, pokud po tom opravdu netoužíte. Několik akvárek prázdných, nejnebezpečnější chobotnice na světě, kterou prý nikdo na světě oficiálně nechová taky nevidět. Mimochodem, bylo tam psáno, že se ona chobotnice dožívá max. 27 dní a velmi špatně se množí. Zajímalo by mě, jakým způsobem se tahle potvůrka dostane do akvária a jak řeší to, že jim vždycky po 27 dnech chcípne. Když už nic, mají v akváriu pěkného krokodýla, ukecaného papouška, žluté rybičky, s vteřinovým reflexem a pár smutně vypadajících opiček. Najdete zde také kompletní sestavu z filmu "Hledá se Nemo". Samotných oranžovobílých Nemů tam plavou minimálně dvě desítky.
---Tyhle rybičky, když je zvenku poplašíte, tak chvilku koukají, pak jim to dojde a utečou :o), konečně nějaká interakce ryby a publika. A také poměrně hezky papají, mají fajné držtičky---
Vystřelili jsme z akvária poměrně rychle, cestou ven jsem zaznamenal jednu pozitivní věc - nebylo tam vedro. Chvilku jsme se motali na staveništi na výstavišti, než jsme nalezli MiniUni Park, chvíli to trvalo. Nakonec jsme k němu přišli z opačné strany, s mírně nervozní Zuzankou jsme přeťapkali kolem závodní dráhy ku hlavnímu vchodu. Narozdíl od rybária, tento parčík se mi moc líbil. Jak vnitřní expozice, s papírovými modely, které jsem jako malý z "Abíčka" skládal, tak venkovní modely známých staveb, funkční vláček a do konce funkční model parní lokomotivy..bylo to super. V jednom koutě jsem zjistil, že si nepamatuji ani všechny divy světa, ale díky nové expozici těchto úchvatných staveb jsme si obnovili dějepisné znalosti základní školy.
---Pár obrázků z parku MiniUni, stavby současné i minulé, kdo poznal Visuté zahrady Semiradiny? :)---
Park jsme si užili :). Byl opravdu fajn, ale nebyl čas. Chvíli po půl dvanácté jsme vyrazili směr Nová Radnice. Pořád jsme trochu nedovedli podle onoho plánku správně odhadovat vzdálenost. A tak, ač jsme byli mírně nervózní, v kolik dorazíme, přišli jsme s poměrně slušnou rezervou a rozhodli se ještě navštívit věž na radnici. Překvapením bylo, že až nahoru jezdí výtah, ale alespoň to bylo bez námahy. Teď nevím, zda se platil nějaký vstup, myslím, že snad ani ne. A tak, když nás výtah vysadil v šestém patře, byly to na vyhlídku jen asi dva kroky. Z fotek, co jsem fotil, to tak nevypadá, ale Ostrava působí strakatě. Praha působí z Petřínské rozhledny díky červeným střechám červeně, Paříž je šedivá. Ostrava je strakatá. Napráskal jsem pár obrázků a zmizeli jsme opět do výtahu. Hranostajátko nemá rádo výšky, nechtěl jsem se zde proto zdržovat dlouho. Fotografii náměstí před radnicí jsem vyfotil náhodou, až při pozdějším zkoumání jsem zjistil, že je to má nejpodařenější fotografie z následné svatby.
---Pár obrázků z rozhledny, bystrý pozorovatel jistě pozná náš hotel a stadion Baníku Ostrava na Bazalech, Ostravák na fotografiích pozná určitě ještě mnohem více, my ne.
Seběhli jsme z rozhledny, v informacích si ještě dohodli uschování věcí, až je přivezeme z hotelu a jali se hledat Anetu. Problém byl v tom, že jsem měl trochu ponětí, jak vypadá ženich, jak vypadá Aneta tuším už dlouho, ale nikoho jiného jsme neznali. A tak, za neustálého vyřvávání moderátora akce Garmin Run-up, který se zde, bohužel, konal zrovna v tomto termínu, vyhlíželi jsme ten správný hlouček lidí.
Vždycky jsem myslel, že na svatbě se dodržuje několik nepsaných pravidel. Tak třeba - ženich by neměl něvěstu před obřadem vidět, nevěsta by měla jít až jako poslední atd. V následující půlhodince smetla Aneta všechny tato pravidla jako smetí a jako profesionální průvodce na hradě vydala se směr radnice, za ní početný dav lidí :). Připojili jsme se nenápadně na jeho konec a vklouzli do předobřadní síně. Po instruktáži co jako kde a proč dělat a kam si nesedat jsme Anetu obešli ve frontě dokolečka a postavili se k oknům :).
Recenzovat svatbu tady nebudu, bylo to hezké, překvapil mě výběr písniček, ke všem, co tam seriózní houslista hrál, jsme znali její sprostonárodní verzi a tak to hned na začátku vzalo takový zvláštně veselý nádech. Paní uvaděčka, která pravděpodobně moderuje také pohřby a není schopna použít lepšího tónu nám smutně odříkala naučené fráze a pak, zaplaťbánbůh, přestala mluvit. Na všechno jsme koukali zezadu, a tak poměrně časté záškuby ramen, kterým Aneta doprovázela celý obřad, jsem nejprve identifikoval jako dojetí. Pak jsme zjistili, že se zalyká v záchvatech smíchu. Ale ano,to je správný přístup, vždyť je to veselá svatba, nebo ne ? Pak už to netrvalo dlouho, zase do fronty, pogratulovat a vystřelit z obřadní síně.
---Tak jednu fotečku ještě přeci jen máme, samozřejmě, fotil jsem sebe v odrazu státního znaku:) ---
Tak fajné, hlavní bod programu celého výletu máme za sebou, bylo to dobré, veselé, jen nás to asi špatně naladilo, nevím, ale cesta do hotelu pro věci a jejich balení, úklid nebyl zrovna veselý a chybělo strašně malinko a tyto řádky bych nikdy nepsal. Jsem rád, že mi motivace stále ještě nechybí a mám pro koho žít. Jak bylo domluveno již den předem, klíče od Třinácté komnaty jsme odevzdali na baru, učinili další trapný pokus o Katův šleh, a s větou "V neděli nevaříme" jsme se odploužili z hotelu v chmurné náladě.
Další věc, kterou jsme dokázali domluvit, bylo uschování si věcí na Informacích právě na Nové radnici. Bylo by nepohodlné tahat s sebou tašky po městě a s informacemi mám obecně dobré zkušenosti a tak ani tady to nebyl problém. Z hotelu jsme tedy zamířili zpět k radnici, Anetu jsme tu již nenašli, uřvaného moderátora Garminího běhu bohužel stále ano. A pak, o dvě tašky lehčí, zamířili jsme pěšmo směr Slezskoostravský hrad. Cestou jsme se zastavili na oběd, ve fajné pizzerii na rohu u Husova parku.
Původní je na tomto hradu asi jen místo a jedna střílna, velikosti menšího WC. Všechno ostatní vypadá poměrně nově. Vstupné bylo opět příjemně ostravské, a tak jsme neváhali a vklouzli dovnitř. Nevím, co o tomto místě napsat, je to takový rozfrcaný komplex s několika budovami, věží a ohradou s kozama. Celý areál je přeplněn ze dřeva vyřezaných soch. Také nás zaujala jedna z expozic, pojednávající o třicetileté válce, kde se Hranostajátko hodně přiučilo od kolegů felčarů z minulých dob. Trochu mi zatrnulo, když jsme zjistili, že se šití provádí vlastně úplně stejně.
---Pár fotek z hradu, a expozice třicetileté války s ukázkami, jak se tehdy léčilo---
Hrad, jakožto poslední věc, kterou jsme si slíbili navštívit, jsme opouštěli za mírného spěchu a pěšky jsme prošli ještě jednou centrum, směr radnice. Dali jsme si dvě točené zmrzliny, jako na potvoru můj kornoutek byl zespodu děravý a poňamňal jsem si košili zmrzlinou. Vím, lásko, jak moc to nemáš ráda :-( . V půl šesté jsme vyzvedli věci na radnici, poděkovali a vyrazili na trolejbus. Trochu nás už tlačil čas. A tak, když byl plánovaný příjezd busu před nádraží 4 minuty před odjezdem vlaku, začali jsme být mírně nervózní. Ještě minutka zpoždění a mohl by to být problémek. Nakonec jsme ale všechno postíhali perfektně, i stihnout vodu do vlaku jsme si stihli v nádražním krámku. Tím jsme utratili všechny místní peníze a nevezli jsme nic domů :o). Na nástupišti jsme byli dříve, než vlak a tak z nás i poslední kamínek spadl.
Měli jsme rezervaci, ale protože vláček byl poloprázdný, vybrali jsme si prázdné kupé a usadili se k okýnku. Pak se vlak InterCity Jan Perner pomalu rozjel směr Praha. Tím naše ostravská mise skončila. Škoda, jako vždy, po takovém výletu jsem přepadlý, že už je konec, ale ono to přejde, přijdou další výlety, těším se do Orlických hor, a určitě zase někam brzy vyjedeme, lásko.
Díky všem, kdo dočetli do konce, Anetě přeji všechno nejlepší v "novém" životě a mojí Zuzance, ať je tou nejšťastnější holčičkou na světě. Udělám všechno proto, aby byla. .
Plán, že pojedeme do této slezské metropole se zrodil již velmi brzy. Aneta poměrně očekávaně naplánovala svatbu, poměrně neočekávaně ji ale naplánovala v Ostravě. Z plánu velké akce se spolužáky postupně vykrystalizoval výlet ve dvou, což hodnotím veskrze pozitivně, protože jakýkoliv den, se Zuzátkem společně, je nádherný, se vším, co k němu patří.
Nejprve je vždy nutné naplánovat dopředu základní životní funkce. Tím je spánek :). Tzn. ubytování. Nemít ubytování, auto a vyrazit do cizího města je trochu oříšek a risk. Víme, do Bratislavy jsme tak jeli, ale nechtěně, vytipovaná a zabookovaná hoteloloď Gracia nás straší ve snech dosud. Internet - studnice vědění kdekoliv, kdykolik a kamkoliv, zagůglil jsem tedy a našel několik hotýlků a penzionů, které by nám vyhovovaly. Kamenem úrazu byla manželská postel. Bez ní nejedu. Spát někde a koukat na Hranostajátko přes uličku koberce, nene, nic pro mě. Nakonec vyhrál Hotel Metropol a to hlavně díky poloze kousek od centra, podle fotografií, manželské posteli, resp. novomanželské "Třinácté komnatě" :) .
Ubytování by bylo, ještě doprava. Vzhledem k tomu, že jedeme dva, auto se při dnešních cenách benzinu absolutně nevyplatí. Takže buď autobus, nebo vlak. Autobus - moje smrt. Málo místa, moc nudy, žádný záchod. Vlak je ideální, ale důležité je se shodnout s miláčkem a také se vyrovnat s cenami. Protože studentský život stále ještě nejvíce preferuje rovnici nejlevnější = nejlepší, zkoušel jsem autobus. Plno, absolutně. Jak cesta tam, tak zpátky. Holt začínají prázdniny. Takže vlak. Neměli jsme příliš představu, jak náročná je taková cesta vlakem, a tak jsme trochu řešili také pohodlí. A nakonec jsme se rozhodli pro luxus - PENDOLINO ! Zaplatil jsem jízdeny přes internet, je nutno pochválit, že propojení IDOSu a Českých drah skutečně funguje bezvadně, pár kliknutí a máte lístek v kapse. Resp. v mailu,stačí vytisknout a upalovat do vlaku.
---Zuzátko ukazuje elektronickou jízdenku ČD, vybavený průvodčí pak "pípne" čárový kod a tím jste zkontrolováni. Jednoduché, fungující---
V pátek kolem dvanácté hodiny polední, kdy Zuzátko ještě papkalo se spolužáky a cpalo si do bříška pizzu, já zkompletoval lístky, oblečení, hygienu a jídlo do vlaku a vyrazil na místo srazu, na Nádraží Holešovice, doprostřed vestibulu stanice metra. I Hranostajátko dorazilo v pořádku, krásné oranžové tričko Tě prozradilo, moje lásko :). Zapomněl jsem zmínit, že i vlaky byly poměrně plné. Do Pendolina v půl čtvrté jsme se již nevešli, a tak jsme vyrazili v půl druhé. Na nástupišti postávalo již plno lidí, chyběl jen vlak. I ten se nakonec dostavil, krásné, mouchami olepené Pendolino na druhém nástupišti první koleji :). Sedmý vagon, místo 34 a 35. Nejsou to místa vedle sebe, trochu nedostatek bookovací aplikace, rozdává místa v preferaci nejprve za sebou u oken, pak za sebou v uličce. Naštěstí na místě vedle mě měla sedět milá slečna, které vůbec nevadilo přesednutí si, a tak jsme si mohli sednout pěkně vedle sebe. Zády do směru jízdy. Ale nebojte se, v Pendolinu vám to vadit nebude.
---Řítíme se "Pinďou" do Ostravy, foceno v okolí Běchovic---
Vyrážíme. Vlak jede velmi tiše a pohodlně, i klimatizace funguje bezvadně a navzdory venkovním tropům, uvnitř vláčku je skutečně příjemně. Až nábožné ticho je sem tam přerušeno velmi hlasitým zvoněním telefonu, či úsměvným gongem z místního intercomu, oznamujíc další stanice. Třída SuperCity je skutečně znát. Nikde nestojíme v poli, až na krátkém úseku postiženém stavební výlukou, čekáme ani ne minutku. Pardubice -> Olomouc -> Ostrava Svinov -> Ostrava hlavní nádraží. Hop a skok a žabikuk a jsme tam. Neuvěřitelné, fakt nemáte prakticky pocit jízdy, ale cesta neuvěřitelně letí. Úsměvná poznámka Zuzanky, že budeme potřebovat vyměnit nějaké místní peníze, abychom mohli koupit jízdenky na MHD, nás rozesmála, snad ji žádný úzkostný Ostravák v okolí neslyšel.
---Hranostajátko v držení nepostradatelné mapy, v pozadí modré trolejbusy, ten levý, to je stojednička, která nás doveze až před hotel---
Hurá ven z vlaku, ještě jednu fotečku z mostíku přes koleje, přeci jen, vyfotit Pendolino přímo z ptačí perspektivy se jen tak nepodaří. Překvapuje nás nápis na budově nádraží, psán skutečně obrovským písmem, což je, jak jsme vypozorovali dále, ostravská specialita. Nakoupit jízdenky nebyl problém, dotazem u prodavače v krámku jsme zjistili, jak je to s tarifními podmínkami v Ostravě, věřte nebo ne (to podle toho, jste-li z Prahy, či odjinud) v Ostravě, pokud se nechystáte zrovna na MHD maraton, si vystačíte s jízdenkou za 15 Kč /cesta. Za 45 minut,což je doba na kterou tato doba platí, stihnete centrum projet tak patnáctkrát :).
Nakupujeme 4 jízdenky za 15 korun, se slovy, že "se budou hodit" a nasedáme na trolejbus 101 a míříme skrz centrum, okolo Nové radnice s rozhlednou, kolem stadionu Bazaly, o němž jsem nevěděl, že je tak krásně zapuštěn do terénu, na zastávku Jaklovecká, kde vystupujeme a máme to 100 metrů k hotelu. Ještě odbočím. V Informacích na nádraží jsme dostali slušnou hromádku map a průvodců, pro Zuzanku jsou to poklady, bez mapy by to nebyl ten správný výlet a já jsem rád, umí s ní pracovat skvělě a dostaneme se všude, včas a nic nám neunikne. Ale o tom jsem mluvil nechtěl. V jednom z prospektů je fotografie Nové Ostravské radnice, která je obklopena vzrostlými zelenými stromy a působí tak svěže zeleně. V reálu jsou stromky o dost menší. Při bližším zkoumání podezřelé fotografie lze poznat jasné tahy Photoshopu :). Inu, proč ne :).
První dojem z hotelu je mírně rozpačitý. Přeci jen, internetová fotografie opět asi prošla kosmetickou úpravou a domeček je zvenku mírně omšelý. Uvnitř z nás obavy padají. Je to ta typická architektura komunistické éry, ale když je to čisté, nezaprášené a evidentně využívané, tak to nepůsobí špatně. Člověk zavzpomíná na soustředění a lyžáky z doby základní školy mno :).
---Hotel Metropol focen z mostíku přes silnici, kde staví trolejbus. Bylo to fakt kousek---
Třináctá komnata. Námi objednaný pokojík na jednu noc byl vlastně novomanželský pokoj, používaný pravděpodobně při těch menších svatbách pro svatební noci. Mno, budu-li mít možnost řešit, kam s Hranostajátkem na svatební noc, tak sem to nebude. Mám spoustu lepších nápadů a místeček :-P. Ale na přespání ve dvou to bylo supr, velká vana, poměrně velká postel, dvě okna, zajišťující přívod čerstvého vzduchu.. Prostě fajné místo, není důvod si stěžovat.
---Pár foteček z Třinácté komnaty a nápis na dveřích,který ji doprovází---
Ubytovali jsme se, a protože na spánek bylo ještě brzy, vyrazili jsme do centra, pěšky, podle mapky. Ostravské centrum má jednu zvláštnost, neřekl bych vadu, spíš zajímavost. Na to, jak obrovské je město kolem, centrum je prťavé. Mapka centra je koncipována jako "přibližný nástin, jak to asi vypadá v centru". Nesmíte na ostravský plánek města koukat jako na plánek standardních měst. Jdete pět minut a najednou zjistíte, že jste ušli tak čtyři kilometry. Nedělám si srandu, opravdu to tak je, měřítko jsme vykoukat nedovedli, ale důležité bylo zjištění, že všude se dokážeme nejjednodušeji dopravit pěšky a že vzdálenost je opravdu relativní pojem.
Seběhli jsme kolem Bazal na náměstí J. Gagarina, se zvláštní kovovou konstrukcí, asi to bude Sputnik. Pokračovali jsme po pěší lávce do pěší zóny, na Husově náměstí musím všem doporučit jednak skulpturu milenců, prý, kdo se jí dotkne tomu srostou dohromady nohy, dále hlavně stánek s hamburgery a gyrosem, kde jsme si dali do nosu, já Gyros Burger Pikant, Zuzátko hranolky s tatarkou, k pití kofolu :)
---Sputnik na Gagarinově náměstí a socha milenců v Husově parku, nemohu na ní moc koukat, inspiruje mne k nekalostem---
Stihli jsme za ten večer kromě hradu a parku MiniUni všechno, tak malé je celé centrum. Ve Stodolní ulici, o které jsem si myslel, že je to něco jako malé pařížské Pigale, a co mi Zuzátko vyvrátila, jsme dali dvakrát Long Island on the Beach, nebo tak nějak se onen koktail jmenoval. Silný byl dostatečně, jen škoda, že vyprchal příliš brzy..
---Koktejl na Stodolní ulici a zvláštní cedule, lákající zákazníky do restaurace, o účinku tohoto lákání poměrně pochybuji---
Cestou ze Stodolní jsme již pospíchali do hotelu, Zuzanka neměla hlad, já se těšil na "kaťák", aneb Katův šleh, který byl za velmi příznivou cenu podáván v místní restauraci. Dorazili jsme pozdě, v půl desáté již nevaří :(, i když v deset zavírají. Já se tak těšil..Zalezli jsme tedy do naší Třinácté komnaty, vyprchovali se, vyřešili mírné neshody mezi ručníky a jejich používáním, zkoukli protentokrát poměrně nudného Krause v Uvolněte se, prosím. Kovbojku, střiženou módními trendy jsme již nedokoukali, Zuzanka, se spánkovým deficitem brzy usnula a já následoval v zápětí.
Jakoby se v Ostravě lépe vyspávalo, probudili jsme se epo páté hodině ranní poměrně vyspalí. Kdo by v téhle době vstával, byl by blázen, a tak jsme přerušovaně dospávali až do půl deváté, kdy jsme se oblékli a vyrazili na snídani. Typicky hotelová snídaně, na Ibis v Blavě to sice němelo, ale Vídeňské párečky, chlebík, jahody, džusík, šunka a sýr vystačí.
Po snídani jsme na sebe hodily "svatební hadry" a vyrazili do MiniUni. Moc času nebylo, přeci jen jsme se tím dlouhým ranním dospáváním hodně unavili a ani po snídani se moc nehrnuli ven. Nakonec jsme vystartovali z hotelu na trolejbus až kolem půl jedenácté. Zuzátko bryskně vymyslelo spojení do parku Miniatur, po cestě jsme objevili ještě akvárium, tak proč se nepodívat. Vstupné 60Kč bylo sice až příliš tak nějak "pražské", ale tak co, střelíme se trochu přes kapsu a vzhůru do akvárka. Jestliže jste byli v nějakém jiném akvárku, sem nechoďte, pokud po tom opravdu netoužíte. Několik akvárek prázdných, nejnebezpečnější chobotnice na světě, kterou prý nikdo na světě oficiálně nechová taky nevidět. Mimochodem, bylo tam psáno, že se ona chobotnice dožívá max. 27 dní a velmi špatně se množí. Zajímalo by mě, jakým způsobem se tahle potvůrka dostane do akvária a jak řeší to, že jim vždycky po 27 dnech chcípne. Když už nic, mají v akváriu pěkného krokodýla, ukecaného papouška, žluté rybičky, s vteřinovým reflexem a pár smutně vypadajících opiček. Najdete zde také kompletní sestavu z filmu "Hledá se Nemo". Samotných oranžovobílých Nemů tam plavou minimálně dvě desítky.
---Tyhle rybičky, když je zvenku poplašíte, tak chvilku koukají, pak jim to dojde a utečou :o), konečně nějaká interakce ryby a publika. A také poměrně hezky papají, mají fajné držtičky---
Vystřelili jsme z akvária poměrně rychle, cestou ven jsem zaznamenal jednu pozitivní věc - nebylo tam vedro. Chvilku jsme se motali na staveništi na výstavišti, než jsme nalezli MiniUni Park, chvíli to trvalo. Nakonec jsme k němu přišli z opačné strany, s mírně nervozní Zuzankou jsme přeťapkali kolem závodní dráhy ku hlavnímu vchodu. Narozdíl od rybária, tento parčík se mi moc líbil. Jak vnitřní expozice, s papírovými modely, které jsem jako malý z "Abíčka" skládal, tak venkovní modely známých staveb, funkční vláček a do konce funkční model parní lokomotivy..bylo to super. V jednom koutě jsem zjistil, že si nepamatuji ani všechny divy světa, ale díky nové expozici těchto úchvatných staveb jsme si obnovili dějepisné znalosti základní školy.
---Pár obrázků z parku MiniUni, stavby současné i minulé, kdo poznal Visuté zahrady Semiradiny? :)---
Park jsme si užili :). Byl opravdu fajn, ale nebyl čas. Chvíli po půl dvanácté jsme vyrazili směr Nová Radnice. Pořád jsme trochu nedovedli podle onoho plánku správně odhadovat vzdálenost. A tak, ač jsme byli mírně nervózní, v kolik dorazíme, přišli jsme s poměrně slušnou rezervou a rozhodli se ještě navštívit věž na radnici. Překvapením bylo, že až nahoru jezdí výtah, ale alespoň to bylo bez námahy. Teď nevím, zda se platil nějaký vstup, myslím, že snad ani ne. A tak, když nás výtah vysadil v šestém patře, byly to na vyhlídku jen asi dva kroky. Z fotek, co jsem fotil, to tak nevypadá, ale Ostrava působí strakatě. Praha působí z Petřínské rozhledny díky červeným střechám červeně, Paříž je šedivá. Ostrava je strakatá. Napráskal jsem pár obrázků a zmizeli jsme opět do výtahu. Hranostajátko nemá rádo výšky, nechtěl jsem se zde proto zdržovat dlouho. Fotografii náměstí před radnicí jsem vyfotil náhodou, až při pozdějším zkoumání jsem zjistil, že je to má nejpodařenější fotografie z následné svatby.
---Pár obrázků z rozhledny, bystrý pozorovatel jistě pozná náš hotel a stadion Baníku Ostrava na Bazalech, Ostravák na fotografiích pozná určitě ještě mnohem více, my ne.
Seběhli jsme z rozhledny, v informacích si ještě dohodli uschování věcí, až je přivezeme z hotelu a jali se hledat Anetu. Problém byl v tom, že jsem měl trochu ponětí, jak vypadá ženich, jak vypadá Aneta tuším už dlouho, ale nikoho jiného jsme neznali. A tak, za neustálého vyřvávání moderátora akce Garmin Run-up, který se zde, bohužel, konal zrovna v tomto termínu, vyhlíželi jsme ten správný hlouček lidí.
Vždycky jsem myslel, že na svatbě se dodržuje několik nepsaných pravidel. Tak třeba - ženich by neměl něvěstu před obřadem vidět, nevěsta by měla jít až jako poslední atd. V následující půlhodince smetla Aneta všechny tato pravidla jako smetí a jako profesionální průvodce na hradě vydala se směr radnice, za ní početný dav lidí :). Připojili jsme se nenápadně na jeho konec a vklouzli do předobřadní síně. Po instruktáži co jako kde a proč dělat a kam si nesedat jsme Anetu obešli ve frontě dokolečka a postavili se k oknům :).
Recenzovat svatbu tady nebudu, bylo to hezké, překvapil mě výběr písniček, ke všem, co tam seriózní houslista hrál, jsme znali její sprostonárodní verzi a tak to hned na začátku vzalo takový zvláštně veselý nádech. Paní uvaděčka, která pravděpodobně moderuje také pohřby a není schopna použít lepšího tónu nám smutně odříkala naučené fráze a pak, zaplaťbánbůh, přestala mluvit. Na všechno jsme koukali zezadu, a tak poměrně časté záškuby ramen, kterým Aneta doprovázela celý obřad, jsem nejprve identifikoval jako dojetí. Pak jsme zjistili, že se zalyká v záchvatech smíchu. Ale ano,to je správný přístup, vždyť je to veselá svatba, nebo ne ? Pak už to netrvalo dlouho, zase do fronty, pogratulovat a vystřelit z obřadní síně.
---Tak jednu fotečku ještě přeci jen máme, samozřejmě, fotil jsem sebe v odrazu státního znaku:) ---
Tak fajné, hlavní bod programu celého výletu máme za sebou, bylo to dobré, veselé, jen nás to asi špatně naladilo, nevím, ale cesta do hotelu pro věci a jejich balení, úklid nebyl zrovna veselý a chybělo strašně malinko a tyto řádky bych nikdy nepsal. Jsem rád, že mi motivace stále ještě nechybí a mám pro koho žít. Jak bylo domluveno již den předem, klíče od Třinácté komnaty jsme odevzdali na baru, učinili další trapný pokus o Katův šleh, a s větou "V neděli nevaříme" jsme se odploužili z hotelu v chmurné náladě.
Další věc, kterou jsme dokázali domluvit, bylo uschování si věcí na Informacích právě na Nové radnici. Bylo by nepohodlné tahat s sebou tašky po městě a s informacemi mám obecně dobré zkušenosti a tak ani tady to nebyl problém. Z hotelu jsme tedy zamířili zpět k radnici, Anetu jsme tu již nenašli, uřvaného moderátora Garminího běhu bohužel stále ano. A pak, o dvě tašky lehčí, zamířili jsme pěšmo směr Slezskoostravský hrad. Cestou jsme se zastavili na oběd, ve fajné pizzerii na rohu u Husova parku.
Původní je na tomto hradu asi jen místo a jedna střílna, velikosti menšího WC. Všechno ostatní vypadá poměrně nově. Vstupné bylo opět příjemně ostravské, a tak jsme neváhali a vklouzli dovnitř. Nevím, co o tomto místě napsat, je to takový rozfrcaný komplex s několika budovami, věží a ohradou s kozama. Celý areál je přeplněn ze dřeva vyřezaných soch. Také nás zaujala jedna z expozic, pojednávající o třicetileté válce, kde se Hranostajátko hodně přiučilo od kolegů felčarů z minulých dob. Trochu mi zatrnulo, když jsme zjistili, že se šití provádí vlastně úplně stejně.
---Pár fotek z hradu, a expozice třicetileté války s ukázkami, jak se tehdy léčilo---
Hrad, jakožto poslední věc, kterou jsme si slíbili navštívit, jsme opouštěli za mírného spěchu a pěšky jsme prošli ještě jednou centrum, směr radnice. Dali jsme si dvě točené zmrzliny, jako na potvoru můj kornoutek byl zespodu děravý a poňamňal jsem si košili zmrzlinou. Vím, lásko, jak moc to nemáš ráda :-( . V půl šesté jsme vyzvedli věci na radnici, poděkovali a vyrazili na trolejbus. Trochu nás už tlačil čas. A tak, když byl plánovaný příjezd busu před nádraží 4 minuty před odjezdem vlaku, začali jsme být mírně nervózní. Ještě minutka zpoždění a mohl by to být problémek. Nakonec jsme ale všechno postíhali perfektně, i stihnout vodu do vlaku jsme si stihli v nádražním krámku. Tím jsme utratili všechny místní peníze a nevezli jsme nic domů :o). Na nástupišti jsme byli dříve, než vlak a tak z nás i poslední kamínek spadl.
Měli jsme rezervaci, ale protože vláček byl poloprázdný, vybrali jsme si prázdné kupé a usadili se k okýnku. Pak se vlak InterCity Jan Perner pomalu rozjel směr Praha. Tím naše ostravská mise skončila. Škoda, jako vždy, po takovém výletu jsem přepadlý, že už je konec, ale ono to přejde, přijdou další výlety, těším se do Orlických hor, a určitě zase někam brzy vyjedeme, lásko.
Díky všem, kdo dočetli do konce, Anetě přeji všechno nejlepší v "novém" životě a mojí Zuzance, ať je tou nejšťastnější holčičkou na světě. Udělám všechno proto, aby byla. .
pátek 27. června 2008
Nadpis? Prázdno..
Jako by to všechno byl jenom zlý sen. Nevím, co se děje, ale nevím, co mám dělat, aby se to nedělo. Zoufale se jen tak pohybuji sem a tam, vlastně ani neexistuju, jen tak přebývám..Zítra jedeme na svatbu, a já se bojím, že to bude náš pohřeb. Nikdy jsem se tak nebál, nikdy mi snad nebylo něčeho tolik líto. Dnes, celou cestu domů jsem jen seděl a tupě zíral na telefon, čekal zprávičku, cokoliv..jaká je cesta, kdy dorazíš..Vzpomněl jsem si, když jsi ty takhle čekala u telefonu..ale na zprávičku od někoho jiného..vidíš, stará jizva, ale pořád strašně bolí. V jedné písničce se zpívá, že Život nepočítá jizvy v srdci. Nikdy jsem tohle sousloví nechápal. Až teď, cestou v tramvaji tam, kde nejsi, mi to došlo. Životu je jedno, kolik jizev v sobě máte, jednu, deset nebo tisíc. Stále vám hází pod nohy další a další kamení a čeká, až zakopnete a vyryjete si do srdce jizvu další.
Kdybych tak uměl posunout čas. Nebo se jen podívat, co bude za měsíc, abych věděl. Měl jistotu. Tohle je nejhorší, co může být. Nesnaž se udobřovat, stejně to nejde. Co horšího jsem vlastně mohl slyšet.
Myslíš, že spolu ještě umíme být šťastní ? Nevím.. Jako bych Tě slyšel. Proč ale mám pocit, že nechceš, aby se loďka ještě nepotopila..že je Ti její osud lhostejný ? Nevím, nevím, nevím..
Cestou domů jsem potkával místa, a všechny mi Tě nějak připoměly. Lucerna, Anděl, kino, Nové Butovice, autobus 235. A vždycky jsem si vzpomněl jen na to hezké, co jsme tam prožili, pamatuju si smích a úsměvy Tvých očí. Nedovedu si představit, že by tohle najednou nebylo. Že bych nemohl už zavolat na to notoricky známé telefonní číslo, což teď už stejně moc nemohu, nechci Tě ještě trápit víc tím, že volám v nevhodných chvílích..Ach jo.
Spoustu lidí kolem mě se najednou rozešlo. Nerozumím tomu, proč to všechno, najednou, z ničeho nic. Ale nechci být další v řadě. A udělám pro to cokoliv. Jenže nevím, jestli je vůbec nějaká šance..Tolikrát jsem už slyšel, že není, zoufale se snažím zachránit nás dva, na teď už skoro utopené bárce..Vylévám jeden kyblík vody za druhým. Donekonečna, jak jen rychle to dovedu, teď už se slzami v očích sleduji, že voda je rychlejší..Ale vydržím..a buď vyhrajeme, nebo padnu.
Kdybych tak uměl posunout čas. Nebo se jen podívat, co bude za měsíc, abych věděl. Měl jistotu. Tohle je nejhorší, co může být. Nesnaž se udobřovat, stejně to nejde. Co horšího jsem vlastně mohl slyšet.
Myslíš, že spolu ještě umíme být šťastní ? Nevím.. Jako bych Tě slyšel. Proč ale mám pocit, že nechceš, aby se loďka ještě nepotopila..že je Ti její osud lhostejný ? Nevím, nevím, nevím..
Cestou domů jsem potkával místa, a všechny mi Tě nějak připoměly. Lucerna, Anděl, kino, Nové Butovice, autobus 235. A vždycky jsem si vzpomněl jen na to hezké, co jsme tam prožili, pamatuju si smích a úsměvy Tvých očí. Nedovedu si představit, že by tohle najednou nebylo. Že bych nemohl už zavolat na to notoricky známé telefonní číslo, což teď už stejně moc nemohu, nechci Tě ještě trápit víc tím, že volám v nevhodných chvílích..Ach jo.
Spoustu lidí kolem mě se najednou rozešlo. Nerozumím tomu, proč to všechno, najednou, z ničeho nic. Ale nechci být další v řadě. A udělám pro to cokoliv. Jenže nevím, jestli je vůbec nějaká šance..Tolikrát jsem už slyšel, že není, zoufale se snažím zachránit nás dva, na teď už skoro utopené bárce..Vylévám jeden kyblík vody za druhým. Donekonečna, jak jen rychle to dovedu, teď už se slzami v očích sleduji, že voda je rychlejší..Ale vydržím..a buď vyhrajeme, nebo padnu.
středa 18. června 2008
Zase jsem zazdil postup
Ach jo, je mi z toho nanic. Měli jsme na postup, třetí liga by byla obrovský úspěch, a já nedokážu pořádně odkopnout balon. Dva góly jsem Pražské legii daroval, další jeden byl stoprocentně chytatelný, ale po bitvě každý generál, že..
Co se dá dělat, je to jen hra, nesestoupíme a to je důležité, o místo v sestavě se ještě poperu příští zápas, věřím si, zuzátko bude na zápase, bude obrovská motivace navíc, paráda. Poslední zápas, nebude co zkazit a můžeme stále doufat, nějaká slušná konstelace výsledků by nám mohla pomoci. Pitomé odkopy. Škoda.. Pražačka mi jako hřiště prostě asi nesedí, nevím proč. Nejlepší je Zákostelní, tu mám rád. Na Hanspaulce, kde hrajeme poslední zápas, jsem chytal jednou, prohráli jsme tuším 1:6 , nebo tak nějak. Mno těším se.
Teď bude fajn víkend. Zítra koncert, Bretoňská hudba, pozítří akce u Sušenky, v sobotu snad se Zuzátkem a v neděli poslední zápas. Tak ať to hezky vyjde, počasí, zábava, výsledky.
Hezký večer.
Co se dá dělat, je to jen hra, nesestoupíme a to je důležité, o místo v sestavě se ještě poperu příští zápas, věřím si, zuzátko bude na zápase, bude obrovská motivace navíc, paráda. Poslední zápas, nebude co zkazit a můžeme stále doufat, nějaká slušná konstelace výsledků by nám mohla pomoci. Pitomé odkopy. Škoda.. Pražačka mi jako hřiště prostě asi nesedí, nevím proč. Nejlepší je Zákostelní, tu mám rád. Na Hanspaulce, kde hrajeme poslední zápas, jsem chytal jednou, prohráli jsme tuším 1:6 , nebo tak nějak. Mno těším se.
Teď bude fajn víkend. Zítra koncert, Bretoňská hudba, pozítří akce u Sušenky, v sobotu snad se Zuzátkem a v neděli poslední zápas. Tak ať to hezky vyjde, počasí, zábava, výsledky.
Hezký večer.
úterý 3. června 2008
Pro pár nevěřících...
Už se zase nudím v práci a tak jsem se rozhodl zbourat a odtajnit zase jeden mýtus o sobě. Někde jsem četl, že tělesná teplota kolem 35 stupňů je pro člověka nebezpečná, doufám, že mi to Zuzátko buď potvrdí, nebo vyvrátí, nevím, z různých zdrojů vyplývají různé informace.
Každopádně, evidentně má teplota vliv na pocitové teplo v okolí. Někomu je velmi brzy zima, někdo trpí už při 25 stupních. Mno a do té skupiny patřím já. Spoustu lidí tvrdí, že to není možné, pokud není, tak asi nežiju :). Tohle jsem naměřil, v 12:25, cítím se v pohodě, jen je mi dost horko kvůli horku venku a žaluzie nejsou příliš účinné :(. Tak mi tedy řekněte, jak to mám udělat, abych měl taky těch standardních 36,3 :)
Ještě bych sem dopsal několik řádek, které mi utkvěly během studia první pomoci a které jsou, myslím, poměrně důležité. A tak ten, který tento článek třeba jen náhodou vygooglí, se i něco nového dozví o omrzlinách a podchlazení obecně
I malá dávka alkoholu škodí v jakémkoliv množství ! Malý doušek rumu pro zahřátí je sice krátkodobě fajn, ale jinak úplně na nic, naopak.
Pro zahřátí nekouřit! Dojde ke zúžení cév a prohloubení omrzlin
V žádném případě netřeme orzliny sněhem, dlaní, s omrzlým netřeseme, postupujeme přibližně stejně jako v případě poranění páteře (někdy příště třeba.. :) ), s dotyčným nemanipulujeme.
(Platí pro stavy ztráty vědomí, nebudeme někoho se zmrzlým nosem nutit ležet ve sněhu..)
Je ale důležité zamezit dalšímu úbytku tepla, nešťastníka izolujeme od chladu, dekou, igelitem, oblečením zachránců...
V případě pádu do ledové vody neplavat !
(Samozřejmě pokud nejsme 5 metrů od břehu.. Zjednoduššeně lze říct, že lidské tělo má dvě vrstvy, jakousi "slupku" a "jádro". Plaváním prokrvujeme onu "slupku" a dochází k úbytku tepla "jádra", což je pro organismus mnohonásobně nebezpečnější.)
Každopádně, evidentně má teplota vliv na pocitové teplo v okolí. Někomu je velmi brzy zima, někdo trpí už při 25 stupních. Mno a do té skupiny patřím já. Spoustu lidí tvrdí, že to není možné, pokud není, tak asi nežiju :). Tohle jsem naměřil, v 12:25, cítím se v pohodě, jen je mi dost horko kvůli horku venku a žaluzie nejsou příliš účinné :(. Tak mi tedy řekněte, jak to mám udělat, abych měl taky těch standardních 36,3 :)
Ještě bych sem dopsal několik řádek, které mi utkvěly během studia první pomoci a které jsou, myslím, poměrně důležité. A tak ten, který tento článek třeba jen náhodou vygooglí, se i něco nového dozví o omrzlinách a podchlazení obecně
(Platí pro stavy ztráty vědomí, nebudeme někoho se zmrzlým nosem nutit ležet ve sněhu..)
(Samozřejmě pokud nejsme 5 metrů od břehu.. Zjednoduššeně lze říct, že lidské tělo má dvě vrstvy, jakousi "slupku" a "jádro". Plaváním prokrvujeme onu "slupku" a dochází k úbytku tepla "jádra", což je pro organismus mnohonásobně nebezpečnější.)
pátek 30. května 2008
V hlavní roli Haribo
Každý o nich ví, ale skoro nikdo je nezná. Životem medvídka Haribáčka jsem se, co vím, zajímal jako první v republice určitě :). Víte vůbec, jak roztomilá a živá stvoření to jsou, i když tak skvěle chutnají a někteří jsou schopni zmařit stovky medvědích životů za jeden den ? :) Jop, jen tak dál, protože jsou fakt dobrý :)) .
Armáda, tam se bez nich neobejdou. Zde je vyfocena elitní jednotka námořnictva :
Pod vedením chrabrého kapitána, povšimněte si jeho slušivé uniformy, hlavně kalhot :
Dále se můžeme podívat na některé více světské činnosti medvídků, zde třeba zápas v rugby :
Samozřejmě s početným publikem :
Nemůžeme zapomenout ani ale na to, jak obtížné je pro medvídky obsluhování pro nás samozřejmých věcí. Například mobilní telefon. Nokia 6230i je pro ně naprosto nevhodný typ a dalo by se říct i smrtelně nebezpečný! I tak někteří toto riziko podstupují. Naštěstí telefonní operátoři jsou moudří a telefonní čísla medvídků jsou složena prozatím jen z čísel 7 8 9 0 a znaků * a #
Používat mobilní telefon však lze pouze za bezvětří, v opačném případě následuje bolestná smrt :
Ani hraní Microsoft Flight Simulatoru není pro medvídka žádný med, přesto se o něj pokouší. Zde finální přiblížení, všimněte si, jak pevně svírá medvídkova ruka páku joysticku, aby bylo přistání co nejpreciznější. Na obrázku Saitek X52, konkrétně jeho pravá část. Ano, na ovládání letounu musí být, stejně jako ve skutečnosti, dva medvídci. Jejich simulace reality je tedy o hodně bližší, než lidská.
Pojďme za sluncem. Hromadné opalování na nudistické pláži, shlédneme raději z té bezpečnější strany :
A nebo z vrchu :
Ajajajaj.. Stačí jeden pohled za křovíčko a co to tu máme. No to je hrůza, na to se snad ani nebudeme koukat. Nicméně oko paparaziho se nezalekne ani teď. Tohle bychom do vás tedy nikdy neřekli..
A dokonce :
To jsou mi věci. Tímto bych asi reportáž o medvídcích ukončil, protože nic zajímavějšího stejně neobjevíme. Příště se těším u Žížalek :)
Při pořizování tohoto záznamu nebyl zraněn jediný medvěd. Po pořízení záznamu bylo snědeno přesně 84 medvědů.
Armáda, tam se bez nich neobejdou. Zde je vyfocena elitní jednotka námořnictva :
Pod vedením chrabrého kapitána, povšimněte si jeho slušivé uniformy, hlavně kalhot :
Dále se můžeme podívat na některé více světské činnosti medvídků, zde třeba zápas v rugby :
Samozřejmě s početným publikem :
Nemůžeme zapomenout ani ale na to, jak obtížné je pro medvídky obsluhování pro nás samozřejmých věcí. Například mobilní telefon. Nokia 6230i je pro ně naprosto nevhodný typ a dalo by se říct i smrtelně nebezpečný! I tak někteří toto riziko podstupují. Naštěstí telefonní operátoři jsou moudří a telefonní čísla medvídků jsou složena prozatím jen z čísel 7 8 9 0 a znaků * a #
Používat mobilní telefon však lze pouze za bezvětří, v opačném případě následuje bolestná smrt :
Ani hraní Microsoft Flight Simulatoru není pro medvídka žádný med, přesto se o něj pokouší. Zde finální přiblížení, všimněte si, jak pevně svírá medvídkova ruka páku joysticku, aby bylo přistání co nejpreciznější. Na obrázku Saitek X52, konkrétně jeho pravá část. Ano, na ovládání letounu musí být, stejně jako ve skutečnosti, dva medvídci. Jejich simulace reality je tedy o hodně bližší, než lidská.
Pojďme za sluncem. Hromadné opalování na nudistické pláži, shlédneme raději z té bezpečnější strany :
A nebo z vrchu :
Ajajajaj.. Stačí jeden pohled za křovíčko a co to tu máme. No to je hrůza, na to se snad ani nebudeme koukat. Nicméně oko paparaziho se nezalekne ani teď. Tohle bychom do vás tedy nikdy neřekli..
A dokonce :
To jsou mi věci. Tímto bych asi reportáž o medvídcích ukončil, protože nic zajímavějšího stejně neobjevíme. Příště se těším u Žížalek :)
Při pořizování tohoto záznamu nebyl zraněn jediný medvěd. Po pořízení záznamu bylo snědeno přesně 84 medvědů.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)